Představte si, třeba jí maminka královna řekla: "Jíťo, dojdi na zahradu pro růže do vázy." A Jíťa šla ven, uviděla dva motýly a v tu ránu zapoměla kam šla a pustila se za nimi.
Zpátky se vrátila až za hodinu s krásným motýlem ve sklenici. "Jíťo Jíťo", hubovala maminka. "Tohle že má být růže? A kde jsi vlastně celou dobu běhala?"
Bylo to s ní těžké. Když měla chodit Jíťa do královské školy, skoro nikdy do ní nedošla. Jednou došla místo do školy do mlejna, podruhé do pekařství a jednou jí našli místo ve škole na louce jak pásla s pasáčkem ovečky. Nakonec jí museli do školy vodit.
Když vyrostla, nebylo to o moc lepší. Ale protože byla hodná a krásná, nápadníků měla přesto dost. Jeden princ, jmenoval se Jovan, se do ní zamiloval tak moc, že se rozhodl dát jí velký dárek, aby tak dokázal svojí velkou lásku.
Věděl, že princezna má ráda přírodu a les a tak jí nechal v lese postavit hrad. Při stavbě sám hodně pomáhal. Hrad byl docela velký, dole byla velká chodba a kuchyň, potom se šlo po schodech nahoru a tam byl krásný pokojíček s okny do přírody. Princ tam dal obrázky které měla princezna ráda a když měl všechno připravené, plánoval, jak jí ten hrad ukáže. To bude něco!
Vymyslel takový plán, doveze princeznu kočárem po cestě až na místo kde je to nejblíž pěšky a nechá jí, ať si hrad objeví sama. Ta bude koukat!!! No jo, ale jak to udělat, aby Jíťa cestou nezabloudila??? Nechal podél cesty ke hradu vyhloubit potůček a kousek od hradu postavil můstek. Pro jistotu les za hradem obehnal zdí, aby mu princezna nezabloudila a někam nespadla a když měl vše připraveno, jen čekal na vhodnou příležitost.
Jednoho dne měla princezna narozeniny a tak jí pozval na výlet. Dovezl jí kočárem na místo u cesty a řekl jí: Milá Jíťo, mám pro tebe překvapení. Snad se ti bude dárek líbit. Najít si ho musíš sama, ale není to těžké. Běž podél potůčku a až dojdeš k mostku, pořádně se rozhlédni, jsem si jistý, že ten dárek uvidíš.
Princezna se moc těšila, seskočila z kočáru, vykasala si sukně a běžela travičkou. Potůček hned viděla, běžela podél něj dál až doběhla k mostku. A co teď?? Že by to bylo tohle? To je nějak moc velké! Není to...H R A D ? Princi se překvapení dokonale povedlo. Princezna z něj byla paf! Z hradu i z prince :-). Oba se jí totiž moc líbili.
A jak už to bývá ve všech dobrých pohádkách, princ si princeznu nakonec vzal za ženu a žili spolu šťastně, na zámku i na hradě. A aby mu princezna nezabloudila, chodili rádi všude spolu.
A proč se hrad jmenuje Jiljov??? No přece protože JIťu spojuje Láska s JOVanem, to je jasné :-).
Tolik pohádka, a co o stavbě říkají turistické prameny?
Místo zvané dnes Jiljov bývá spojováno s historickou tvrzí ze 14. a 15. století, tato spojitost však nikdy nebyla prokázána a není ani zcela jisté, zda vůbec jde o středověké sídlo. Historický Jiljov mohl podle některých názorů stát i úplně jinde. Lokalitu tvoří romanticky upravená skála na oválném "tvrzišti", obklopeném sice mělkým, ale rozlehlým příkopem. Od toho jej dnes odděluje zeď obory, která je pro veřejnost nepřístupná.
Takže ani historici nemají jasno. Ale my víme své :-). A ať už je to pravý Jiljov nebo není, je tu hezky. Tak ať se vám tu líbí.
Ještě k umístění kešky: přímo u Jiljova je jedna ze zastávek multikeše Holanský kapr, proto jsem krabičku umístila na začátek cesty po které princezna běžela a hrad si musíte, tak jako ona, objevit sami.