Na úvodních souřadnicích leží stadion, kde se každoročně pořádá finále Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Vy tady ale žádné finále nehledejte, park je geopřeplněn :-) . Místo doporučuji navštívit nejlépe v době konání Mezinárodního folkorního festivalu. Vyluštěním jednoduché mystery získáte souřadnice krabičky. Mám rád přírodu a proto vás vyženu kousek za Strážnici.
Strážnický verbuňk patří k celkem šesti typům slováckého verbuňku. Nejdříve vás tedy seznámím se slováckým verbuňkem a na závěr si popíšeme verbuňk z oblasti Strážnice a podíváme se na malou videoukázku.
Charakter tance
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské.
Vznik tance
Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulzů ke vzniku tohoto tance.
Verbuňk je v České republice rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení).
Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální, dále taneční část pomalou a taneční část rychlou, která je volnou pohybovou kompozicí s osobitou atmosférou.
K předchůdcům verbuňku patří tzv. mládenecké tance, ale i jiné pohybové formy, z nichž se postupně vyvinul. Patří k nim tance do skoku, soutěživé tance o to, kdo nejvýše vyskočí, individuální projev mužů v točivých tancích, dále – a asi především – přizdobovaná (cifrovaná) chůze mužů v průvodech a při obřadních obchůzkách a snad další tance se soutěživými prvky. Dalším impulzem bylo zřejmě též rozšíření písní novouherského stylu. Etnochoreologové soudí, že se verbuňk formoval jako samostatný tanec ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století se vyvinul do šesti regionálních typů.
Typy tance
Podle stavu současného bádání lze hovořit o šesti typech slováckého verbuňku:
Funkce tance
Slovácký verbuňk plní stále několik funkcí a vyznačuje se vysokou emotivností, což souvisí mimo jiné i s tím, že jde o tanec improvizovaný, a poskytuje tedy
širší prostor spontaneitě. Původně se tímto tancem loučil odvedenec před odchodem do vojenské služby, kdy tanečník kompenzoval značné psychické napětí z blížící se životní změny, avšak současně dával najevo, že je této služby schopen, a snažil se působit na druhé pohlaví. V tanci tedy dominovala funkce psychologická, soutěživá a erotická. Časem jej převzali i další mužští členové komunity, byl postupně začleňován do dalších příležitostí lidového života a tím nabýval nových funkcí. Zvláště důležitou se stala funkce obřadní, k níž se brzy přičlenila funkce reprezentační, dále vyjádření povahy, okamžitého duševního i fyzického stavu tanečníka, a posléze jeho identifikace s obcí či skupinou komunity.
V současnosti se dále rozvíjí funkce obřadní, neboť verbuňk je součástí slavnostních průvodů a celého komplexu hodových zvyků, kdy se uplatňuje nejvíce. Tančí se v průvodu domácí chasy po obci, při vítání stárka před jeho domem, na zahájení a ukončení taneční zábavy, každá skupina přespolních chlapců je po příchodu uctěna tím, že dostane možnost, aby si verbuňk před všemi přítomnými zatančila. Zachována zůstává rovněž jeho funkce soutěživá, jelikož tanečníci porovnávají své výkony mezi sebou. Nově získává funkci znakovosti – projev příslušnosti k té části mládeže, která projevuje kladný aktivní vztah k dědictví tradiční lidové kultury.
Provádění tance
Pro dokonalé provedení verbuňku je nutné, aby interpret ovládal několik dovedností. První z nich je zpěv a dále je nutné zvládat a správně využívat dialekt. U dobrého tanečníka se rovněž předpokládá dobrá znalost repertoáru písní, tedy textů i melodií, které při tanci užívají. Z hlediska pohybového je důležitá náročnost, množství, pestrost, návaznost a úroveň provedení tanečních prvků a figur. Tanečník musí rovněž zvládnout prostorové uspořádání, kompozici a gradaci tance. Slovácký verbuňk je jedinečným projevem lidské kreativity právě tím, že na poměrně malém území, které Slovácko v rámci Moravy zabírá, a za použití shodných tanečních motivů (výskoků, přeskoků, odskoků, příklepů, srážení pat, podupů, potlesků, dřepů, přednožování, zanožování atd.), avšak jiným způsobem provedených a s jinou intenzitou, četností výskytu, vedením nohou, někdy i rukou, a držením těla při tanci se vyhranil, jak bylo uvedeno výše, v šest svébytných regionálních typů. Specifičnost verbuňku spočívá v jeho komplexnosti a každé taneční provedení je vlastně jedinečným výkonem. Sami tanečníci i diváci vnímají verbuňk značně emotivně a stejně jako v minulosti i dnes si cení vynikajících tanečníků verbuňku – verbířů.
Již v prvém ročníku strážnických slavností začaly soutěže ve verbuňku, po několika letech však zanikly a k jejich obnovení došlo od roku 1986. Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku začíná regionálními koly, její finále pak probíhá jako pořad v rámci Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. O tuto soutěž je velký zájem i mezi návštěvníky festivalu, proto pro ně byla vytvořena anketa diváka, jejíž vítězové jsou uvedeni i v následujícím přehledu.
Zápis slováckého verbuňku na seznam Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva je pro Českou republiku mimořádnou událostí. Přináší s sebou ovšem i řadu opatření a povinností, ke kterým se náš stát zavázal v akčním plánu,
jehož sestavení bylo nedílnou součástí nominace. Přesvědčit se o tom můžete v archivu Národního ústavu lidové kultury, kde jsou dvě sady kopií dokumentů předložených v Paříži (jedna v anglickém jazyce a druhá v jazyce českém) uloženy. Zmíněný akční plán by měl zabezpečit uchování slováckého verbuňku dalším generacím. Pokud se to podaří, budou snahy UNESCO, Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury i všech, kteří se na přípravě nominace jakýmkoliv způsobem podíleli, naplněny.
Strážnický typ verbuňku má tři taneční části – pomalou, středního tempa, která se jinak na Slovácku vyskytuje málo, a rychlou. Tanečníci jsou vzpřímeni a snaží se v každé části užívat jiné figury a rozvíjet je do prostoru. Pomalá část je vytvářena figurami spíše krokového než skočného charakteru. Pro obě další části jsou typické nepříliš vysoké výskoky a nohy se drží více při zemi při důsledném propínání špiček chodidel vždy, když zem opustí. Paže jsou rozpaženy do výše hlavy.
Ukázka strážnického verbuňku v podání Jožky Vajčnera
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=U0uRDKrzrbs
K tomu, aby jste dosáhli až na finále, budete muset nejdříve zjisti několik informací o soutěži tanečníků verbuňku a také Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice.
- První ročník strážnických slavností se konal v roce 1CD6
- K obnovení soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku došlo od roku 198B
- Ve kterém roce poprvé vyhrál zatím nejúspěšnější soutěžící Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku v její novodobé historii ? 199A
- EF.GG.EHHF prohlásil generální ředitel UNESCO slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva
Vzorec pro výpočet souřadnic krabičky :
viz. vejpoint dole
Doporučuji návštěvu za lepšího počasí, jinak můžete počítat minimálně se zablácenýma botama. Geovozidla všeho druhu doporučuji odstavit na nejbližší komunikaci, ke keši je to nejlépe po svých.
Všechno vracejte prosím na původní místo a dostatečně zamaskujte. Děkuji.
Přeji úspěšný lov.
Obsah krabice : DVD o slováckém verbuňku, kniha vydaná u příležitosti zápisu slováckého verbuňku do dědictví UNESCO, cyklomapy.
Místní kačery prosím o laskavé přenechání předmětů folklorně zaměřeným kačerům přespolním, pokud je vyloženě nebudou potřebovat pro sebe. Díky za pochopení J
Zdroj : Národní ústav lidové kultury Strážnice