Začaly se mi hromadit přez zimu vyrobené krabičky a nastala tradiční situace... kam s nimi?...
Ovlivněn Alkeho sérií ,,Arabela" ( z časových důvodů bohužel neabsolvované ), jsem se rozhodl vytvořit něco podobného v okolí Českého Krumlova ( i když ne v takovém rozsahu - nenašel jsem tolik volného prostoru). Běžné pohádky jsem zavrhnul hned ( netřeba omílat ty samé od dětství známé ) a začal jsem na netu hledat něco jiného. Klíčová slova pro moji sérii byla zadávána podle vyrobených krabiček a ejhle... Narazil jsem na ,,Pohádkový web" a na netradiční pohádky pana Viktora Pondělíka. Jméno mi bylo povědomé a po chvilce pátrání jsem přišel na to kde jsem tohoto člověka už potkal. Pan Viktor Pondělík pracuje jako učitel na Základní škole Linecká v Českém Krumlově.
Po vysvětlení jakou má šanci zvětšit svoji slávu po okolí, mi pan Pondělík udělil souhlas s použitím jeho pohádek. Jeho reakce na dotaz zdali-li píše pro děti a jestli můžu jeho výtvory použít: ... Panebože kde jste mě objevil?... a dělejte si s nimi co je libo... Osobně si myslím, že by byla škoda aby tyto pohádky zapadly do nitra internetu a dozvěděla se o nich jen hrstka lidí, kteří na tento web pravidelně chodí či jen náhodou zabloudí.
Vybral jsem pro vás pět pohádek a samozřejmě bonus. Luštění bude nezáludné ( jsou určeny hlavně pro děti) a finálky jsem ukryl na místech která mne oslovila ( vyhlídky na Český Krumlov nebo jeho okolí ). Věřím, že se tato místa zalíbí i vám. Taky doufám, že série splní můj hlavní záměr: ... vytáhnout ,,klíšťata" a samozřejmě i ty dospělejší, od televizorů a počítačů ven na vycházku i když jenom kousek za město.
Takže milé děti... pohádka začíná...
STROMEK
autor pohádky: Viktor Pondělík
Semínko se kdysi vybatolilo ze šišky a zapadlo mezi stébla trávy. Hluboko, přehluboko, až na samotinkou matičku zemi. A jsa zaléváno deštěm i ohříváno sluníčkem, zapustilo kořínek. Nejprve takový úplně maličký klíček, ale to vůbec nevadilo, protože každá velká věc se rodí z úplných maličkostí. Semínko se uchytilo a počalo se drát ke slunci. Vzhůru a vzhůru. Přerostlo mech, přerostlo sedmikrásku, přerostlo pampelišku a nakonec i dlouhána jménem pýr. Nebylo to samozřejmě ze dne na den, ale kdo si počká, ten se dočká. A rostlinka čekala, až se dočkala. Sála ze země životodárnou energii, polykala životodárné sluneční paprsky, svlažovala se ranní rosou i monotónním deštěm. A rostla. Výš, jen výš!
Z malého a vlastně docela nevzhledného semínka nám počal vyrůstat strom. Jehličnatý strom. Smrček. Vlastně nic neobvyklého, protože kolem bylo smrčků a smrků habaděj, ale přece vyjímečný. Protože jak jen byl tento krásný! Ztepilý, zeleňoučký, bez jediné holé větévky. Pichlavý, ale vonící, dosud malý, přesto však nepřehlédnutelný. Úplný skvost mezi smrčky. Krasavec. Rostl si tu s ostatními a namyšleně se domníval, že je v ráji na zemi. Že ho všichni obdivují, přímo musejí obdivovat, protože takovou krásu svět neviděl. A také se domníval, že je věčný, protože ač byly staré a mohutné smrky v okolí káceny, jeho se nikdo ani zubem pily nedotknul.
Stromeček byl pyšný. Jsem krásný, nejkrásnější, ano, nejkrásnější smrček na světě, největší krasavec mezi všemi stromy a vlastně mezi veškerou vegetací. Jak jen na sebe byl pyšný! A jak byl jen zahleděný sám do sebe! Jenom sám do sebe. Ostatní stromy nepovažoval za hodné svého zájmu, žádný strom pro něj nebyl dost dobrý, ani za slůvko mu nestál. Ani když ve větru šuměli všichni velikáni kolem, on, skryt mezi nimi, ani nezaševelil. Přece se nebude zahazovat s těmi úplně obyčejnými stromy!
A tak si rostl s nosem nahoru. Totiž vlastně s pyšně k nebi zvednutou špičkou. Svět tu byl jen pro něj, jak se domníval. A dbal jen o jediné. Aby byl vždy dokonale symetrický, zelený, úchvatný. Aby jehličí bylo jedno jako druhé, hezky učesané, aby jeho kůra nepopraskala a kořeny sály jen ty nejlepší živiny z toho, co půda nabízela. Dbal ale jen o svůj vzhled, o nic víc. A tak se jednoho dne stal vskutku dost možná nejkrásnějším stromečkem na světě. Stromečkem, který mimo to, co mu vdechla příroda, oplýval i nádherným zdobením. Ověšen řetězy, ozdobami, cukrovím, prskavkami, přizdoben svíčkami, jablíčky, ořechy,… Radost pohledět. A právě v tu chvíli poznal, že je nejkrásnější na světě. Stromeček přenádherný. Přímo vánoční! Žádný jiný strom mu nesahal ani po kotníky. Všemi ostatními stromy pohrdal.
Jenže mělo to i jednu vadu. A sice tu, že aby se stal nejkrásnějším, musel obětovat svůj kmínek. Ten, jenž mu podřízli, aby jej dostali z lesa. A stromek bez životodárného spojení se zemí počal chřadnout. Usychal, uvadal, tratil jehličí. Prostě skomíral a skomíral. Až jednoho dne ani ozdoby nedokázaly více skrýt pravý stav věcí. Stromeček byl zbaven okrasy a potupně vyhozen. Nikdo o něj už nestál, nikomu se nelíbil, tak co s ním? Na smetiště. Ano! Na smětišti skončil!
Poučení? Nesnažte se vynikat za každou cenu. Neurážejte ostatní tím, že nejsou (dost možná jen domněle) až tak dokonalí, jako jste vy. Nepovyšujte se, nestraňte se ostatních. Protože čím víc se vzdálíte svým, tím spíše to s vámi špatně skončí. Buďte tím čím jste, a nechlubte se cizím peřím. Jen tak budete mít šanci na krásný a dlouhý život. Život dost možná jako v pohádce.
Finále
N48°48.2AB E014°18.CD6
AB 
CD
Betatest na celé sérii provedla parta BAFLE za což jim děkuji.