Přijíždíte? Tedy vítejte poutníci! Odjíždíte? Nechcete si to rozmyslet? Navštívili jste vše co Karlovy Vary nabízejí? Nacpali jste řádně tetřich oplatkami lázeňskými, horké prameny hojně popili, místa poutní i muzea navštívili? Po mostech přes Ohři vedoucích se prošli, na věž vyhlídkovou Diana zvanou vystoupili? Všechny poklady ve městě královském odhalili? Že ne? A času neúprosného není nazbyt? Tedy ohlédni se ještě jednou poutníče a pohleď na město Karlovo, než zmizí v prachu zvířeném Tvým ořem bujným. A poklad na rozloučenou sobě odhal. A někdy zase naviděnou!
Přibližně kolem roku 1350 uspořádal císař Karel IV. při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských Lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenované na Karlovy Vary. Následně dne 14. srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti.
Ano, to je všeobecně známá legenda o založení lázeňského města. Ale jak už to u legend bývá, rozhodně není jediná, která v historických análech koluje. Jako další bych si dovolil historie lačné společnosti kačerské naservírovati ještě jednu, rozhodně méně profláklou, leč mezi Varským obyvatelstvem jistě známou. Je té předešlé podobná, ale v několika podstatných detailech se odlišuje.
Bylo nebylo…. Moudrý panovník a císař Karel IV., též honiteb lačný to jedinec, pořádal v okolí Loketském další z řady honů. Co čert nechtěl, kobylka se pod císařkou zadnicí splašila a oddělila tak jeho veličenstvo od družiny. Protože v době, o které je tady řeč, byla voda pitím kmánů, knechtů a holoty neurozené, vrchnost požívala nápoje jiné, a i když byly křtěné, vždy nějakou tu promilku obsahovaly. Proto u většiny šlechty urozené, lze na plátnech dobových vypozorovati výraz poněkud vykulený a tváře ruměncem pokryté. Pokud tváře spíše bledší jsou, pitivo rozhodně křtěné nebylo. Tak nebo tak, pro císařskou kobylku skutečně nebyl problém jeho milost, která to s přiléváním sprosté vody do měchu svého nepřeháněla, vyexpedovat střemhlav ze hřbetu svého k matičce zemi. A tak seznámilo se Karlovo převysokourozené pozadí s rodnou hroudou z nejblíže možné vzdálenosti. Žel Bohu, země tvrdá byla a kopřivy se onoho roku urodily obzvláště žahavé. Výsost vyskočila, jakoby samotného rohatého spatřila a hvozdem se počala jeho litanie rozléhati, mluva nevybíravá, až se ve vzdáleném Lokti panny rděly. A v tu chvíli, co že to jeho jasné oko nevidí? Tůňka přímo lákající k ochlazení požahaných a naražených částí císařské milosti. Neváhal ani mžik a skočil rovnou doprostřed vánkem zčeřené hladiny. Ano, dnes z pohledu historického lze usoudit pouze jediné, Karel neměl svůj den. Vřídlo má 73,4°C. V tu chvíli křoví se rozhrnulo a Anna Falcká vyděšeně hledí na chotě svého, který zoufale tisknouce chloubu mužskou svoji, drápe se ven z tůňky. A tehdy byl pronesen onen legendární rozhovor, který budoucí město pojmenovati měl.
„Karle?“ zazněl vystrašený hlas královny.
„Varle!!“ zaskučel zdevastovaný císař a svalil se do mechu. Několika drobnými zkomoleninami a chybou tehdejších kronikářů se dnes jmenuje město Karlovy Vary, nicméně znalci vědí své. Každopádně, zásluhy císaře o vybudování velkolepých a světově proslulých lázní jsou nepopiratelné.
Karel IV byl vůbec velký průkopník lázeňství a léčebných metod. Jako příklad můžeme uvésti tresty, které zavedl pro nepoctivé pekaře, kteří na váze šidili, nebo šenkýře, kteří pivo s nemírou ředili. Jim trest vyměřený byl, zavříti do klece a ve Vltavě řádně vymáchati. Moudrému vladaři neuniklo, že oni postižení, říci si nedají a své prohřešky nadále opakují, a co víc! Po opakovaných koupelích v chladných vodách Vltavy zdravím kypí! Ve finále si na Karlových poznatcích udělal jméno nějaký Priessnitz.
Když za císařem přijel na zdvořilostní návštěvu jarl Snorri Klaksson, zavedl jej Karel na vizitu do žaláře, kde jarl se zaujetím sledoval mistra práva hrdelního, kterak své řemeslo provozuje. V šatlavě plné rozžhavených cejchovadel krutá parna panovala a mistr kat i se svými pacholky, často chladnou vodou ze džberů se polévali, a všudy přítomný hmyz obtížný metlličkami pobíjeli. Snorri viděl jejich spokojeností blažené obličeje a po návratů domů do zemí Finských, zopakoval to co viděl v Praze. Sauna je nyní jejich národním kulturním dědictvím, ale že se používala již za Karla IV na jeho dvoře, to už se nikde nedočtete. Jeho žaláře též další základy léčebných metod položily. Z jejich pramenů dnes hojně využívají kupříkladu rehabilitační pracovnící a Thajští maséři. Ale dosti bylo historie, půjdeme se věnovati záležitostem kačerským.
PRO ODLOV POUŽÍVEJTE DOPORUČENÉ PARKOVIŠTĚ, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEZASTAVUJTE NA R6!!