Charakteristika
Merkur je první a zároveň i nejmenší planeta sluneční soustavy. Je pouze 1,4x větší než pozemský Měsíc. Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou v Sluneční soustavě.
Sondy a pozorování
Vhodné podmínky pro pozorování Merkuru nastávají v době východu nebo západu Slunce. Pro jeho pozorování je důležité, zda Merkur právě Slunce dobíhá nebo předbíhá. Pokud Slunce dobíhá, je viditelný po několik minut poté, co Slunce zapadlo za horizont. Pokud slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem Slunce než zanikne v narůstajícím slunečním světle.Planetu je možné pozorovat pouhým okem či triedrem. Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění od 1,7 do −1,9 magnitudy a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze. Merkur byl poslední zkoumanou terestrickou planetou ve sluneční soustavě i přes to, že se jedná o jednu z blízkých planet. Donedávna byl zblízka prozkoumán pouze jedinou sondou – americkou sondou Mariner 10, která provedla celkem 3 průlety a odeslala na Zemi celkem 2700 fotografií v rozlišení 4 km až 100 m na pixel, a celkově 45 % procent povrchu. Od roku 2011 se výzkumem zabývá další americká sonda MESSENGER, která uskutečnila tři průlety okolo planety a nadále zůstává na oběžné dráze Merkuru. Na rok 2013 plánuje Evropská kosmická agentura ESA start družice BepiColombo.
Struktura
Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká hustota dosahující asi 5400 kg/m³ a poměrně silné magnetické pole o velikosti asi 1 % zemského. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením železa a niklu uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole. Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety je pro vědce zatím záhadou, ale existuje několik hypotéz, které se ho snaží vysvětlit. Geologové odhadují, že jádro planety zabírá okolo 42 % celkového poloměru tělesa, například u Země je to pouze 17 %. Současné výzkumu napovídají, že jádro Merkuru je tekuté. Jádro obklopuje 500 až 700 km silný plášť tvořený silikáty. Na povrchu je kůra, která dle měření sondy Mariner 10 a pozemských teleskopů by mohla být 100 až 300 km silná. Odhaduje se, že planeta je ze 70 % tvořena kovy a pouze z 30 % silikátovým materiálem
|
Magnetosféra
Sonda Mariner 10 v roce 1974 detekovala magnetické pole Merkuru o síle asi 1 % zemského.To bylo pro vědecký svět překvapením, jelikož se věřilo, že takto malá planeta má jen malé pevné jádro, které již dávno vychladlo, a tudíž nevytváří magnetismus. Objev sondy znamenal přehodnocení tohoto předpokladu a možnost existence většího částečně roztaveného jádra, které by rozdílnou rychlostí rotace mohlo generovat magnetické pole planety na principu dynama. Magnetické pole je skloněné o 7 stupňů vůči rotační ose Merkuru a je natolik silné, že umožňuje vznik magnetosféry okolo planety, která odklání sluneční vítr. Existují i další vysvětlení magnetického pole planety, které se obejdou bez hypotézy většího jádra planety. Je možné, že magnetické pole planety může být vybuzováno remanentní magnetizací železo obsahujících hornin, které mohly být zmagnetizovány v době vzniku planety.Jak potvrdila měření další sondy MESSENGER během dvou průletu na počátku 21. století, je magnetické pole Merkuru menší než pozemské, čehož se využívá pro počítačové modelace. Současná výpočetní kapacita počítačů neumožňuje numerické modelování pozemského magnetického jádra, a proto se modeluje snadnější pole Merkuru, čehož se pak používá pro snahu objasnit tajemství spojených s pozemským polem.
Tepelná bilance
Jelikož planeta nemá v podstatě žádnou atmosféru, která by dokázala udržet stabilní teplotu, dochází na povrchu planety k velkým teplotním výkyvům, které jsou největší v celé sluneční soustavě. Teplota klesá až k −180 °C na straně odvrácené od Slunce a narůstá až k 430 °C na straně osluněné.Tyto překotné změny teploty během dne jsou způsobeny několika faktory. Jedním z nich je rotace planety, kdy je po 176 dní přivrácená jedna strana Merkuru ke Slunci).
Zajímavost
Dnešní název planety pochází z římské mytologie, kde Mercurius bylo jméno římského boha obchodu, cestování a šikovných zlodějů, který byl protějškem řeckého boha Herma. V antickém Řecku nesl Merkur dvě označení i přes to, že antičtí astronomové věděli, že se jedná o jedno těleso. Pro ranní hvězdu měli název Apollo, pro večerní zase Hermés.
|