Začaly se mi hromadit přez zimu vyrobené krabičky a nastala tradiční situace... kam s nimi?...
Ovlivněn Alkeho sérií ,,Arabela" ( z časových důvodů bohužel neabsolvované ), jsem se rozhodl vytvořit něco podobného v okolí Českého Krumlova ( i když ne v takovém rozsahu - nenašel jsem tolik volného prostoru). Běžné pohádky jsem zavrhnul hned ( netřeba omílat ty samé od dětství známé ) a začal jsem na netu hledat něco jiného. Klíčová slova pro moji sérii byla zadávána podle vyrobených krabiček a ejhle... Narazil jsem na ,,Pohádkový web" a na netradiční pohádky pana Viktora Pondělíka. Jméno mi bylo povědomé a po chvilce pátrání jsem přišel na to kde jsem tohoto člověka už potkal. Pan Viktor Pondělík pracuje jako učitel na Základní škole Linecká v Českém Krumlově.
Po vysvětlení jakou má šanci zvětšit svoji slávu po okolí, mi pan Pondělík udělil souhlas s použitím jeho pohádek. Jeho reakce na dotaz zdali-li píše pro děti a jestli můžu jeho výtvory použít: ... Panebože kde jste mě objevil?... a dělejte si s nimi co je libo... Osobně si myslím, že by byla škoda aby tyto pohádky zapadly do nitra internetu a dozvěděla se o nich jen hrstka lidí, kteří na tento web pravidelně chodí či jen náhodou zabloudí.
Vybral jsem pro vás pět pohádek a samozřejmě bonus navíc. Luštění bude nezáludné ( jsou určeny hlavně pro děti) a finálky jsem ukryl na místech která mne oslovila ( vyhlídky na Český Krumlov nebo jeho okolí ). Věřím, že se tato místa zalíbí i vám. Taky doufám, že série splní můj hlavní záměr: ... vytáhnout ,,klíšťata" a samozřejmě i ty dospělejší, od televizorů a počítačů ven na vycházku i když jenom kousek za město.
Takže milé děti... pohádka začíná...
KAMÍNEK
autor pohádky: Viktor Pondělík
Takový malý kamínek to má vlastně v životě nesnadné. A čím je lehčí, tím to má těžší. Čím má menší rozměry, tím má větší trable, především s velikými balvany a viklany, ale třeba i s obyčejnými buližníky, oblázky nebo šutry.
A přesně takový osud potkal i náš kamínek. Byl tak malý, maličký, že ani nemohl pomýšlet na špetku uznání ze strany kamenů velkých, jež tu s ním žily. Ba co víc, ostatní kameny si na našeho drobečka zasedly. Doslova. Náš kamínek ležel až úplně dole a úpěl, sténal, naříkal, protože na něm ležely kameny jiné, ty velké, větší, ba i největší. Kamenní obři spočívali na našem drobném chudinkovi a ten měl co dělat, aby ten tlak vůbec vydržel. Chudáček. A velké kameny se mu jen od rána do večera posmívaly. Že je takový prťavý, takový utiskovaný. Že z něj nikdy nic pořádného nebude – ani základní kámen významné budovy, ani monument, ani soška, ba dokonce ani docela obyčejný kámen stavební. Že tu bude vždy nikomu nepotřebně ležet a překážet, nic víc.
Kamínek byl nešťastný. Přemítal, jak to zaonačit, aby se i on stal velkým, důstojným kamenem. Jenže na nic nepřicházel. A ani přijít nemohl, protože kameny nerostou. Občas se sice cítil trochu větším než obvykle, ale to jen pro lišejník, jenž se na něm uchytil, jenže měkký lišejník, to není tvrdý kámen. Posměšky, urážky, ironie. Jak zneuctěným se jen náš kamínek cítil! A kdo by se tak taky v jeho pozici necítil, že? Jenže i sebevětší pohár trpělivosti jednou přeteče. Ani kámen nemá srdce z kamene. A tak, když se jednoho dne opět počaly velké kameny navážet do svého malého druha, na němž ležely, tento se sesypal. Nebo odkulil ze svého místa, kde sídlil již po tak dlouhý čas. Prostě už nechtěl být tím poníženým kdesi dole. Odkulil se jen o nepatrný kousíček, snad s pomocí vody, snad díky větru. To už se nedozvíme. Ale odvalil se… a bác! Všechny kameny, jež dosud nesl na bedrech, ti velcí posměváčci, ztratili v mžiku rovnováhu a nemaje oporu se s rachotem zřítily z piedestalu své slávy. Rachot, lomoz, hluk. A tvrdý dopad.
Velké kameny se sesypaly jak domeček z karet a otloukaje se jeden o druhý se rozbily na malé kousíčky. Na kamínky srovnatelné velikostí s naším kamínkem, ba nejednou i na kamínky ještě menší. Velikáni se obrátili v prach, jenž se zvolna snesl kolem našeho kamínku. Kamínku, který byl rázem sice stejně malý, ale přece jen velký. Větší než mnoho ostatních. Těch, kteří museli uznat, že i malý kamínek může být velký svým významem. Protože co byly ony velké kameny, jakmile je přestal podporovat onen malý? Nic. Malé kamínky by prostě neměly zoufat, že jsou malé. Stejně jako lidé. Protože i ten dnes malý může být jednou velký. Převeliký. Možná největší široko daleko.
Finále
N48°47.X E014°18.Y
Betatest na celé sérii provedla parta BAFLE za což jim děkuji.