Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známí více, jiní méně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některe z nich připomenout..
Samuel Peter Fritz
„Jsem z české provincie Tovaryšstva Ježíšova, jeden ze šesti misionářů, kteří se souhlasem Jeho Katolického Veličenstva vypluli v měsíci záři roku 1684 s flotou z Cadizu, s určením do misií na řece Amazonce, jež spravuje kolej v Quitu. Poté, co jsem přijel do misií (je tomu již pět let), ujal jsem se dle příkazu pátera superiora provincie Omagua, abych tam kázal evangelium...,“ představil se v jednom ze svých dopisů z Para v roce 1690 páter Samuel Fritz.
Samuel Fritz se narodil Trutnově. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil během svých studií na Filozofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, posléze odešel studovat teologii do Olomouce. Tam se také rozhodl pro službu v misiích Jižní Ameriky. Jako neobyčejně nadaný absolvent tak vyměnil slibnou kariéru univerzitního profesora za nepohodlí, které mu nabízel život mezi indiány. Roku 1683 navždy opustil rodnou vlast a po zbytek svého života žil v amazonské džungli.
Z Cadizu spolu s dalšími jezuity vyplul 20. 9. 1684 a po dvouměsíčním putování se dostali do Cartageny na pobřeží Karibského moře. Před Vánocemi se skupinka nalodila na malý člun, pluli podél pobřeží k ústí řeky Magdaleny a dále proti jejímu toku do jezuitské koleje ve městě Honda, kam dorazili počátkem roku 1685.
Pateru Fritzovi byla přidělena provincie Omaguu, jednoho z největších a take nejobávanějších indianských kmenů na středním toku Amazonky. Portugalci je posměšne nazývali Cambebas či Cangas Pevas čili „ploché hlavy“. Omaguové se skutečně od ostatních tvarem lebky odlišovali a považovali to za svou výsadu, která je nade všechny povyšovala. Oblast Fritzova působení se během následujících bezmála čtyřiceti let rozrostla na území dlouhé více nez patnáct set kilometrů mezi amazonskými přítoky Napo a Rio Negro.
Na tomto rozlehlém územi páter Fritz zakládal osady, kostely a kaple, pro které sám maloval obrazy a vyřezával sochy. Učil Indiány nejen základům víry, ale také různým řemeslům. Přitom pokřtil několik tisíc „divochů“. Jeho úsilí je o to obdivuhodnější, že byl po celou dobu svého působení vážně nemocen.
„Přes den se mi trochu ulevovalo, avšak noci jsem trávil v nepopsatelných horečkách a trpěl nespavostí způsobenou nejen nemocemi, ale také zvuky, jež vydávali krokodýlové čili ještěři, ohavné nestvůry, které se celou noc potulovaly po vsi... Kromě ještěrů se sbíhalo do mé chýše tolik krys a tak hladových, ze mi ohryzávaly dokonce i lžíci..“
Koncem ledna roku 1689 opustil páter Fritz osadu San Joaquin a vydal se za indiány kmene Yurimaguy žijícími při ústí Rio Negro. Cestou byl vtažen do vleklého boje mezi Portugalci a Španěly a nakonec se diky veliteli jednoho portugalskeho oddílu objevil až v Para při ústí Amazonky do Atlantiku.
Po celou dobu cestu pečlivě zaznamenával, a na konci jeho snažení tak vznikla mapa, k níž s úctou hleděli i pozdější přírodovědci a kartografové a která je považována za vůbec první relativně přesné kartografické dílo zobrazující celý tok řeky od pramene až k jejímu ústí do Atlantiku.
Mapa Amazonky zpracovaná páterem Fritzem
Sotva si dnes dokážeme představit, jak mohl Samuel Fritz vytvořit mapu tak rozsáhlého území jen za použití několika primitivních přístrojů sedě sotva metr nad hladinou ve vratké kanoi. O přesném postupu své geodetické práce se v deniku nezmiňuje, a tak můžeme vycházet jen z toho, které pomůcky byly v té době již k dispozici. Vedle dalekohledu mohl mít sluneční nebo tzv. rovníkové prstencové hodiny, ktere měřily čas jen asi s pětiminutovou chybou. K měření úhlu dost možná používal záměrné pravítko s kompasem a k určení zeměpisné šířky pak jednoduchý půlkruhový astroláb. Kromě toho měl Fritz zcela jistě k dispozici náčrtky a nejrůznější zprostředkované popisy přítoků a oblastí, kam se sám nedostal a které posléze začlenil do své mapy. Využil také zobrazení řeky Ucayali od svého věrného přítele a rodáka z Prostějova, misionáře u kmene Cunivu, Jindřicha Václava Richtera.
Do San Joaquin se Fritz z dlouhé cesty po Amazonce vrátil až v prosinci roku 1691 a záhy se věnoval dokončení své mapy z předem připravených „kousků“, částí mapového podkladu. Rozměry finálního díla jsou úctyhodné: mapa je 126 cm dlouhá a 46 cm široká. Namalována je na velmi jemném papíře. Slavný francouzsky přírodovědec a badatel Charles Marie La Condamine byl prvním odborníkem, který rozpoznal a ocenil kvalitu Fritzovo mapy a označil ji za
„průlom ve vědecké kartografii oblasti Amazonky, a to navzdory některým chybám a nepřesnostem, které obsahuje“.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série, nezapomeňte si z logbooku opsat bonusové číslo.
Zdroj: nakladatelství Libri, F. Šilhán, Lidé a země