Hrob rudoarmejce Mystery Cache

Hrob rudoarmějce

Krušné hory, 7. – 8. května 1945

Pomník neznámého vojáka Rudé armády v Krušných horách. Snímek z roku 1969

Úvod

Jako každý rok, tak si i letos připomínáme slavné májové dny roku 1945.

Vojenskopolitická situace na jaře 1945
Na jaře roku 1945 bylo už každému jasné, že Německo válku prohraje. Poslední německá ofenzíva v Ardenách koncem roku 1944 neuspěla a od té doby německá armáda na všech frontách už jenom ustupovala. Jednotky Rudé armády a západních Spojenců se setkaly 25. dubna na Labi, Berlín byl obklíčen 24. dubna, dobyt 30. 4. (téhož dne spáchal Hitler sebevraždu) a jeho posádka kapitulovala 2. května. Američané dosáhli hranic ČSR 18. dubna poblíž Aše a 6. května osvobodili Plzeň. Aby se zabránilo opakování nemilých událostí při bojích na území Polska, kde sovětští vojáci omylem sestřelili několik amerických letadel, byla domluvena generálními štáby Rudé a americké armády linie dotyku (demarkační čára) Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice (dříve se mylně tvrdilo, že uvedená linie byla stanovena už na jaltské konferenci). Praha a střední Čechy měly být osvobozeny masívním útokem tří frontů sovětské armády (front sestával z několika armád a ty zase z divizí), kdy proti skupině německých armád o 900 tisících vojáků pod vedením polního maršála F. Schörnera mohlo být nasazeno až 2 100 000  sovětských vojáků, jen co se tyto jednotky trochu zotaví po vyčerpávajících bojích o Berlín. 

Pražské povstání a osvobození Prahy
Leč události dostaly nečekaný spád. 1. května vypuklo povstání v Přerově, postupně zachvacovalo další města a 5. května začalo i v Praze. Ozbrojené povstání v tak důležitém komunikačním uzlu, jakým byla Praha, bylo to poslední, co si Němci ustupující před Rudou armádou do amerického zajetí mohli přát. Vzhledem k počtu bojovníků na obou stranách a jejich výzbroji (Pražanům scházely těžké zbraně, jako tanky a děla, o letectvu nemluvě) by byla porážka povstání i přes hrdinství obránců bojujících na barikádách otázkou několika dní. Vedení povstání proto zprvu přijalo nabídku vlasovců ke spolupráci (vlasovci měli tanky a děla, hned 6. 5. se zapojili do bojů a skutečně zabránili nejhoršímu), ale převahou komunistů v České národní radě byla posléze jejich pomoc odmítnuta, a tak jednotky generála Vlasova 8. 5. ráno z Prahy odešly. Od ranních hodin 8. května Praha zažívala drtivé útoky Schörnerových jednotek snažících se probít městem k Američanům, kdy její stateční obránci skutečně měli namále. Odpoledne se však ČNR a velitelství pražského povstání podařilo uzavřít s Němci dohodu o jejich odchodu a německé jednotky skutečně začaly Prahu opouštět. Ve fanatickém odporu však setrvávaly některé jednotky SS a gestapa a také zákeřní odstřelovači. Konečně 9. května byla Praha osvobozena jednotkami Rudé armády. Americké velení teoreticky mohlo nařídit svým jednotkám překročení demarkační linie a přijít Praze na pomoc, ale nechtělo si tímto krokem pohněvat Stalina, jehož pomoc Spojenci potřebovali při nastávajících bojích proti Japonsku, které se ne a ne vzdát.

Kapitulace Německa
Německo kapitulovalo 7. května ve francouzské Remeši a ještě jednou v noci z 8. na 9. května v Berlíně za účasti nejvyšších spojeneckých velitelů. Boje na našem území ještě několik dní pokračovaly (Milín, Čimelice). Poslední německé jednotky na našem území kapitulovaly 11. května.

Pražská operace a její průběh na Teplicku
Osvobození Prahy, plánované na pozdější dobu, tedy muselo být uspíšeno. K provedení této tzv. Pražské operace byly vyčleněny jednotky 3. a 4. gardové tankové armády generálů Rybalka a Leljušenka spadající pod 1. ukrajinský front maršála Koněva. Z výchozího postavení u Drážďan vyrazily obrněné jednotky 6. května po poledni a několika proudy se blížily k našim hranicím. První skupinky průzkumníků se objevily v Dubí už 7. května, ale hlavní proud vojsk směřujících na Prahu postupoval od časného rána 8. května po silnici Moldava – Nové Město – Mikulov – Hrob. Část jednotek pokračovala z Hrobu na Duchcov a Bílinu, část odbočila na Teplice. Další jednotky měly překročit Krušné hory u Cínovce, ale protože silnice do Dubí byla kvůli zásekům a německé obraně neprůjezdná, tak musely jet oklikou (waypoint P1) a postupovat na Teplice lesní cestou (kolem waypointu P2) u rašeliniště a pak dál kolem základních souřadnic této keše po cestě vedoucí k dubskému nádraží (P3). Lesními cestami a průseky pak dorazily v odpoledních hodinách do Dubí. Asi devět tanků pokračovalo (kolem P1) cestou na Vitišku, kde se střetly s posádkou SS a po krátkém boji se přidaly k jednotkám směřujícím na Mikulov. Tvrdé boje se odehrály i na Cínovci a u Fojtovic. V průběhu 8. května osvobodila Rudá armáda Dubí, Teplice a další města a obce a konečně 9. května ráno dorazila do Prahy. Další mohutné proudy sovětských tanků překročily Krušné hory nad Chomutovem (osvobodily m.j. Louny a Kladno), nad Litvínovem a u Nakléřova. 

Pomník rudoarmějce nad Dubím u Jedlovky
Na křižovatce lesních cest poblíž Jedlovky 8. května padl a byl pohřben neznámý rudoarmějec a byl mu tam vybudován pěkný pomník. Nevíme, jak zemřel, jak se jmenoval, jak byl starý (spíše mladý), odkud pocházel ani další údaje. Podle některých pramenů to byl regulovčík, podle jiného průzkumník. Pamatuji se, že pomník byl ještě před listopadem 1989 dobře udržovaný a často na něm byly květiny. Byl na něm ruský a český nápis: „Zde padl chrabrou smrtí neznámý voják Rudé armády.“
Pomník byl opakovaně poškozen vandaly (foto zde) a víckrát opravován. Nyní (v dubnu 2013) je opět poškozený – kus žulové desky schází (viz foto). Národní ostuda. (Jaký rozdíl proti Německu! Cestou z Cínovce kolem keše Scharspitze směrem na Geising dojdeme po přírodní bobové dráze k pomníčku letce zahynuvšího v posledních dnech války v letounu Il-2. Hrob pěkný, udržovaný, s květinami. Pozoruhodné na tom ovšem je, že to byl letec sovětský, tedy nepřátelský...)

Věnujme onomu vojákovi u jeho hrobu tichou vzpomínku a vydejme se hledat keš.

Jak najít keš

Bude to zase jednou mysterka, ale stylová:

Minomet ráže 82 mm se nachází v palebném postavení v nadmořské výšce 385 metrů. Úkolem obsluhy je zasáhnout cíl ve výšce 770 m n. m. vzdálený podle mapy přesně 2500 metrů. Počáteční rychlost střely (miny) bude 191 m/s, zemské zrychlení 9,81 m/s². Jaký náměr musí miřič na minometu nastavit, aby zasáhl cíl?

Pro nevojáky uvedu, že se z minometu střílí pouze horní skupinou úhlů. Hodnotu náměru ve stupních zaokrouhlete na celé číslo. Při výpočtu zanedbejte odpor vzduchu a další vlivy; dráhu střely počítejte jako obyčejnou parabolu 2. stupně a ne jako skutečnou balistickou křivku. Náměr na skutečném minometu by byl pochopitelně jiný. (Náměr je úhel, který svírá osa hlavně zbraně s vodorovnou rovinou). 2500 m je vzdálenost zjištěná z mapy a tu k výpočtu použijte (je to vlastně odvěsna pravoúhlého trojúhelníku; vzdušná vzdálenost (přepona) by byla o cca 30 m větší). 

Vypočtený náměr (zaokrouhlené číslo XY) dělte 29, číslice výsledku označte A,BCDEFGH a dosaďte je do vzorců:

N 50° 42.(CHB + 35)´     E 13° 45.(GFE)´

Ještě kontrola:

... a je to!

Poznámky

• Parkovat se dá i na Cínovci u golfového hřiště, ale lepší je nechat auto na parkovišti PA na Vitišce (jsou tam dvě restaurace) a jít po cestě do kopce na rozcestí O1, zajít na vrchol Pramenáče a vrátit se k rozcestí O1. Dál kolem kamenných sluncí KS až na základní souřadnice u hrobu (nebo z Pramenáče pokračovat „hřebenovkou“ – jsou tam lepší výhledy – a pak cik-cak k hrobu). Po odlovu keše pokračovat do kopce a na křižovatce P2 odbočit doleva na cestu mezi rašeliništi (je tam i posed-vyhlídka) a jít až k silnici, kterou se dostanete zpět na Vitišku. Je to hezký výlet na odpoledne. Dá se též vyjet autobusem MHD (linka 493 - směr Moldava) na Vitišku a po odlovení keše sejít do Dubí.

• Návod pro ty, kteří nedávali při hodinách fyziky pozor, je zde. Víc než 99 % cesty je v terénu do 1,5.

• Do Knihy cti 1. minometné roty byli zapsáni ti luštitelé, kteří  bez návodu (!) vypočítali náměr a poslali mi ho do 23.59 hodin 7. 5. 2013 (všichni čtyři keš také odlovili, což ale nebylo podmínkou):
       1. Rennyana
       2. Malcik CZ
       3. Berry CZ
       4. skvrny L
  Blahopřejeme!
  Nyní, když jsem zveřejnil návod, se už prosím nehlašte.

• Za obstarání obrázků (černobílých) děkuji paní Haně Bukačové z Městského úřadu v Dubí, která kontaktovala jejich majitelku a jejich kopie mi poskytla. Ostatní snímky owner.

• Literatura a odkazy: Kolektiv: Dějiny zemí koruny české II. Praha, Paseka 1993; K. Vilím: Když mlčely múzy, Teplice 2006.
  Internet: Pacner, K.: Složitý konec druhé světové války; Dubský zpravodaj 5/2005 (str. 5); Štafeta míru (památníky na Teplicku); Minomet 82 mm vzor 52.
  Wikipedie: hesla Pražská operace, Vlasovci, Druhá světová válka , D. D. Leljušenko, P. S. Rybalko.

Památník osvobození v Teplicích (detail)

Konec

GC483QZ – verze 1.4 z 14. 10. 2016

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl 2013