Zdeněk Matěj Kuděj (vlastním jménem Zdeněk Marian Krejčí) byl český novinář, cestovatel, překladatel a spisovatel, který se narodil v Hořicích 24. listopadu 1881. Pocházel z rodiny stavebního inženýra, který pracoval na stavbě železnic a byl nucen stále se stěhovat. Odtud pravděpodobně pramenily Kudějovy sklony k tuláckému životu. Studia na gymnáziu nedokončil a začal pracovat jako lékárnický praktikant. Ještě před složením farmaceutické zkoušky byl odveden na vojnu, z níž však byl záhy propuštěn pro předstíranou duševní chorobu.
V roce 1903 v Hamburku vyhrál v kartách lodní lístek a odjel do USA, kde se živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi (dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop aj.). Jako tramp prošel a projel značnou část USA a Kanady. V roce 1905 se v San Francisku podílel na záchranných pracích po zemětřesení. Načas se zachránil před bídou v Armádě spásy.
Po návratu do Evropy v roce 1909 na lodi vezoucí dobytek pracoval v Praze jako zednický přidavač a začal své americké zážitky literárně zpracovávat (Bídné dny a jiné povídky, Majitel zlatých dolů a jiné povídky aj.). V Praze se sblížil se skupinou pražské umělecké bohémy, soustřeďující se kolem Jaroslava Haška.
V roce 1912 podnikl cestu do Ruska, kde byl velmi záhy zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země (Hostem u baťušky cara). V letech 1913-14 podnikl s J. Haškem a přáteli řadu toulek po Čechách (Ve dvou se to lépe táhne, Když táhne silná čtyřka). Za války pro zdravotní obtíže narukoval až v roce 1917 a krátce sloužil jako vojenský písař. Brzy byl superarbitrován pro předstíranou duševní chorobu.
Po válce v roce 1919 přijal poprvé a naposledy v životě stálé zaměstnání - stal se tajemníkem Klubu českých turistů a zároveň i redaktorem Armádního bulletinu. Po několika měsících tato zaměstnání opustil a věnoval se pouze novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech prožil několik roků na Podkarpatské Rusi.
Velmi si oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde žil také během německé okupace a v poválečných letech. V roce 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde 8.srpna 1955 umírá.
Literární tvorba Zdeňka Matěje Kuděje byla určována jeho sepětím s anarchisticko-buřičskou generací, která na počátku století programově vyznávala světoběžnictví a tuláctví jako výraz svobodných a nekonformních vztahů ke společnosti. Kudějovy prózy často vycházejí z reálně prožité události. Literárně zpracoval vlastní zážitky z pobytu v USA a v Kanadě. Příslušnost k anarchisticko-buřičské generaci Kuděj prokázal také zvýšeným smyslem pro sociální problematiku např. v románu Horalská republika, v němž kronikářsky popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi. Tam, kde Kudějovi chyběly životní prožitky, převládá chvatnost, jazyková ledabylost a nedostatek umělecké kázně, které snižují úroveň jeho tvorby. Obdobné vlastnosti mají i jeho překlady z angličtiny, které jsou spíše než překladem volnou parafrází originálu. Jistou literárně-historickou hodnotu mají vzpomínky na J. Haška a jeho bohémský okruh.
Na závěr si dovoluji citovat ze statě "Poslední literární bohém Z.M.Kuděj" od Františka Hampla :
"Celý život Z.M.Kuděje byl dobrodružným cestováním; nejdříve na "divokém západě", potom za ruskou hranicí a nakonec po vlastech českých. Byl to život jednoho z posledních literárních bohémů z doby před první světovou válkou, a věčného tuláka, nestálého, ale citlivého srdce. Jazykově nadaný, bystrý a velmi inteligentní uzavíral se často v drsné zevnější slupce; při vší nepořádnosti neobyčejně dbal osobní čistoty, při zdánlivé nespoutanosti byl cudný a plachý vůči ženám, ale - jak sám napsal - "nehodil se k manželství". Znal mnoho lidí a miloval je láskou pozorovatele, leč nemohl žít dlouho mezi nimi, musil znova a jinam za poznáním a štěstím, jehož nikdy nedosáhl. Ačkoli si do svého Každodeníčku jako 1380. myšlenku zapsal, že "tulákův domov je celý svět", přece ve svém dobrodružném cestování vlastně hledal domov nikoli tak širý. Nenalezl jej na jednom místě; poznal však, že nejkrásnější země na světě jak přírodním zevnějškem, tak svými lidmi jsou Čechy, a proto právě zde hledal nejdéle …A našel konečně právě na Vysočině, v kraji, který má své osobité kouzlo: přírodní krásy jsou zde tlumené, říčky a potoky se jinak lesknou než jinde a bývají zde drsné zimy, které otužují, a tak lidé narození ve vyšších polohách jsou sice uzavřenější, ale tvrdší a statečnější než ti, kteří od mládí žijí v nížinách. Zde v cípu zemského ráje, proputoval Zdeněk Matěj Kuděj, tento věčný tulák, svá poslední léta v stále menších a menších kruzích; nedospěl však samého středu a jednoho dne odešel tak nenápadně, jako se tu kdysi objevil."
Čerpáno bylo ze stránek věnovaných osobnosti Zdeňka Matěje Kuděje www.zmkudej.wz.cz
KEŠKA
Úvodní souřadnice vás přivedou před restauraci na nádraží v Hořicích. Zde krabičku nehledejte, není tady a ani zde být nemůže, protože nádraží už svoji kešku má (GC3VQBQ Hořické nádraží).
Cesta k finálce má 2 kroky. Nejprve v klidu domova si vypočtěte souřadnice STAGE 1, kde získáte potřebné informace k dalšímu postupu. K získání souřadnic stačí správně zodpovědět na pár otázek a získané číselné hodnoty dosadit do vzorečku.
STAGE 1 : N 50o 2(D-A).(E-F)(D-E)(B) E 015o 3(A+B).D(E-C)(F)
Ciferný součet všech číslic v souřadnicích je 48, přičemž součet číslic souřadnic východní délky je dvojnásobkem součtu číslic souřadnic severní šířky.
1. Kolik let (A) strávil Z.M.Kuděj na severoamerickém kontinentu ?
2. Ve kterém roce 19BC byla poprvé vydána kniha vzpomínek na putování s Jaroslavem Haškem Ve dvou se to lépe táhne ? /použijte údaj podle wikipedie/
3. Byla tato kniha zfilmována ? Ano, D = 8. Ne, D = 9.
4. Kolika celých let (EF) se dožil Z.M.Kuděj ?
Vypočtené souřadnice vás přivedou k výraznému objektu, na kterém naleznete nápis o více řádcích a budete zde počítat písmena v nápisu (bude-li se v něm vyskytovat písmeno Q třikrát, Q = 3). Čárky a háčky zanedbáváme. Na chvilku se posaďte, vše pořádně spočítejte a rozmyslete si další postup.
Finálka se nachází ve vzdálenosti Y(K+L)(A+D) m pod azimutem S(N*O)I stupňů.
Jde o nádobku válcovitého tvaru o objemu cca 0,25 l, kam se kromě logbooku a tužky vejde i pár drobných předmětů. Pro prvních 20 nálezců jsou v krabičce připraveny pamětní kartičky.
Doufám, že se vám zde bude líbit.