Pokud dílo tohoto spisovatele neznáte a zůčastníte jen ze zvědavosti, nebo z lásky k recesi, nikdo Vám hlavy neutrhne.
Část první
Co se to vlastně 25. 5. bude dít?
Představa je taková, že těsně před jednou hodinou odpolední (12:42) se začnou skupinky "stopařů" viditelně nesoucí své ručníky samostatně trousit ku zpívající fontáně za účelem shlédnutí jejího světově proslulého audiovizuálního show.
Po skončení skladby oceníme potleskem orchestr umístěný pod fontánou. Všimněte si kovových roštů ventilace orchestřiště po obvodu fontány. Můžete jim tam zavolat slova chvály. Případně i hodit nějaké drobné, či CWG.
Poté se volným krokem kolonádou přemístíme na schodiště dvorany mariánskolázeňských pramenů. V tomto čase je i možné zakoupit si legendární Lázeňské Oplatky v přilehlém krámku. Až se na schodišti seřadíme do nějakého kompaktního tvaru, rádi bychom spáchali skupinové foto.
Dále je na programu recitace vogonské poezie. Případně mohou autoři krátce prezentovat svojí vlastní tvorbu.
Jakmile budou recitátoři, či posluchači vyčerpáni a proběhne fasování CWG.
Pak si můžete zkusit stopnout nějaký vesmírný koráb, nebo s námi pokračovat v dalším dobrodružství.
Co je to ručníkový den?
Ručníkový den (anglicky Towel Day) je svátek, při kterém každoročně 25. května fanoušci Douglase Adamse a jeho díla s sebou všude nosí viditelně ručník . Tato recese je odkazem na Adamsovo stěžejní dílo Stopařův průvodce po Galaxii, ve kterém je ručník označen za nejpotřebnější věc, kterou u sebe může mezihvězdný stopař mít. Poprvé se svátek uskutečnil dva týdny po Adamsově smrti v roce 2001, posléze se z něj stala pravidelná akce. Svou tradici má ručníkový den i v Česku; pravidelně se pořádají srazy v Praze a Brně.
Proč ručník?
Stopařův průvodce po galaxii říká o ručníku zhruba toto:
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No , a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý. Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou "ztratil". Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Část druhá
Přijměte pozvání na řízenou degustaci pangalaktických megacloumáků na planetě ML-353 01.
Když už jste se díky nekonečné nepravděpodobnosti ocitli na zázračné planetě, kde pangalaktické megacloumáky prýští přímo ze země, bylo by škoda jich pár neochutnat.
Co se bude dít?
Představa je taková, že těsně po ukončení první části eventu (13:42) se celá skupina "stopařů" viditelně nesoucí své ručníky , pokud možno, organizovaně odebere volným krokem na opačnou stranu kolonády, k vývěru Karolinina a Rudolfova megacloumáku.
Tam zahájíme řízenou degustaci.
Poté se opět volným krokem přemístíme přes silnici k vývěrům tří Ambrožových megacloumáků.
Následovat bude pohodový přesun k Alexandřině megacloumáku.
Zde zřejmě proběhne poslední degustace. Množství a pořadí degustací je orientační. Vše bude záviset na počasí, počtu zůčastněných, časové náročnosti a momentální náladě
V okolí je vývěrů různých dalších megacloumáků samozřejmě mnohem víc. Ale myslím, že to už bude pro tentokrát stačit.
(Pro netrénované jedince bude možná důležitý Waypoint ZÁCHODY.)
Po poslední degustaci si můžete zkusit stopnout nějaký vesmírný koráb, nebo s námi pokračovat v dalším dobrodružství v Restaurantu na konci vesmíru.
Proč megacloumák?
Stopařův průvodce po galaxii říká o Pangalaktickém megacloumáku zhruba toto:
Je to nejlepší a také nejdražší existující drink v celé Galaxii. Pocity po vypití megacloumáku? Máte pocit asi jako když „si necháte vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly“.
Také bývá často charakterizovaný jako alkoholický ekvivalent loupežného přepadení - drahý a zdraví škodlivý.
Recept na Pangalaktický megacloumák.
Vezměte obsah jedné láhve Staré Janxovky. Nalijte do něj jednu odměrku vody z moří Santraginu V - ach, santraginská mořská voda! Ach, santraginské ryby!!! Do směsi nechte roztát tři kostky Arkturského mega-ginu (musí být řádně zmrzlý, jinak benzín vyprchá). Tím vším nechte probublat čtyři litry fallijského bahenního plynu, na počest všech šťastných stopařů, kteří zemřeli rozkoší v bažinách Fallie. Obrácenou stříbrnou lžčkou odměřte dávku Qualactinského hypermátového extraktu, vonícího něžnou sladkostí, mystikou a opojnými výpary temných Qualacinských zón. Vhoďte zub algolského slunečního tygra. Sledujte, jak se rozpouští a jak se oheň algolských sluncí vsakuje hluboko do srdce nápoje. Přikápněte trochu Zamphuoru. Ozdobte olivou.
A potom pijte..., ale... velmi opatrně...
Část třetí
Přijměte pozvání do Restaurantu na konci vesmíru.
Když už jste ochutnali nejdůležitější místní megacloumáky, jistě Vám přijde vhod něco na zub.
Co se bude dít?
Představa je taková, že těsně po poslední degustaci (15?:42) se celá skupina "stopařů" viditelně nesoucí své ručníky , pokud možno, organizovaně odebere pěšky, nebo za pomoci aut a trolejbusů, do jmenovaného restaurantu (viz. Waypoint). Tam na nás již budou čekat a můžeme si objednávat ze zdejší nabídky.
Zde bych chtěl zdůraznit, že bude místo pro cca. 20 - 30 lidí. Přednost mají ti, kteří již uvedli, že do hospody dorazí.
Dále už jen volná zábava. Pokud vím, Restaurant zavírá ve 22:42
Proč Restaurant na konci vesmíru?
Stopařův průvodce po galaxii říká o Restaurantu na konci vesmíru zhruba toto:
Restaurant na konci vesmíru je jedna z nejpozoruhodnějších krkolomností v historii veřejného stravování. Je totiž vybudován na troskách... vlastně spíš bude vybudován na troskách... lépe řečeno jednou bude možno říci, že byl vybudován... Jedním z hlavních problémů, které trápí cestovatele v čase, je dát si pozor, aby se člověk nestal svým vlastním otcem nebo matkou. Když se však nad tím zamyslíme, není to nic, s čím by se velkorysá a dobře adaptovaná rodina nedokázala vyrovnat. Není ani třeba dělat si starosti, aby se náhodou nezměnil běh dějin. Běh dějin se nezmění, protože všechno do sebe zapadá jako hlavolam. Všechny významné změny se odehrály před věcmi, které se měly změnit, a nakonec se všechno samo srovná.
Jediný skutečný problém představuje gramatika. Základní informaci v tomto oboru vám poskytne dílo dr. Daniela Dryáčníka 1000+1 slovesný tvar - příručka pro cestovatele v čase. Poradí vám například, jak vylíčit něco, co se vám v minulosti užuž mělo stát, jenže jste se tomu vyhnuli časovým skokem o dva dny dopředu. Událost je nutno popsat různě, podle toho, jestli o ní hovoříte z hlediska svého přirozeného času, z doby ve vzdálenější budoucnosti nebo naopak vzdálenější minulosti, a věc je dále komplikována možností vést takovou konverzaci v okamžiku, kdy právě cestujete z jednoho časového bodu do jiného s úmyslem stát se vlastní matkou či otcem. Většina čtenářů se ovšem nedostane dál než k budoucímu polokondicionálně modifikovanému subinvertovanému provokativpréteritnímu subjunktivnímu optativu. Ve všech dalších vydáních také jsou následující stránky ponechány čisté, aby se ušetřilo na nákladech. Stopařův průvodce po Galaxii tuto změť akademických abstrakcí velkoryse přeskakuje - poznamenává pouze, že termín budoucí perfektum byl zrušen, protože se přišlo na to, že nic takového jako perfektní budoucnost neexistuje.
Abychom se ale vrátili k původnímu tématu:
Restaurant na konci vesmíru je jedna z nejpozoruhodnějších krkolomností v historii veřejného stravování. Je vybudován na troskách zničené planety, která je (bude byta) uzavřena v obrovské časové bublině a katapultována v čase přesně do okamžiku konce vesmíru. Spousta lidí by řekla, že je to nemožné. V Restaurantu se hosté posadí (budoucně posedováše) ke stolu a pojídají (budoucně požerováše) vydatnou krmi a přitom hledí (bylouce vykukovach), jak kolem nich vybuchuje celý zázrak bytí.
I to by hodně lidí považovalo za nemožné. Můžete tam přijít, kdy se vám zachce (mocníte přišedši venkoncem furtpryč) bez předchozí (potomní předsledné) rezervace, protože si stůl můžete objednat retrospektivně, to znamená po návratu do své vlastní časové roviny (mocníte stolík objednávovati vturánujak čelemvzad k domovu přikráčedše). O tomhle by většina lidí tvrdila, že je to už úplně vyloučené.
V Restaurantu se můžete setkat a povečeřet s (mocníte střetnouti též večerní krmi zároveň spolkovně pojedouce) fascinujícícm průřezem veškerou populací času a prostoru. Dalo by se trpělivě vysvětlovat, že tohle je rovněž nemožné.
Restaurant můžete navštívit kolikrát chcete (mocníte hojně bylouce navštěvováše - atd., další slovesné tvary si můžete sami vyhledat v knize dr. Dryáčníka) a můžete si být jisti, že nikdy nepotkáte sami sebe, protože vedení podniku se snaží zabránit trapným scénkám, k jakým v takových případech obvykle dochází. Tak tohle, i kdyby všechno ostatní bylo pravda, jako že není, je stoprocentně nemožné, prskají pochybovači.
Stačí jen uložit ve své vlastní době na své konto jedinou drobnou minci, a když dospějete na konec času, nahromaděné úroky hravě zaplatí pohádkovou cenu večeře. Tohle, jak mnozí tvrdí, je nejen nemožné, ale naprosto šílené - a zřejmě právě proto reklamní agentura hvězdné soustavy Bastablon přišla se sloganem: "Udělali jste dnes ráno už šest nemožných věcí? Dejte tomu korunu snídaní v Milliwayově Restaurantu na konci vesmíru!"
Stále ještě nejste v obraze?
Pokud se chcete dozvědět víc, přečtěte si knihu. Shlédněte film, nebo se podívejte alespoň na jeho trailer. Dle mého názoru to za to stojí.
Svou účast potvrďte, prosím, logem "WILL ATTEND" a doplňte kolik lidí přije pod jedním nickem, zda chcete zarezervovat místo v Restaurantu na konci vesmíru (Fungování retrospektivních objednávek nemůžeme pro tento večer garantovat!) a o kolik CWG máte zájem.
Pro zalogování eventu a získání CWG není třeba se zůčastnit všech tří částí. Podle nových pravidel prakticky stačí, že půjdete okolo.
Ještě k atributu "DOGS ALLOWED". Na území kolonády sice platí pro psy zákaz vstupu. My se ale budeme pohybovat většinou po parku, kde není problém.
Srdečně zdraví a na setkání se těší, Pinděnko & TeaM
