Bezruký Pepin, vlastním jménem Josef Klestil, se narodil v Jílovém u Prahy, tehdá ještě v Rakousku-Uherském mocnářství, někdy kolem roku 1890.
Zdá se, že již od dětství to neměl jednoduché, neboť matka byla konkubínou obecního pohodného. Svého pravého otce Pepin nikdy nepoznal a na jeho vývoji to bylo velmi znát. Malý Josef, kterému v Jílovém neřekli jinak než Pepin, vyrůstal na okraji společnosti, v podstatě, jako dříví v lese. Však také v lese trávil nejvíce času a okolí Jílového znal lépe, než kdokoli jiný. Pepinův život byl patrně dosti bídný. Víme o něm vlastně jen to, že v roce 1905 figuruje Pepinovo jméno na seznamu obviněných ze žhářství stohů na statcích sedláka Čiháka ze Záhořan. Poté Pepin mizí na nějakou dobu z jílovské scény a ani z pamětí rodáků se ničeho nedozvíme. Patrně nebyl vůbec přítomen ve městě.
Počátkem roku 1916 se však v Jílovém objevuje válečný invalida ve velmi zbědovaném stavu – obě ruce má amputovány pod ramenem a mysl zatemněnou. Obec v něm poznává Josefa Klestila. Nebožák nemá u sebe více než fotografii z Vojenské nemocnice v Grazu a pár starých hadrů. Ačkoli je to věkem stále mladík, je zanedbaný až hrůza, neustále sakruje a ošklivě nadává - klidný je jen, když je namol opilý. Nikdo se nikdy nedozvěděl, jak vlastně Pepin přišel o ruce, jisté však je, že zážitek způsobil pomatení mysli. Protože Pepinova matka byla v té době již po smrti, bylo Pepinovi přiděleno místo v obecním chudobinci. Vagabund byl však stále méně zvladatelný. Potuloval se městem a nepřijatelnými verbálními i fyzickými projevy si vynucoval almužny, které propíjel. Působil i škody na majetku. Celé město se ho obávalo a ani dospělí sousedé se nemohli cítit bezpečni při noční cestě z putyky, protože nevěděli, zda za rohem nečíhá Pepin, aby je za řevu německých vojenských pokynů pořádně nakopl či dokonce pokousal.
Proto si všichni oddechli, když na jaře 1918 Pepin z města zmizel. Nějakou dobu o něm nebylo slechu, až jednoho dne přiběhli s křikem do města děti, pasoucí ovce na pastvině nedaleko Chotouně. Jeden hoch silně krvácel a ukázalo se, že nemá pravé ucho, které bylo celé ukousnuto. Podle výpovědi postiženého hocha usnul na mezi a probudila jej až ostrá bolest. Když otevřel oči, viděl jakéhosi hrozného člověka, který v ústech držel jeho ucho a utíkal do lesa. I v šoku si všiml, že ten člověk neměl ruce. Ačkoli četníci a ozbrojení sousedé pak dlouho prohledávali celý hornopožárský les, Pepina nenašli.
Za nějakou dobu se však situace opakovala, o část ucha tentokrát přišla děvečka z usedlosti č. 53, která na kraji lesa sbírala klestí. Chvilku sobě odpočala, aby se napila z lesní studánky, když tu se odkudsi přihnal bezruký vagabund a hryzl ji do ucha, jehož část odnesl. Ani tentokrát pátrací akce ničeho nepřinesla. A tak se v Jílovém vžilo rčení, „Dávej v lese pozor sobě, sic Pepin chce tvé uši obě.“
Přes všeobecnou opatrnost se excesy stále množily. Přepady pocestných skučícím individuem, provázené větší či menší fyzickou újmou a hlavně strašlivým šokem, zbytky drobných zvířat u dveří domů, strašení dětí na pastvinách. V noci strašlivé hýkání donášející se ozvěnou z hornopožárských lesů až do domů Jílovských sousedů, nedávalo nikomu spát. A všechny výpravy četníků s cílem polapit Pepina byly marné.
Teror trval do roku 1921. V létě tohoto roku noční kvílení náhle přestalo. Po několika týdnech pak bylo nedaleko místa, kde je nyní uložena keš, nalezeno mrtvé tělo. Jednalo se o muže bez rukou, a ač již bylo tělo značně znetvořeno tlením, nikdy nepochyboval, že je to Pepin. Kolem krku měl uvázaný těžký řetěz, kterým se poutával dobytek, na něm byl uškrcen. Jak a čí rukou vzal konec, to se již asi nikdy nedozvíme. Pepin byl pohřben v neoznačeném hrobě za zdí jílovského hřbitova, na náklady obce, která se ho tak bála. Nějakou dobu se zdálo, že je život zase v pořádku. Ovšem po několika letech se začali opět objevovat podivné věci. Houbaře, toulající se k večeru Horními Požáry, vyděsil k smrti bezruký přízrak. V noci se z lesa ozývalo příšerné hýkání a zajíkavý chechot. Jedné měsíčné noci dokonce prý přízrak bezruké tlející zombie prošel vsí Skalsko a nahlížel do oken. Milenecký pár byl na mezi v letní noci zaskočen přízrakem shnilého bezrukého vandráka. Hrůza začala opět obcházet městečko. Říkalo se, že kdo Pepina zahlédne, tomu se přihodí neštěstí. Po setmění se jen málokdo odvážil do polí nebo k lesu. Naštěstí se přízrak časem začal vytrácet a omezovat svá zjevení. Přesto jsou čas od času zaznamenávána jeho pozorování, nejčastěji nedaleko místa, kde kdysi našli Pepinovu mrtvolu a kde je nyní umístěna keš. Mezi lety 2009 a 2012 se dokonce podařilo nejméně 2x přízrak vyfotografovat. Byl polonahý, znetvořený a kolem krku měl uvázaný těžký řetěz. Snímky bohužel nejsou příliš kvalitní, protože fotograf byl jat hrůzou a koukal z místa rychle zmizet.
Budete-li hledat keš za šera, po setmění, nebo v noci, máte šanci Pepina zahlédnout. Ale pozor, nejde o legraci, Pepinův přízrak je lépe nepokoušet. Za žádnou cenu nesmíte na místě usnout.
Od 2.11.2013 můžete najít v keši CWG této keše. Snad udělají nálezcům radost. Aby se dostalo na co nejvíce lidí, prosím nálezce, kteří o ně mají zájem, aby si brali jen 1, tohle nejsou CWG na výměnu, jsou jen jako odměna za nalezení keše. Díky za slušnost.
18.5.2014 upgrade keše, návrat ke kořenům geocachingu.
[ENG] Armless Pepin was born in Jilove u Prahy around the year 1890. He was a son of a bitch and he never know his father. He was very wild child, spending much of his time in nearby forests, where made himself at home.
In 1905, with a group of criminals, he was charged with arson against the property of the rustic Cihak from Zahorany. After this he disappeared from the town of Jilove for more than 10 years.
In the beginning of 1916, he returned, but he was doing very poorly. He lost both of his arms and he went mad. He was awful and terrorized the whole town.
In the spring of 1918, he left the town again and everything seemed to by OK. But than some incidents happened, children were ambushed in the meadows and some of them lost their ears, which were bitten off by the armless hobo.
During the nights, heehaw and inhuman laughter went from forests.
All the search of gendarmes was unsuccessful. Terror lasted till 1921. In summer the night bray suddenly stopped. Few weeks later, neighbours found in woods the mutilated corpse of a man. He was armless and strangled with an iron chain. He was identified as Pepin. Time was running and everything seemed to be OK again. But after some years, strange things happened again. Mushroom pickers, wandering in the evening through the Horni Pozary forest, were scared to death by an armless phantom. At night, the hideous laughter and heehaw came from the forest. One moonlight night, old people form Skalsko village said, that they saw a ghost armless zombie peering into windows. Young couple was surprised by an rotten armless ghost while they were making law on the meadows during one summer night.
It is said, that who sees Pepin, will happen to crash. Fortunately, during the time, the specter began to fade and reduce its appearance. But from time to time some people recorded its observation, usually near the place where Pepin’s death body was found and where is now located the cache. Between 2008 and 2012, even two pictures of Pepin the ghost were taken. Unfortunately, the quality is poor, as the photographer was trembling with fear.
If you find the cache after dark or at night, you have a chance to catch a glimpse of Pepin. But beware, it is not fun, Pepin’s ghost is better not to try. No way to fall asleep on the spot!