ENTERICH A VEVERKY Mystery Cache

A teď něco z kroniky „Geschichte der Stadt Oschitz“ …

Koncem června roku 1926 zavítal do vsi známý cestovatel, dobrodruh a hazardní hráč Buffalo. V Bergrestaurantu Schillerhöhe vyprávěl karbaníkům o svých zážitcích z cest – mimo jiné i o zajímavém způsobu využití opic domorodci v Africe při sklizni kokosových ořechů. Když kokosy dozrávají, je prý na palmách vždy plno opic. Domorodci po nich začnou házet kameny a co na to opice? Začnou se „opičit“ – trhají kokosové ořechy a házejí je po domorodcích. No a ti si pak ořechy pohodlně posbírají…

Chalupník Bär se do Buffala rozhořčeně pustil – prohlásil, že je to blbost a na jeho stranu se postavila i chalupnice Bärová. K Buffalovi se naopak přiklonila nadlesní Kokrčíková, která řekla, že je to možné, protože jednou po ní její soused házel kameny a ona mu to také oplatila. Přítomný byl i osečenský mlynář a člen Okrašlovacího spolku Donald Enterich. Ten jen podotkl, že ho to nezajímá, protože kvalitu mouky opice ani kokosy stejně neovlivní.

Cestou z hospody potkal Enterich pomocnou učitelku Hilarii Rauberovou, která se vracela ze sběru šišek – přivydělávala si tím k bídnému učitelskému platu. Na dně nůše měla jen pár šišek a posteskla si, že se letos přemnožily veverky a že než vyleze na strom, tak jí ty potvory předběhnou a všechny šišky otrhají. Enterich si vzpomněl na Buffalovo vyprávění a dostal nápad.Řekl Rauberové, ať si zítra ráno vezme velkou nůši a počká na něho u mlýna…

Ráno si Enterich přivstal a vydal se společně s Rauberovou do lesa. Vystopovat veverky nebylo těžké – toho roku jich bylo v lese plno. Enterich si počkal, až jedna veverčí tlupa obsadí mohutný smrk se spoustou šišek a začal po veverkách házet šišky. Veverky si ho nejdříve nevšímaly, ale když se mu podařilo trefit vůdce jejich tlupy do nohy, veverky začaly vřískat, strhlo se pravé peklo a ze stromu pršely šišky přímo na Entericha a Rauberovou. Ti se dali okamžitě na rychlý ústup pryč z lesa, ale než doběhli k louce, utržili nespočetné množství ran šiškami. Chvíli počkali, až veverky zmizí, pak se vrátili pro šišky a nůše byla za pár minut plná. Hilarie byla šťastná…

Celé prázdniny pak Rauberová vyrážela denně do lesů – pro jistotu vždy s helmou na hlavě. Trefování veverek jí nedělalo problém – byla zvyklá házet při výuce křídou po nepozorných žácích a tak měla přesnou mušku. Za dva měsíce nasbírala hromady šišek, které pak prodávala na trhu v Liberci jako topivo a za utržené peníze si koupila nové zimní boty...

Potíže nastaly v září se začátkem houbařské sezóny. Veverky už byly tak naučené, že když někoho v lese spatřily s košíkem v ruce, okamžitě po něm začaly metat šišky. Nejhůře dopadla družina Sokolské župy Rovenské, která pochodovala lesem za zpěvu písně „Lví silou vzletem sokolím…“. Veverky tato píseň tak rozdráždila, že se kromě mohutné palby šiškami vrhly na sokoly a strhávaly jim z hlav sokolské čepičky. Sokolové se přes protesty náčelníka bratra Vládi rozprchli a někteří se vrátili domů až po několika dnech. Na obecním úřadě v Osečné se hromadily stížnosti a lidé se báli chodit do lesa…

Problém vyřešil mlynář Donald Enterich. Obrátil se na svého přítele Jarnowa, známého obchodníka z Turnova - ten mu urychleně dodal zachovalé helmy, které kdysi po válce skoupil od armádních zběhů. Enterich se pak domluvil s chalupníkem Bärem, ten postavil na kraji lesa malou boudu a spolu se svou manželkou půjčovali houbařům za levný poplatek helmy i s návodem. Houbaři byli nadmíru nadšeni a spokojeni – odcházeli z lesa nezraněni a když zrovna nenašli houby, odnášeli si domů alespoň košíky plné šišek…

Ke kešce se dostanete příjemnou lesní cestou a pak krátkým výstupem na místo s krásným rozhledem – počkejte si proto na hezké počasí. Možná tu najdete i helmu pomocné učitelky Hilarie Rauberové, kterou tu při poslední návštěvě ztratila – můžete si ji prohlédnout, můžete si ji vyzkoušet, můžete se v ní i vyfotografovat ale pak všechno uveďte do původního stavu.