Ve válku přerostl mezi USA a Vietnamskou demokratickou republikou konflikt v roce 1964 po incidentech v Tonkinském zálivu. 2. srpna 1964 se americký torpédoborec USS Maddox (DD-731) zapletl do přestřelky se třemi hlídkujícími severovietnamskými torpédovými čluny, přičemž jeden byl potopen a jeden těžce poškozen. Do střetnutí zasáhly i čtyři letouny F-8 Crusader amerického námořnictva, přičemž jeden z nich byl lehce poškozen. Při incidentu zemřeli 4 severovietnamští námořníci a 6 jich bylo zraněno. Na americké straně nebyly žádné ztráty.
Druhý střet se měl odehrát o dva dny později 4. srpna, kdy měly údajně severovietnamské lodi bez příčiny zaútočit na americká plavidla v mezinárodních vodách Tonkinského zálivu. Až v roce 2005, kdy došlo k odtajnění materiálů Národního bezpečnostního úřadu, vyšlo najevo, že druhý střet se velmi pravděpodobně vůbec neodehrál a severovietnamské námořnictvo 4. srpna na americké lodě nezaútočilo. Ve zprávě je doslova uvedeno: Není to tak, že by se tu noc odehrál jiný příběh; v tu noc neproběhl žádný útok. … Po pravdě, hanojské námořnictvo tu noc nepodniklo nic, ale zabývalo se záchranou dvou člunů poškozených 2. srpna.
Zatímco první incident americký prezident Lyndon B. Johnson odsoudil a varoval Severní Vietnam před nevyvolanými útoky, druhý falešný střet měl za následek schválení Rezoluce o Tonkinském zálivu, která se stala právním podkladem pro zapojení USA do nevyhlášené války proti Severnímu Vietnamu (Vietnamské demokratické republice) a zároveň dala americkému prezidentovi plnou moc asistovat kdekoliv v Jihovýchodní Asii v boji proti „komunistické agresi“.
Američané ale bojovali na dvou frontách, bombardovali sever a současně vedli protipartyzánskou válku na jihu, kde bylo v roce 1965 na 150 000 partyzánů. Konflikt proto eskaloval a rozrůstal se. Byla zahájena třífázová letecká ofenzíva proti Severnímu Vietnamu. Cílem operací Flaming Dart, Rolling Thunder a Arc Light bylo zabránit tomu, aby Sever mohl podporovat partyzány na jihu.
Bombardován byl i jih a také zejména Ho-či-minova stezka, po které proudily zásoby ze severu. Ta částečně vedla i přes Laos a Kambodžu. Náčelník štábu letectva generál Curtis Le May, který nařídil za druhé světové války nálety na Tokio, uvedl: "Vybombarduji komunisty zpátky do doby kamenné".
Po několika útocích na americké základny na jihu bylo v březnu 1965 rozhodnuto vyslat na jih 3 500 příslušníků námořní pěchoty, aby je chránila, protože jihovietnamská armáda to nezvládala. Tento krok se považuje za počátek pozemní války ve Vietnamu. Na konci roku už bylo na jihu Vietnamu 200 000 amerických vojáků. Jihovietnamská armáda nebyla schopná čelit nejen partyzánským útokům, ale ani běžným taktikám boje, což se ukázalo u Binh Gia a u Dong Xoai. Jižní Vietnam byl politicky zcela rozložený, k převratům docházelo každý rok, což partyzány posilovalo.
Americký generál William Westmoreland označil na konci roku 1965 situaci za kritickou. Američtí vojáci už nadále neměli plnit jen obranné úkoly a ponechat boj proti partyzánům na Jihovietnamcích, ale aktivně postupovat proti partyzánům, zatlačit Národní frontu osvobození jižního Vietnamu a pak ji rozprášit.
USA se podobně jako v Koreji pokusili získat podporu spojenců z paktu SEATO. Souhlasila Austrálie, Nový Zéland, Korejská republika, Thajsko a Filipíny, ale Velká Británie a Kanada odmítly.
Strategie však selhala, v roce 1968 zahájily osvobozenecké síly překvapivou ofenzívu Tet, kdy bylo napadeno přes sto měst včetně velitelství Westmorelanda a velvyslanectví USA v Saigonu.
Odpor proti válce po masakru v My-Lai
Až při protiútoku se podařilo dobýt Hue, které ale bylo z 80 procent srovnáno se zemí. I když vojensky byla ofenzíva pro osvobozenecké síly pohromou, změnila veřejné mínění a Američané začali proti válce masově protestovat. Kobercové bombardování si vyžádalo značné civilní oběti války a velké množství vážně zraněných lidí, popálených napalmem nebo otrávených defolianty zbavujícími stromy v džungli listí, aby se partyzáni neměli kde ukrývat.
Odpor proti válce zesílil po masakru v My-lai z března 1968, kde američtí vojáci brutálně znásilnili, umučili a vyvraždili mezi čtyřmi a pěti sty obyvateli stejnojmenné vesnice.
Odpor rostl i proto, že mladí Američané nechtěli rukovat do války. Odváděno jich však bylo stále více. Na konci dubna 1969 dosáhl počet amerických vojáků ve Vietnamu svého vrcholu, nacházelo se tam 543 000 vojáků.
Vietnamizace a nálety na Laos a Kambodžu
Američtí politici proto přišli v roce 1972 s ideou vietnamizace války, kdy by proti sobě stáli jen severovietnamští a jihovietnamští vojáci. Jih však nikdy nebyl dost silný. To vedlo ke snížení americké účasti na 265 000 vojáků. Nový prezident Richard Nixon také začal klást důraz na jednání. Nedosáhl však toho, aby Čína a SSSR přestaly podporovat Severní Vietnam a partyzány.
Protože dodávky zásob procházely po Ho-či-minově stezce přes Kambodžu a Laos, zahájily Spojené státy na počátku 70. let letecké útoky na obě země. V Kambodži byl svržen princ Norodom Sihanuk a byla ustavena vojenská vláda Lon Nola.
Idea vietnamizace však selhala, jakmile jihovietnamští vojáci narazili na odpor, utíkali, opouštěli svá vozidla a žádali o evakuaci za pomoci vrtulníků. To se ukázalo i při jihovietnamské velikonoční ofenzívě z roku 1972. Opět byli na hlavu poraženi a situaci zachránila až další letecká ofenzíva Linebacker. I tak ale pokračovalo americké stahování, už v roce 1971 poklesl počet amerických vojáků ve válce pod 200 000 a do jara jich bylo staženo dalších 45 000. Odešli i Australané a Novozélanďané.
Konec války a sjednocení Vietnamu
Washington se začal přiklánět k jednání. Ovšem sever se cítil na koni a teprve další bombardovací ofenzíva jej dovedla k mírovému stolu. V roce 1973 byla podepsána mírová dohoda mezi USA, Jižním Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem.
Severní Vietnam se ale svých plánů na sjednocení země nevzdal, v roce 1975 zahájil ofenzívu a v dubnu téhož roku padl Saigon, 2. července 1976 byla vyhlášená sjednocená Vietnamská socialistická republika.
Nakonec zemřelo ve Vietnamu na 60 000 amerických vojáků, válka si celkem vyžádala do svého konce roku 1973 přes dva milióny lidských životů.
Použité zdroje: Dějepis.com, Profimedia, Wikipedie.
Na výchozích souřadnicích keš nehledejte. Doporučuji zaparkovat přibližně 200 metrů před značkou označující konec obce, kde najdete příhodné místo pro váš geovůz. Docela daleko lze dojet traktorem, obávám se však, že autem se zde snadno neotočíte. Volba patnáctiminutové procházky vám nahradí případné trable se zapadlým vozem.
Cestou ke keši potkáte zajíce, srnky a když budete mít štěstí, také volavky. Když nepůjdete přímo za šipkou a necháte se vést, tak dojdete až do míst, kde budete mít vodu přímo u nohou. Keš najdete v místech, kde stojí za to se na chvíli zastavit a zaposlouchat do tónů vodního živlu. Budou vám před očima vyskakovat jelci, nebo jen tak proplouvat kačeny.
Až sejdete z cesty, tak si dávejte pozor, ať nespadnete do nějaké vietkongské chodby. Upozorňuji, že atributy nevhodné lovit v noci a pokud je souvislá sněhová pokrývka, jsem zvolil především proto, že za špatné viditelnosti nevíte, kam šlapete! Atribut sezonnosti upozorňuje na skutečnost, že na jaře nebo na podzim se cestou ke keši budete brodit a také na horší prostupnost až se okolí zazelená. A to potom počítejte také s tím, že po následujících několik měsíců bude pobřeží Vietkongu zahlceno protivnými hmyzími predátory.
Vnější schránka je velikosti Large. Konečně jsem našel tu správnou velikost pro propisku, která neslouží pro výměnu! Schránka obsahuje Lock & Lock krabičku s logbookem a tolik oblíbenými dřevěnými kolečky, která jsem namixoval tak, abyste měli co měnit. Dále schránka obsahuje dózu na odpad. Nějaký odpad je již přítomen a můžete si z něj vybrat, co uznáte za vhodné. Protože jsou to opravdu nepotřebné cetky, měnit kus za kus není nutno, ale když uznáte za vhodné, přispějete nějakým CWG do plastové krabičky.
Dovolil bych si na tomto místě poděkovat za betatest Looper(ovi)CZ. Nesmím ovšem zapomenout ani na Tobiase Reviewera. Zkušenosti těchto dvou pánů jsou tak velké, že jejich spojením se stávají pro ownera neocenitelnými! Připomínky a doporučení, jež mi byly navrženy, jsem plně realizoval. Děkuji pánové!
Rád bych požádal kačery, aby ve svých lozích nespoilovali. Případně aby neumisťovali nevhodné fotografie nebo fotografie přímo se schránkou a geoobjektem. Procházkou ke keši lze nafotit spousty jiných zajímavých míst. Děkuji moc a přeji příjemnou zábavu.
Gratuluji prvním třem úspěšným týmům ke zdárnému splnění mise! Děkuji za pěkné logy, kterých si velice cením!