Komárovští šlechtici velmi zbohatli ve 14. století z těžby rud na Dědově hoře. Měli mnoho peněz, oblékali se do vzácných oděvů a nosili nádherné šperky. V jídelně seděli za stříbrným stolem, u něhož stálo dvanáct stříbrných židlí, jedli jen vybrané pokrmy ze stříbrných mís stříbrnými příbory a pili vzácná vína ze stříbrných číší.
Po vypuknutí války v Čechách se odebral komárovský šlechtic se svou družinou do boje, kde padl hrdinnou smrtí. Podle historických dokladů se mohlo jednat o Kunatu Pešíka, který padl 2. listopadu 1420 v bitvě u Vyšehradu.
Když i Komárovu hrozilo nebezpečí od nepřítele, povolala žena komárovského pána, která se prý jmenovala Bohuna, horníky z Jedové hory a poručila jim vyhloubit tajnou štolu, kudy by se dalo uniknout z případného obležení. Následně jim uložila, aby všechny rodinné šperky a stříbrné nádobí odvezli do Chlumu a na určeném místě je zakopali. Horníci svoji práci dobře znali, a tak poklad pod dohledem sloužících ukryli hluboko, aby o něj nikdo nemohl ani náhodou zakopnout.
Pracovali bez odpočinku celý den a paní Bohuna je co chvíli z okna své komnaty sledovala. Když se Slunce na své nebeské pouti počalo klonit k západu, zarovnali terén tak, že nebylo poznat místo jejich práce a vydali se zpět na zámek.
Tušili však, že paní dále nebude stát o ty, kteří znají místo úkrytu pokladu, a tak se rozhodli, že dříve než opustí les, ukryjí tajné poselství o místě kde je zakopán poklad. Okna zámku byla na dohled, a proto si vybrali místo, kde Bohuně bránil ve výhledu nejkošatější, samostatně stojící strom uprostřed louky pod lesem. Pracovali tiše, neboť zvuk jejich počínání by jistě upoutal pozornost paní na zámku. Zde ukryli to, co věděli a vydali se pomalým krokem vstříc svému neradostnému osudu. Kostelní zvon v Mrtníku, odbíjející pátou hodinu odpolední, jako by jim zvonil umíráček.
A skutečně. Jak horníci i sloužící správně tušili, večer pro ně zámecká paní vystrojila hostinu, při níž jim podala pivo otrávené bolehlavem. Horníci a služebníci se opili doslova až k smrti a nikdo jiný kromě ní nevěděl, kde je poklad ukryt.
Její zločin však nezůstal nepotrestán. Husité táhli od Berouna, a bylo jasné, že mají namířeno na klášter Svaté Dobrotivé. Určitě se nevyhnou ani Komárovu! Bohuna se dala na útěk. Blahořečila svému skvělému nápadu s tajnou štolou. Nikdo z obyvatel městečka netuší že odešla, nikdo ji nepřátelům neprozradí, za pár okamžiků bude v lese.
Chodbou táhl průvan a jeho skučení znělo jako táhlý nářek. Plamen pochodně se zmítal a vrhal po stěnách strašidelné stíny. Připadalo jí, že za ní kráčí zástup přízračných černých postav. Dala se do běhu, dusot jejích kroků se rozléhal ozvěnou a znělo to, jako by současně s ní utíkaly desítky nohou.
Zpocená hrůzou odsunula plochý kámen, zakrývající výstup z chodby, a s úlevou se protáhla otvorem ven. Dole pod zarostlou strání se podél potoka klikatila cesta, po níž hrčely husitské vozy směřující ke Komárovu. Podařilo se jí uniknout...
Vtom se vchodový kámen pohnul. Odložila ho snad bezděky na vratkou hranu? Nebo se do něj opřela neviditelná síla? Než ho stačila zadržet, smekl se a s hlasitým třeskem zapadl zpátky na otvor. Jezdci, cválající podél vozů, se okamžitě obrátili po zvuku a pozvedli natažené samostříly. Zadrnčely tětivy a mračno šípů se sykotem proťalo houštinu. Bohuna, zasažena několika střelami, padla na zakrytý vchod a kámen zrudl její krví.
Podbrdsko bylo vždy krajem chudých a chudí lidé vždy věřili, že se jejich situace jednou zlepší a že i oni najdou svoje štěstí.
V polovině 19. století došlo k pozoruhodné události. Při sázení stromků na Chlumu nalezla jedna z žen měděnou schránku zalitou voskem a hliněný hrnec, ve kterém byly stříbrné mince. S největší pravděpodobností se nejednalo o velký nález. Podle vyprávění si přítomné ženy, včetně hajného Kymličky, který na lesnické práce dohlížel, nalezené věci rozebraly a nález zůstal utajen. Šlo však jen o utajení formální, poněvadž ve své rodině a svém okolí se ženy o nálezu zmínily. To způsobilo oživení pověsti o pokladu rodiny Pešíků a jednotlivci i celé skupiny se pokoušely tento poklad hledat – však marné bylo jejich počínání.
Jediná věc, která byla s odstupem doby nalezena, je schránka s neznámou listinou. Tu nalezli, důkladně schovanou za trámem, potomci hajného Kymličky při opravě střechy. Třebaže byla listina podrobně zkoumána, došli historici k závěru, že přímou cestu neukazuje. Vše tak nasvědčuje tomu, že je to pouze část z indicií vedoucích k objevení pokladu a zbytek se skrývá neznámo kde...
Vy se nyní můžete vydat po stopách na smrt odsouzených horníků a sloužících. Po stopách těch, kteří svými životy zaplatili vrchnosti za jejich hamižnost a snobství cenu nejvyšší a pokusit se najít poklad, který černý had po staletí na Chlumu hlídá.
Od dob husitských válek proteklo v Červeném potoce nemálo vody, avšak spousta míst se od té doby téměř nezměnila. Vrch Chlum tu stojí pořád, v přestavěném komárovském zámku sice sídlí pošta a muzeum, ale tvar budovy je stále stejný. Původní stromy byly vykáceny, ovšem na jejich místech byly vysázeny nové. Jen ty cesty bývaly dříve prašnější a klidnější...
K nalezení místa tajného poselství a vlastního pokladu doporučujeme si vzít na cestu vytištěný listing včetně všech příloh, dobrou náladu a důvtip – nikdy nevíte, co se vám může v terénu hodit.
Pro vaše pohodlí si můžete vytisknout tuto kopii nalezené listiny, která byla kvůli čitelnosti zrestaurována na formát A4 (nezmenšujte, nezvětšujte, nijak neotáčejte ani nepřizpůsobujte stránce).
Prosíme, nikam nelezte, nikde nehrabejte, nic neničte, pozorně koukejte a vše uveďte do původního stavu, ať i další kačeři si mohou odlov patřičně užít. Děkujeme.
Upozorňujeme, že finální keška je hranatá s Lock&Lock krabičkou a knížkovým logbookem formátu A7. V trubce logbook opravdu nechybí a pro vás by to byl příliš laciný bod.
V případě problémů se nebojte nás kontaktovat - rádi vám pomůžeme.
(Děkujeme Kupwengerovi a vojakovi_2002 za jejich betatest.)
