|
Naše druhé největší lázeňské město, co se týče minerálních pramenů, určitě nikoho nezklame. V Mariánských Lázních a blízkém okolí se jich nachází tolik, že by vydaly na jednu samostatnou knihu. Přesný počet asi nikdo nezná, udává se však více než 100 vřídel. Většina z nich slouží potřebám lázeňského provozu a není veřejnosti dostupná, mnohé prameny také z různých důvodů zanikly anebo jen čekají na své využití v budoucnu. Ale ani ty, které na povrch vyvěrají, rozhodně nestihnete obejít a ochutnat za jeden den.
Objevovat a ochutnávat mariánskolázeňská zřídla můžete jak v ulicích města v honosných kolonádách a altánech, tak v okolních rozlehlých lesích, které sahají prakticky až k lázeňským domům. Některé prameny jsou dokonce natolik ukryty v terénu, že výprava k nim představuje malé objevitelské dobrodružství. Nejvýznamnější mariánskolázeňské prameny bývají zaznačeny v podrobných turistických mapách a vedou k nim turistické nebo nějaké jiné značky.
Specifikem a raritou zdejších kyselek je skutečnost, že jednotlivé prameny se na poměrně malém prostoru výrazně odlišují chemickým složením. Je to způsobeno tím, že vody v podzemí proudí různými typy hornin a za podstatného spolupůsobení rozpuštěného oxidu uhličitého se obohacují o rozdílné minerální složky. Hlavní skupina pramenů vyvěrá v 3 km dlouhém mariánskolázeňském údolí, příčně orientovaném na mariánsko-lázeňský zlom směru SZ-JV, jenž odděluje masiv Slavkovského lesa od sníženiny Tachovské brázdy. V severní části údolí vystupují žuly (Křížový, Karolinin pramen) a diority (Lesní pramen), v jižní části metamorfní plášť tvořený pararulami (Rudolfův, Ferdinandův, Antonínův pramen) a amfibolity (Pirátův pramen).
Všechny mariánskolázeňské prameny se tvoří z jednoho proudu podzemní vody, který sestupuje z infiltračního povodí na náhorní planině Slavkovského lesa. Voda obíhá v malých hloubkách pod zemským povrchem, nejčastěji 30 až 50 m, výjimečně okolo 100 m. Z tohoto důvodu jsou také všechny mariánskolázeňské prameny studené, s teplotou mezi 7 a 10 °C. Charakter jednotlivých zřídel je pak výsledkem vhodné kombinace několika faktorů. K nim patří: 1) petrografické složení a chemický rozklad hornin, 2) příron oxidu uhličitého, 3) morfologie území a charakter puklinových zón a zlomových struktur. Zjednodušeně lze říci, že prameny ve vyšších nadmořských výškách mají vyšší mineralizaci a nižší vydatnost (výjimkou je Ferdinandův pramen).
Nejznámější prameny:
Křížový, Rudolfův, Ferdinandův, Karolinin, Lesní, Antonínův, Alexandřin, Medvědí, Balbínův, Farská kyselka
Charakteristika vod:
středně až velmi silně mineralizovaná, uhličitá, studená, většinou železnatá
Hydrochemický typ:
HC03 - S04 - Na (Lesní, Medvědí)
SO4 - HCO3 - Na (Křížový, Ferdinandův)
HCO3 - SO4 - Na - Ca - Mg (Ambrožův)
HCO3 - Ca - Mg (Rudolfův, Antonínův)
HCO3 - Mg - Ca - Na (Balbínův)
HCO3 - Mg - Na (Karolinin)
HCO3 - Mg (Farská kyselka)
Významné (léčivé) složky:
H2SiO3 (35-105 mg/l), Fe (13-30 mg/l), HBO2 (až 17 mg/l), Li (až 5 mg/l)
Celková mineralizace:
700-10 700 mg/l
Obsah plynů:
C02 - 1900 až 3400 mg/l
Geologické podloží:
amfibolity, fylity, pararuly, žula (krystalinikum)
Geomorfologická jednotka:
Tepelská vrchovina
|
|
Mariánské Lázně jsou poměrně mladé, vznikly na začátku 19. století. Minerální zřídla však byla známá mnohem dříve, patřila tepelskému klášteru a říkalo se jim úšovické prameny (podle vsi Úšovice, dnes místní část Mariánských Lázní). Z roku 1528 pochází zpráva o tom, že císař Ferdinand I. si nechal do Prahy poslat láhve s místní vodou za účelem ověření možnosti získávat ze zdejších pramenů kuchyňskou sůl. Zjistilo se však, že vody obsahují Glauberovu sůl, která se v kuchyni nedá použít. Směs solí z odpařené mariánskolázeňské vody naopak vyráběli po roce 1700 tepelští premonstráti a dodávali ji do lékáren jako projímadlo pod názvem „tepelská sůl" (výroba zřídelní soli v tzv. Solivárně se udržela až do roku 1946). Pod patronací tepelských premonstrátů probíhaly v 18. století i příležitostné léčebné kúry v Hamrníkách a Úšovicích, přičemž voda se chodila pít do lesů v místě pozdějších lázní. První chemický rozbor úšovických pramenu provedl na popud císařovny Marie Terezie pražský profesor Johann Scrinci a zveřejnil o nich pojednání.
Víceméně nahodilé a nesystematické léčebné aktivity se koncem 18. století stále více soustřeďovaly do okolí dnešního Křížového pramene, kde začalo po roce 1787 vznikat i první trvalé osídlení. O dva roky později Se poprvé objevuje název Marienbad, podle obrázku Panny Marie zavěšeného nad Křížovým pramenem. Roku 1807 vyrostla u Křížového pramene první zděná budova pro lázeňské hosty zvaná Zlatá koule. Samostatná obec Mariánské Lázně vznikla v roce 1812 z rozhodnutí tepelského opata Karla Reitenbergera, který je považován za zakladatele města. Statut oficiálního lázeňského města získaly Mariánské Lázně až výnosem vlády v roce 1818 o což se zasloužil především klášterní lékař Josef Nehr, jenž roku 1813 zveřejnil odborné pojednání o mariánskolázeňských pramenech. Zasadil se rovněž o podchycení pramenů a stavbu prvních lázeňských budov. Zajímavostí je, že lesní pozemky v mariánskolázeňském údolí byly rezervovány pro důlní činnost a tepelský klášter je před založením lázní musel vykoupit za nemalý peníz od tehdejšího horního úřadu.
Během krátké doby prvních dvaceti let 19. století se zalesněné mariánskolázeňské údolí proměnilo díky výrazné finanční podpoře tepelského kláštera v půvabné parkové město, kam se začali sjíždět lázeňští hosté z celého světa. Za zlatý věk Mariánských Lázní je považováno období 1870-1914. Mezi nejvzácnější hosty, kteří poctili lázně svou návštěvou, patří například J. W. Goethe, J. J. Berzelius, F. Chopin, R. Wagner, G. Mahler, F. Nietzsche, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, anglický král Edward VII., ruský car Mikuláš II., rakouský císař František Josef I., z našich krajanů sem jezdili F. Kafka, T. G. Masaryk a E. Beneš. Během druhé světové války se proměnily Mariánské Lázně v lazaretní město, na sklonku války sem byla dokonce přestěhována nemocnice z ohroženého Berlína. Po roce 1948 sloužily lázně domácí odborové rekreaci. Dnes působí Mariánské Lázně velmi příjemným dojmem, k čemuž přispívá kromě překrásné architektury a okolních lesů také typická lázeňská pohoda a klid. Nelze říci, že by to byly lázně německé nebo ruské. Jsou zkrátka krásné.
Léčebné účinky mariánskolázeňských zřídel jsou velmi pestré, a to díky značné chemické rozmanitosti jednotlivých pramenů. Tradičně se v Mariánských Lázních léčí nemoci ledvin a močových cest, na druhém místě pak poruchy zažívacího ústrojí, látkové výměny a žláz s vnitřní sekrecí. Přijíždějí sem však i lidé s onemocněním srdce, cév, nervů a pohybového aparátu, dále s cukrovkou, dnou a kožními nemocemi. Příznivé klima a čistý vzduch v poměrně vysoké nadmořské výšce a v sousedství rozsáhlých lesů prospívá lidem trpícím záněty horních cest dýchacích a astmatem. Jednotlivé prameny se využívají k pitným kúrám, koupelím i inhalacím.
V následném přehledu jsou uvedeny prameny, s nimiž se člověk může setkat při procházce Mariánskými Lázněmi anebo výletech v blízkém okolí. Většina pramenů mimo město získala své nynější názvy až po druhé světové válce.
|
|
Jednotlivé prameny podrobně:
Křížový pramen
Obsah CO2 2 896 mg/l, mineralizace 9 600 mg/l, vydatnost 1,1 l/min.
Nejslavnější a jeden z nejstarších a nejdéle používaných pramenů. Vyvěrá v pavilonu Křížového pramene. V okolí byla v roce 1808 otevřena první lázeňská sezona Mariánských Lázní.
Ferdinandův pramen
Obsah CO2 2 508 mg/l, mineralizace 10 810 mg/l, vydatnost 15 l/min.
Má sedm vývěrů, pro pitnou léčbu se užívá Ferdinand I. Stáčí se do lahví jako stolní voda Excelsior. Vývěry se nacházejí v kolonádě Ferdinandova pramene, v městské části Úšovice.
Lesní pramen
Obsah CO2 2 631 mg/l, mineralizace 3 620 mg/l.
Vyvěrá v klasicistním pavilonu v severní části města. Pítko je na budově Nových lázní.
Ambrožův pramen
Obsah CO2 2 420 mg/l, mineralizace 630 mg/l, vydatnost 11 l/min. Tvoří tři vývěry podobného složení. Vyvěrají v parkové prohlubni pod Centrálními lázněmi.
Rudolfův pramen
Obsah CO2 2 444 mg/l, mineralizace 2 160 mg/l, vydatnost 16 l/min.
Vyvěrá v Úšovicích v pavilonu Rudolfova pramene, pro odběr je přiveden do kolonády Rudolfova a Karolinina pramene a pavilonu Křížového pramene.
Karolinin pramen
Obsah CO2 2 600, mineralizace 1 690 mg/l, vydatnost 20 l/min.
Vyvěrá v kolonádě Rudolfova a Karolinina pramene a přiváděn je také do pavilonu Křížového pramene.
Mariin pramen
Obsah CO2 2 864 mg/l, mineralizace 290 mg/l, vydatnost 10,5 l/min.
Vyvěrá v blízkosti Centrálních lázní, je to ve skutečnosti mocný vývěr plynu (99,7% CO2), který se druhotně rozpouští v povrchové vodě. Pro charakteristický zápach po stopách sirovodíku se mu říkalo Smradlavý.
Alexandřin pramen
Najdeme ho v parku pod hotelem Cristal. Byl objeven roku 1873 a dostal jméno podle ruské velkokněžny Alexandry. Nad pramenem byl postaven krásný altán, který však v polovině 20. století zanikl. Při novém jímání v roce 1890 byl v těsné blízkosti 1,2 m zachycen druhý pramen - Alfrédův, nazvaný podle právě zemřelého tepelského opata Alfréda Clementso. Tento dvojpramen měl stejné chemické složení, ale zatímco Alexandřin měl stálou vydatnost, Alfrédův interminoval. Vydatnost však klesala, až r. 1956 dvojpramen zcela zanikl. V místě Alexandřina pramene v roce 1972 postavil sochař Eibl uměleckou kašnu. V roce 2005 byl Alexandřin pramen znovu jímán a byl postaven nový altán.
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) Kolik pramenů se nachází v Mariánských Lázní a blízkém okolí?
2) Co je hlavním obsahem vody v místních pramenech?
3) Vysvětlete, proč mají prameny tak odlišné složení, přesto, že pramení blízko sebe.
Konec teorie a hurá do terénu
4) Navštivte Křížový pramen (výchozí souřadnice). Zde se nachází kromě Křížového i další dva prameny. Všechny tři ochutnejte a sdělte mi, který z nich je nejvíce aromatický a co to způsobuje?
5) Jaké je čtvrté slovo na skleněné informační tabulce Křížového pramene?
6) Mariánský pramen je nedostupný. Pokuste se zjistit, čím se liší od ostatních pramenů.
8) Nyní se přesuneme na waitpoint k Rudolfovu pramenu. Nikoliv však do dřevěného pavilonu, ale Vaši pozornost by mělo zaujmout malé nepatrné schodiště do potůčku. Na konci schodiště uvidíte trubku, kterou se Rudolfův pramen vlévá do tohoto potůčku (to je plýtvání, co?). V okolí trubky je výrazná jedna barva. Jaká a co jí způsobuje?
8) Poslední zastavení Vás dovede k Lesnímu prameni (opět waypoint). V době přípravy této keše byl pavilon v rekonstrukci, takže si Vás dovoluji pozvat k vývěru mimo pavilon. Zde budete potřebovat pet-lahev či jinou nádobu, jejíž obsah je Vám známý. Za pomoci natočení změřte, jakou má pramen vydatnost (za kolik sekund se naplní 1 litr vody).
9) Liší se jednotlivé prameny svou chutí?
10) Úkol: Vytvořte fotografie v místě výchozích souřadnic a na všech stage sebe (tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat), nebo své GPS s čitelným nickem a tyto fotografie přiložte ke svému logu.
Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:
ON-LINE FORMULÁŘ
Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.
|