POZOR! Keš provizorně bez schránky (kvůli vykrádání) - pouze logbook v držáku!
Kostel Panny Marie Růžencové je římskokatolický kostel nacházející se v Českých Budějovicích na Žižkově třídě, v areálu kláštera petrínů.
Dne 7. října 1900 posvětil českobudějovický biskup Martin Josef Říha kostel Panny Marie Růžencové, náležící kongregaci Nejsvětější svátosti (petrinům) v Českých Budějovicích. Českobudějovičtí si zvykli nazývat tento chrám „Růženecký kostel“. Přestože je skryt v okolní zástavbě při dnešní Žižkově třídě, a jeho zevnějšek je - s výjimkou mozaiky na průčelí - proveden v naprosto všedním neorománském stylu, patří jeho interiér mezi nejvýznamnější ukázky tzv. beuronské umělecké školy v Čechách.
Stavba kostela
Se stavbou kostela bylo započato v roce 1898 podle plánů, které zhotovil českobudějovický stavitel Jakub Stabernak. 
Kostel, orientovaný k jihozápadu, má dispozici prostého jednolodí se čtvercovým chórem a půlkruhovou apsidou, k němuž přiléhá rovněž čtvercová kaple a na druhé straně sakristie. Rozpočet na stavbu činil zpočátku 39.000 zlatých, avšak později se podařilo P. Petrovi dojednat za cenu zjednodušení stavby celkovou částku na 27.000 zlatých (celkové náklady na kostel včetně interiéru nakonec dosáhly částky 80. 000 zlatých). Slavnost položení základního kamene se konala 21. srpna 1898 za přítomnosti tisíců účastníků. Sám P. Petr, ač k smrti unaven, měl kázání a zdůraznil, že kostel je stavěn pro všechny, ale zvláště pro ty, kteří uctívají Rodičku Boží modlitbou sv. Růžence. Ještě na podzim téhož roku byl kostel pod střechou a začaly se již vyrábět ve vlastních dílnách i lavice a hlavní oltář. V roce 1899 pokračovaly práce na interiéru, řezbářské práce figurální prováděli truhláři, jimž pomáhali novicové nebo bratří (zvláště často je jmenován i výtvarně nadaný bratr Josef), byly ulity a zavěšeny zvony z českobudějovické Pernerovy dílny a zasazena okna s obrazy apoštolů ze sklárny v Lenoře. Stavitel Stabernak na naléhání stavebníka vypracoval plány na věžičku, které upravil schwarzenberský stavitel Jan Sedláček. Nástupcem P. Petra se stal roku 1902 P. Pius Karpíšek, který nechal u Viktora Foerstera zhotovit mozaiku na průčelí kostela.
V noci z 13. na 14. dubna 1950 byla činnost kongregace režimem zakázána v rámci Akce K a přestože kostel oněch čtyřicet let nebyl zcela opuštěný, obnovila se až po roce 1989, kdy se znovu rozběhl i komunitní život.
Interiér
Na stěnách je vymalováno patnáct tajemství sv. Růžence, na triumfálním oblouku jsou symboly a předobrazy mše svaté jako Obětování Izáka, Melchisedechova oběť, Beránek na knize se sedmi pečetěmi, v presbytáři malby Panny Marie královny andělů, Piety, Ježíše Krista v mandorle, Mojžíše, Davida. 
Součástí hlavního ciboriového oltáře je obraz Královny posvátného růžence se sv. Dominikem a sv. Kateřinou, malovaný M. Matoušem z Prahy a vzdáleně inspirovaný koncepcí oltáře v pražském kostele sv. Gabriela. Kamenické prvky interiéru pocházejí vesměs z hořických kamenických dílen. Kazatelna s reliéfy Dobrého Pastýře a evangelistů, boční oltáře, svatostánek jsou zpracovány převážně v neorománském stylu, naproti tomu zmíněný ciboriový oltář s postavami cherubů ukazuje i některé orientální prvky jako palmety a hlavice sloupů. Na dvířkách svatostánku je reliéf Nejsvětější Trojice, pod nímž jsou alegorické postavy Církve a Synagogy. Na varhanní
kruchtě můžeme spatřit vyřezávané polychromované reliéfy postav Panny Marie, sv. Josefa a 21 českých zemských patronů včetně sv. Jana Sarkandra a mezi nimiž nalezneme i sv. Edmunda Kampiána a sv. Jiří. Na dřevěném kazetovém stropě z roku 1900 jsou reliéfy Nejsv. Trojice, Panny Marie a sv. Jana Křt. se symbolickými obrazy, vztahujícími se k Panně Marii. P. Klement Petr byl ještě přítomen konsekraci kostela, krátce na to však zemřel na plicní chorobu. Dne 24. 11. 1901 byl konsekrován boční mramorový oltář Panny Marie (kopie oltáře, který věnoval císař František Josef I. františkánskému kostelu v Nazaretě roku 1880). Oltář získala kongregace jako dar z hořické kamenické školy, zprostředkovaný opět bratrem Pantaleonem a prelátem Jaenigem. Tento oltář byl bohužel v 80. letech 20. století přenesen do kostelíka sv. Václava v Českých Budějovicích. Nádherná vyřezávaná křížová cesta byla svěcena rovněž až po smrti P. Klementa Petra, roku 1902. Dva protějškové boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Rodiny (původní obraz sv. Rodiny od J. Šichana roku 1933 nahrazen obrazem od F. Peterky) byly konsekrovány až roku 1908.
Budova kostela byla prohlášena roku 1987 za nemovitou kulturní památku, roku 1998 byl podán též návrh na prohlášení mobiliáře. V Českých Budějovicích vliv beuronského umění ve skromnější míře nalezneme také v kostele Božského Srdce Páně kongregace sester Nejsvětější svátosti a v kostele sv. Jana Nepomuckého, jinde pak např. v Opavě, Praze – Žižkově, Prostějově, Ronově n/Doubr. atd.
Zdroje
1. Beuronské umění v Českých Budějovicích [online]. Vyd. neuvedeno.
2. Wikipedie
Keš
A jak ke keši? Souřadnice Stage 1 vás zavedou na místo, kde zjistíte všechny potřebné indicie.
STAGE 1 - N 48°58.340 E 014°28.810
- A - počet okapů (svodů) na budově kostela
- B - počet kovových sloupků na chodníku před kostelem
- C - počet malých okének nad hlavním nápisem na kostele
- D - počet stromků na travnatém plácku při pohledu na kostel
FINÁLKA
48°58.(A)(B+D)(B-D)
14°28.(B)(C)(D)
Keš je velikosti mikro a není v ní tužka! Místo je hodně frekventované, takže se chovejte nenápadně, nebo nechte odlov na noční hodiny či víkend.
Ideální doba pro odlov keše ;)