Konstrukce 

 Tělo sondy je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47 m a průměru 1,78 m a která je stabilizována ve třech osách. Na vrcholku tohoto hranolu se nachází parabolická směrová anténa s průměrem 3,66 m, která je určena pro udržování radiového spojení s pozemními teleskopy a k přenosu informací a příkazů. K tělu sondy jsou připevněny tři výklopné tyče, na kterých se nachází vybavení a energetická jednotka sondy. Na první výklopné tyči o délce přibližně 2,5 m je na otočné plošině umístěno vědecké vybavení společně s kamerami a spektrometrem. Na další tyči o délce 13 m orientované na opačné straně jsou připevněna čidla magnetometru.
Na poslední tyči jsou umístěny energetické zdroje sondy v podobě 3 radioizotopových termoelektrických generátorů (RTG), který palubní přístroje sondy zásobil 3×160 W elektrické energie. Přísun elektrické energie postupně s roky klesal a v roce 1997 dosahoval již jenom 335 W. Energetický zdroj je tvořen jednotkou o hmotnosti 39 kg, průměru 0,4 m a délce 0,5 m, jenž využívá jako zdroj energie ²³⁸PuO2. Celkový provoz sondy je řízen zdvojeným palubním počítačem CCS (Computer Command Subsystem). Zpracování vědeckých a telemetrických dat a řízení vědeckých experimentů zajišťuje systém zpracování dat FDS (Flight Data Subsystem) vybavený ztrojeným počítačem. Data mohou být zaznamenána na magnetopáskové paměti DSS (Data Storage Subsystem) s kapacitou 536 Mbit. Komunikační systém pracuje v pásmu X (8,4 GHz, rychlost přenosu 8 bit/s až 115,2 kbit/s, výkon 23 W) a S (2,3 GHz, rychlost přenosu min. 40 bit/s). Stabilizační digitální systém AACS (Attitude and Articulation Control Subsystem) využívající detektorů Slunce, sledovačů hvězd a 3 úhloměrných gyroskopů zajišťuje orientaci a stabilizaci sondy v prostoru a natáčení plošiny s optickými přístroji na zkoumané cíle. Celkem 16 trysek na jednosložkové kapalné pohonné látky (hydrazin, celková zásoba 105 kg) o tahu 16×0,9 N slouží jako výkonné prvky pro korekce dráhy (4 motory) a pro orientaci a stabilizaci sondy (8 motorů).

Vybavení 

Sonda má veliké množství přístrojů, kamery, spektometry, detektory vln a kosmického záření. Také má na palubě pozlacenou měděnou gramofonovou desku, která obsahuje poselství případným inteligentním nálezcům sondy. Na disku jsou pozdravy v 55 jazycích světa, 115 obrázků v analogovém formátu, 35 přírodních a umělých zvuků a 27 záznamů hudby. Také jsou připojeny pozdravy tehdejšího prezidenta Cartera, a tajemníka OSN. V pouzdře je i vzorek radioaktivního Uranu pro určení stáří sondy. 

Primární cíle

Sonda měla stanovené hlavní cíle u každé planety, kterou měla navštívit. Prozkoumat proudění, dynamiku, strukturu a složení planetární atmosféry tělesa, popsat morfologii, geologii, a fyzikální charakteristiku měsíců. Získat data pro určení hmotnost, velikosti a tvaru planety, měsíců a případných prstenců.  Určit strukturu magnetického pole, složení a distribuci částic a plazmy

Průběh mise

Od začátku plánování se počítalo s využitím gravitačních manévrů. S jejích pomoc je možné navštívit více planet s minimální spotřebou paliva.  Sondu vynesla raketa Titan Centaur. Jupiteru a Saturnu dosáhl před svým dvojčetem. 10.12.1978 začala sonda pořizovat snímky Jupiteru, pořídila stovky fotografií, a pokračovala u měsíců Io, Ganymed, Callisto a Europa. Na Io vyfotila aktivní sopky. Saturn díky gravitačnímu manévru u Jupitera dostihla 12.11.1980, první fotky odeslala již tři měsíce předtím. Celkem pořídila 34 000 snímků, z toho 18 000 z oblasti Jupitera, a 16 000 z oblasti Saturnu. Fotografie získané u Saturnu pomohli s pochopením prstenců, a ukázali měsíce Mimas, Tethys, Dione, Enceladus, Rhea a Titan. Kolem Titanu prolétla 12.11.1980 v vzdálenosti 6500 km a pořídila řadu údajů o složení atmosféry a teplotě.

Sonda poté pokračovala pryč ze sluneční soustavy. Momentálně se pohybuje na hranicích, kde se střetává vliv Slunce s mezihvězdným prostorem. Signálům trvá více než 13 hodin než doletí k Zemi.  14.6.2012 bylo oznámeno, že detektory Voyageru zaznamenaly nárůst výskytu nabitých částic, což znamená, že se sonda dostala ze zóny vlivu Slunce a vniká do mezihvězdného prostoru. 

Budoucnost sondy

Cesta nebyla plánována, aby došla k nějaké určité hvězdě, ale za 40 000 let byměla proletět klem hvězdy v souhvězdí Žirafy. V roce 2015 dojde k přerušení čitelnosti dat z důvodů slabého signálu. V roce 2016 ztratí středisko možnost gyroskopických úprav dráhy. V roce 2020 - 2025 sondě dojde zdroj energie. 

Zajímavost

Sonda byla vypuštěna 16 dní po svém dvojčeti Voyager 2. Přesto má číslo 1.