Sherlock - Velka hra Mystery Cache

9.3.2013 Baker Street 221b
Seděl jsem v poklidu ve svém křesle a četl Timesi. Moje soustředěnost ovšem nebyla moc veliká, jelikož mě Sherlock rozptyloval neustálým pochodováním po místnosti. Na druhou stranu to bylo mnohem příjemnější, než se dusit v oblaku kouře nebo poslouchat Sherlockův pokus o hru na housle. Náhle se ozval podivný zvuk. Sherlock se zastavil a podíval se na notebook, který ležel na stole. Otevřel příchozí emaily a začal číst zprávu, která mu právě přišla. Ačkoli jsem zprvu nevěděl, co v ní stálo, bylo mi z jeho výrazu jasné, že se jednalo o něco důležitého. Sherlock se rychle posadil.

„Je to tady, Watsone."

„Co se děje?", zeptal jsem se vzrušeně.

Sherlock začal číst obsah zprávy.

Dne 7.3. byl zavražděn Brendon Moris. Naposledy byl spatřen rodiči okolo deváté večer. Údajně se chystal navštívit svého spolužáka. Jeho tělo bylo nalezeno ve starém skladišti. Podivné na celém případu bylo, že ačkoli celý večer pršelo, jeho oblečení bylo téměř suché. Podle znalců nebylo pravděpodobné, že by do doby objevení těla ve vlhkém skladišti oblečení dokázalo uschnout.

Dne 8.3. byla zavražděna Ema Robertsová. Jediné co se o ní díky letence nalezené v kabelce ví je to, že toho dne večer přilétla na letiště ve 22:30. Její tělo bylo nalezeno v jedné zapadlé ulici na okraji Londýna.

Dne 9.3. se Emil Wright účastnil firemního večírku. Naposledy ho viděla jeho manželka, která mu raději sebrala klíče od auta, když viděla, jak je opilý. Následně ale její manžel nepozorovaně z večírku zmizel a jeho přátelé potvrdili, že ho viděli odcházet hlavním vchodem.

Nepochybuji, že rychle přijdeš na řešení této otázky. Otázka zní, Sherlocku, kdo byl vrah? Pokud se ti to padaří zjistit, dostaneš se o kousek blíž k našemu setkání.

Sherlock se pousmál.

„Konečně to začalo. Tušil jsem celou dobu, že tenhle okamžik přijde."

„Jistě nepochybuji, že už jste odpověď vyřešil."

„Téměř jsem nad tím nepřemýšlel, Vy snad ano?"

Bezmocně jsem se snažil nadechnout a odpovědět mu.

„Je to jasné, kdo jiný by to mohl být něž ...
( http://www.ulozto.cz/xrD4tau/j-m-rar , do hesla zadejte povolání vraha bez interpunkce malými písmeny a dostanete první korekci souřadnic)

Sherlock  přiskočil zpět k počítači a  zadal správné řešení. Za chvíli přišla odpověď.

Gratuluji.
Teď ti povím něco o Birminghamském případu. Jistě si o něm už slyšel. Jedna vražda a čtyři podezřelí.
Mr. Jason tehdy prohlásil, že vraždu spáchal jeho kolega Mr. Michael.
Mr. Michael pro změnu vypověděl, že vrahem byl jistý Mr. Jim.
Mr. Thomas neobviňoval nikoho, pouze tvrdil, že je nevinný.
Mr. Jim obvinil Mr. Michaela, že ho křivě obvinil z této vraždy.
Nakonec se ukázalo, že jenom jeden z nich mluvil pravdu. Ale kdo byl vrah, to je na tobě, Sherlocku.
(Jason N + 700 E + 300, Michael N + 300 E + 700, Thomas N - 300 E + 700, Jim N - 700 E + 300)

Sherlock byl stále upřený do monitoru. Ani se se mnou nestačil poradit a rovnou psal odpověď na druhou otázku. V zápetí přišla poslední zpráva.

Gratuluji.
Priblížil si se k možnosti našeho setkání. Mám pro tebe poslední úkol. Dne 2.3. byl zavražděn ve svém venkovním sídle Lord Smith. Podezřelí byli tři. Vyšetřovatel vyslýchal všechny podezřelé a chtěl vědět, kde byli v dobu, kdy Lord zemřel. Uklízečka tvrdila, že zrovna leštila bronz v ložnici. Kuchař tvrdil, že připravoval v kuchyni snídani. Zahradnice tvrdila, že sázela petúnie v altánku na zahrádce. Kdo byl vrah?
(uklízečka N + 312 E + 753, kuchař N + 421 E + 312, zahradnice N + 155 E + 892)

Sherlock se na chvíli zamyslel a po chvíli vstal ze židle. Chvíli opět pochodoval po místnosti a poté si stoupnul k oknu.

„Nejste si jistý?"

„Musím se přiznat, že mě ta otázka mírně zaskočila."

Nechtělo se mi věřit, že by na to Sherlock Holmes nedokázal přijít.

„Myslíte, že když napíšete špatnou odpověď ...

„Hra skončí. To by bylo hodně špatné, zvlášť když jsem tak blízko."

Podíval se na hodinky.

„Neměl jste mít dnes v poledne schůzku s tou Vaší novou přítelkyní?"

„Jak tohle víte? Co mě prozradilo? Nová kolínská nebo...?"

Sherlock se zasmál.

„Ale kdepak, přečetl jsem si Váš email."

„Aha."

Uklidnil jsem se, že jsem se ničím neprozradil. Pak mi to ovšem došlo.

„Můj email? Měl jsem ho přece zaheslovaný?"

„Jak se to vezme. Trvalo mi celých pět minut, než jsem ho prolomil. Myslím, že už je na čase a měl byste jít, ať nepřijdete pozdě, Watsone."

Byl jsem na Sherlocka naštvaný a tak jsem raději už nic neříkal a pomalu jsem se vytraril z našeho bytu.

Sherlock pozoroval, jak Watson odchází z domu a jde ulicí.

„Jak prosté."

Odvrátil se od okna a sedl si znovu k notebooku. Napsal odpověď na poslední otázku a email odeslal. Přišla poslední odpověď.

Budu na tebe čekat.