Začaly se mi hromadit přez zimu vyrobené krabičky a nastala tradiční situace... kam s nimi?...
Ovlivněn Alkeho sérií ,,Arabela" ( z časových důvodů bohužel neabsolvované ), jsem se rozhodl vytvořit něco podobného v okolí Českého Krumlova ( i když ne v takovém rozsahu - nenašel jsem tolik volného prostoru). Běžné pohádky jsem zavrhnul hned ( netřeba omílat ty samé od dětství známé ) a začal jsem na netu hledat něco jiného. Klíčová slova pro moji sérii byla zadávána podle vyrobených krabiček a ejhle... Narazil jsem na ,,Pohádkový web" a na netradiční pohádky pana Viktora Pondělíka. Jméno mi bylo povědomé a po chvilce pátrání jsem přišel na to kde jsem tohoto člověka už potkal. Pan Viktor Pondělík pracuje jako učitel na Základní škole Linecká v Českém Krumlově.
Po vysvětlení jakou má šanci zvětšit svoji slávu po okolí, mi pan Pondělík udělil souhlas s použitím jeho pohádek. Jeho reakce na dotaz zdali-li píše pro děti a jestli můžu jeho výtvory použít: ... Panebože kde jste mě objevil?... a dělejte si s nimi co je libo... Osobně si myslím, že by byla škoda aby tyto pohádky zapadly do nitra internetu a dozvěděla se o nich jen hrstka lidí, kteří na tento web pravidelně chodí či jen náhodou zabloudí.
Vybral jsem pro vás pět pohádek a samozřejmě bonus. Luštění bude nezáludné ( jsou určeny hlavně pro děti) a finálky jsem ukryl na místech která mne oslovila ( vyhlídky na Český Krumlov nebo jeho okolí ). Věřím, že se tato místa zalíbí i vám. Taky doufám, že série splní můj hlavní záměr: ... vytáhnout ,,klíšťata" a samozřejmě i ty dospělejší, od televizorů a počítačů ven na vycházku i když jenom kousek za město.
Takže milé děti... pohádka začíná...
VČELKA
autor pohádky: Viktor Pondělík
Žila jednou v jednom úlu jedna docela obyčejná včelka. Na svět přišla tak, jak včelky na svět obvykle přicházejí, vyrostla tak, jak včelky vyrůstají a rovněž osud měla mít stejný, jaký jí podobné včelky mívají.
Jenže tato včelka měla až příliš bujnou fantazii a tak nejednou při sběru nektaru z květů počala snít. Snila a snila, až ji přepadla obrovská touha. Touha stát se někým jiným, než kým byla, touha stát se ptákem.
Kolikrát se jen při práci na květinách zadívala zasněně k nebi! Kolikrát jen záviděla ptactvu, které se prohánělo po obloze vysoko nad ní! Co by za to dala, kdyby jen mohla také být ptákem! Nemuset se den co den, od úsvitu do soumraku, tahat sem a tam s košíčkem pylu, nemuset se držet při zemi a večer spinkat v bzučícím úle! Kdyby se tak mohla namísto hledání kvítků vznést až do nebes, prozpěvovat si tam a shlížet z výšin na to hemžení se dole! A jednoho dne neodolala. Přestala sbírat sladkou šťávu, zamávala křidélky na rozloučenou a zmizela vysoko v blankytu. Tak vysoko, jak vysoko ještě nikdy žádná včelka nevylétla. Rázem si, ač maličká, připadala úplně jako pták. Splnil se jí její sen.
Jenže každý pták tu někoho měl, žádný nebyl sám. Všichni ptáci, od malých až po velké, tu měli svá hejna. Jen ona neměla nikoho. A tak se připojila k jakémusi cizímu hejnu. Hejnu, s ním dolétla až do jeho cíle. Naštěstí ne daleko, ale jen na nejbližší rybník, což ale i tak stačilo k tomu, aby si pořádně unavila svoje maličká křidélka. Ovšem běda: byli to samí kormoráni, a byť proti přátelství s ní nic neměli a dokonce ji chtěli i pohostit, nebyli to ti praví pro ni. Protože už jste někdy viděli včelu, která by jedla čerstvě vylovené ryby? A tak se od nich včelka oddělila a přidala se k ptactvu jinému. I s tímto se skamarádila, jenže… copak může včelka zobat zrníčka? Správně, nemůže.
Počalo se stmívat a unavená včelka počala uvažovat, kde bude nocovat. Jenže už ji bolela křidélka od snahy dohnat jiné poletující ptáky a tak se posadila vedle ptáka uvelebeného líně na větvi. I když tento působil opravdu líně, byla naopak pilná včelka ochotna se s ním spřátelit. A chvíli se to opravu dařilo. Jenže pak přišla noc a její nový přítel ožil. Ano, byla to sova. A zatímco se včelce chtělo ukrutně spát, sova ji nutila vydat se na lov. A jaký to byl lov! Sova chytila tu myšku, tu jiného opozdivšího se tvorečka, hodovala… a včelka zůstala o hladu. A mohla být ráda, že zůstala jen o hladu, protože se o ni zajímali netopýři i jiný tvorové. Kteří se s ní ale nechtěli spřátelit, jen ji chtěli sníst.
A tak včelka nemohla dočkat rána. A když vyšlo slunce a sova usnula, osušila na slunci svá křidélka a vyrazila zpátky k úlu. A měla štěstí - vrátila se v pořádku, posvačila něco medu, popadla svůj košíček a jako kdysi, jako všechny ostatní včelky, hurá na kvetoucí louku. Už nikdy se pak ptákem stát nechtěla. Protože poznala, že je-li jeden včelkou, je mu nejlépe jen mezi včelami. Jiní tvorové se sice mívají v něčem možná i lépe, ale všude dobře, doma nejlépe.
Finále
N48°48.ČERVENÁ E014°17.MODRÁ
Betatest na celé sérii provedla parta BAFLE za což jim děkuji.