Historie areálu pro zvídavé munology

Lesnaté prostory zvané MUNA se nachází na vrcholku kopce Bukovec (dříve něm. Buchberg), podle nějž byla pojmenována i čast obce Mikulovice nad kostelem. Mezi tímto místem, Širokým Brodem, osadou Salisov a vrchem Strážisko býval volně přístupný les v majetku vratislavského biskupství. Procházela tudy také stará říšská cesta z Frývaldova (od r. 1947 Jeseník) přes Salisov na Ondřejovice a Zlaté Hory. Ztratila na významu po vybudování nové silnice a železnice v údolí říčky Olešnice ve 2. polovině 19. století, byla však dále používána pěšími jako zkratka. Osud tohoto území změnilo připojení Sudet k Německu a 2. světová válka.

Vznik muničního skladu

Po obsazení Jesenicka německou Třetí říší v roce 1938 vybrali důstojníci wehrmachtu zdejší les, místními nazývaný Buchenwald, pro zřízení velkého vojenského skladu. V roce 1940 byla vybudována železniční vlečka a práce na výstavbě areálu „Heeres-Munitionsanstalt Niklasdorf" se naplno rozběhly. Na těžkou práci sem byli zpočátku posíláni totálně nasazení Poláci a Češi z okupovaných území, později se k nim připojili také váleční zajatci ze zajateckého tábora v Lambinowicích u Opole (něm. Lambsdorf, Oppeln).

Zajatí vojáci zde vybudovali několik desítek dlouhých nízkých baráků, které sloužily jako skladiště. Některé z nich byly později využívány k plnění a kompletaci nábojnic.

Sběrné středisko odsunu Němců Mikulovice

Po ukončení 2. světové války bylo v Muně vytvořeno internační středisko, v němž začaly československé úřady shromažďovat německé obyvatelstvo z okolního regionu. Pro svou rozlohu, kapacitu a železniční vlečku byl tábor vybrán jako ústřední místo odsunu původních obyvatel Jesenicka. Dle zachovaných dokumentů prošlo Munou při odsunu na 52 000 lidí.

Muna v letech 1947-1995

Po ukončení odsunu fungovalo v areálu po tři roky výcvikové středisko Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1950 zde pak byla umístěna posádka 53. dělostřelecké základny, jejímž úkolem bylo přebírat a uskladňovat trofejní (německý) a sovětský dělostřelecký materiál a zabezpečovat municí a výstrojí nově budovanou Československou lidovou armádu. 16. února 1950 zde v podmínkách nejpřísnějšího utajení začala činnost „speciální" školy pro přípravu řeckých partyzánů - agentů určených pro zpravodajskou a sabotážní činnost v řecké občanské válce.

Nástup armády

Zdejší jednotka měla stěžejní pozici u výzbrojní správy se zaměřením na dělostřelectvo a raketová vojska. Zajímavostí je, že spadala pod ministerstvo vnitra, nikoli obrany. Kromě skladů v Mikulovicích měl tento útvar ještě odloučené sklady Smolkov (okres Opava), Králíky a Mladkov (okres Ústí nad Orlicí). Celkem bylo na území Čech, Moravy a Slezska osmnáct podobných vojenských zásobovacích základen. ČSLA provedla také výstavbu nových objektů, především areálu tzv. nové posádky u Mikulovic v 50. letech, a rozšíření silniční sítě. Na stavebních pracech se podíleli příslušníci pomocných technických praporů - „černí baroni".

Budovy

V areálu byly štábní budovy a ubikace strážní jednotky, sklady týlu, konzervační linky munice a náhradních dílů, skladové haly, zděné sklady munice, skladové kobky, dřevěné „kolny", velkoplošné přístřešky, stolařské a zámečnické dílny, autodílna, požární zbrojnice, psince, kuchyňský blok s jídelnou, síní tradic a knihovnou, ošetřovna se stálým lékařem a lůžkovým oddělením. Posádka měla vlastní diesel agregát a zdroj pitné vody.

Co bylo ve skladech?

Ve skladových objektech byla uskladněna klasická pěchotní munice, dělostřelecká a dělostřelecká raketová munice a protiletadlová munice pro útvary protivzdušné obrany. Dále zde byla také zabezpečovací technika k jednotlivým zbraňovým systémům (přepravníky, kontrolní stanice, pojízdné agregáty a další). Areál byl zabezpečen strážní službou doplněnou o hlídky se psy, stráž fungovala nepřetržitě.

V 80. letech zde probíhala likvidace nosičů jaderných zbraní s mezinárodní kontrolou prováděných dohodnutých likvidací dle smlouvy SALT II. Na začátku 90. let byl postaven vysokonapěťový ohradník, který však nebyl nikdy spuštěn a pokračovalo se klasickým střežením.

Konec útvaru - špatná zpráva pro region

Přestože šlo o jedinou posádku v okresech Jeseník, Šumperk a Bruntál, vojenské ústředí začalo uvažovat o jejím zrušení. Mikulovičtí vojáci vkládali po vstupu do NATO naděje do možné užší spolupráce s polskou armádou, ale k té už nedošlo. V roce 2004 bylo rozhodnuto o zrušení útvaru k 31. prosinci 2005. Pro mnoho lidí to znamenalo ztrátu práce, mnoho vojáků z povolání odešlo do zálohy.

Co s prázdným areálem?

Od 1. ledna 2006 připadl vyprázdněný areál se všemi objekty a infrastrukturou obci Mikulovice. Až do konce roku 2008 zůstával areál oplocen a byl střežen bezpečnostní službou ministerstva vnitra. Od roku 2009 probíhá postupná likvidace některých jeho částí. Několik budov bylo novými vlastníky rozebráno za účelem získání dřeva a stavebního materiálu. Obec Mikulovice nechala na jaře 2009 vytrhat železniční trať a prodala kolejnice a jejich příslušenství do šrotu. Zároveň se začaly objevovat krádeže elektroinstalace, kovu a střešní krytiny. Obec také demontovala oplocení.

Současnost a budoucnost

Na začátku roku 2010 nabídla obec zbývající neprodejné objekty zdarma neziskovým organizacím. Více než dvě desítky budov získalo Hnutí Brontosaurus Jeseníky, které přišlo s nápadem vytvořit zde lesní „městečko neziskových organizací."

zdroj: http://mesteckonamune.webnode.cz/trocha-historie/