Historie
LIAZ (Liberecké automobilové závody) byl výrobce nákladních a speciálních vozů, jehož sídlo oproti názvu nebylo v Liberci, ale v Jablonci nad Nisou - Rýnovicích. Historické události, které se vznikem LIAZu (byť i nepřímo) souvisí pokrývají prakticky celé dvacáté století. LIAZ navazoval na výrobu automobilky Reichenberger Automobilfabrik (RAF), která fungovala již od roku 1907 a v průběhu 1. světové války ji zakoupila mladoboleslavská firma Laurin & Klement, dnešní Škoda Auto. LIAZ byl tehdy jen název podniku, vyráběné nákladní automobily stále nesly původní značku Škoda, což platilo až do poloviny 70. let XX. století.
Samotný národní podnik LIAZ byl založen 1951 a tvořily ho závody v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a v Liberci. V průběhu dalších let koncern postupně rostl a zvyšoval počet zaměstnanců i produkci - v roce 1975 zaměstnával 11 000 pracovníků a vyrobil 13 600 užitkových automobilů (sklápěčů, tahačů, komunálních automobilů atd.). Postupně se připojovaly nebo zakládaly další závody v Přerově, Zvolenu, Mělníku, Holýšově, a po vzniku oborového podniku od 1. 1. 1986 mu byli podřízeni i výrobce autobusů n.p. Karosa Vysoké Mýto, výrobce chladírenských návěsů n.p. Orličan Choceň nebo výrobce trolejbusů n.p. Škoda Ostrov nad Ohří. V té době se výrobky vyvážely do celého světa - kromě tradičních odběratelů ve střední a východní Evropě do byla i východní Asie, Latinská Amerika nebo některé arabské státy.
Valníky Škoda řady 706
Autobus Škoda 706 RO
V mladoboleslavském podniku Škoda byl během druhé světové války vyvíjen nákladní automobil Škoda 706 R. K výrobě modelu 706 R však v Mladé Boleslavi po válce nedošlo a v roce 1945 tehdejší vláda rozhodla o přesunutí výroby nákladních automobilů R a autobusů RO do prostor národního podniku AVIA v Praze Letňanech – původní předpoklad byl, že poválečná letecká výroba bude minimální a výrobní závod AVIE tak bude využit k novým účelům. Avia se tak stala součástí AZNP a v roce 1946 zde byla zahájena výroba. Do roku 1947 se na výrobě podvozků vozidel podílela ještě mladoboleslavská továrna, poté však Avia přešla na kompletní montáž vozidel a to až do roku 1951, kdy bylo rozhodnuto o obnovení letecké výroby v Avii. V té době bylo rozhodnuto o opětovném přesunutí výroby a v rámci celostátní dislokace průmyslu došlo k rozhodnutí vrátit automobilový průmysl do Severočeského kraje. Nově byly tedy pro výrobu vozů Škoda 706 R a jejich součástí vybrány podniky Elektro-Praga Rýnovice, ROTEX Liberec-Hanychov, TONAK Mnichovo Hradiště, Elektro-Praga Mnichovo Hradiště a PBZ Svijany Loukov. V první etapě se tyto závody (tedy Rýnovice, Mnichovo Hradiště a Hanychov) staly pobočnými závody AZNP Mladá Boleslav (1951), ty však již v září roku 1952 opouštějí a pod názvem „Podnik závodů Š 706“ výroba pokračuje až do konce toho roku. Tím zároveň zanikla výroba v letňanské Avii. Samostatný národní podnik byl ustanoven 1.ledna 1953 a to pod názvem „Liberecké automobilové závody“ se sídlem v Rýnovicích.
Počátky výroby v nových prostorách nebyly bez problémů. Ta se zaváděla v objektech, které nebyly určeny pro strojírenskou výrobu podobného rozsahu, navíc velká část nových pracovníků podniku ve strojírenství nikdy nepracovala a nové profese si osvojovala na praktickém výcviku v prostorách n.p. Avia.
Dne 2. ledna 1953 se povedl slavnostně vyrobit první automobil Š 706 RO a do konce roku pak vyrobit celkem 931 vozů. V dalších letech výroba postupně narůstala. V roce 1953 bylo vyrobeno 2446 vozů, v r. 1954 už 4120 vozidel. Podobu, kterou podnik nabyl od ledna 1953, si však LIAZ dlouho neudržel. Od 1.října 1953 byl osamostatněn závod Mnichovo Hradiště a od 15.listopadu pak i závod v Hanychově. Dost nepochopitelně byly tedy rozděleny podniky, které byly nuceny i nadále setrvávat v těsné spolupráci a zajišťovat vývoj i výrobu společných produktů. Zajímavostí je, že v tu dobu podnik, ač ji vlastnil, ke společné reprezentaci společnou značku LIAZ nijak nevyužíval. Souhlas k použití slovní i obrazové značky Škoda byl vydán souhlas teprve později. Významným rokem se pro LIAZ stal rok 1958. Došlo totiž nejen ke sloučení podniků (v roce 1953 rozdělených) ale také k začlenění dosud samostatné Slévárny Liberec. Postupně byly k podniku připojeny další závody (Zvolen a Přerov – 1960, Mělník – 1965, Jablonec nad Nisou – 1968 (nově vystavěn), Veký Krtíš – 1970 (nově vystavěn), Holýšov – 1974). K 1. lednu 1986 se LIAZ stal odborovým podnikem se dvěma podniky podřízenými a to n.p. Karosa Vysoké Mýto a n.p. Orličan Choceň.
V letech, kdy se tehdejší režim řítil nenávratně ke svému konci, jedenáct podnikových závodů chrlilo tisíce automobilů ročně. Od roku 1986 do roku 1989 to bylo 8564, 8460, 8014 a 8148 automobilů jenom značky LIAZ (bez produkce Karosy a Orličanu). V rozmezí let 1952-1989 pak továrny opustilo na 330 tisíc (dle informací z LIAZu 333 721) vozidel! S rozpadem východního bloku však následoval šok. Rozpad tradičních trhů, centrálního plánování a tedy prakticky všeho, co celé soukolí udržovalo v chodu, způsobil rychlý pokles zájmu a tedy i výroby. V roce 1990 bylo vyrobeno 6824 kusů, v roce 1991 2331 kusů a v roce 1992 už jen 1736 vozidel (pro představu rok 1993 znamenal 993 a rok 1994 už jen 475 vyrobených vozů). Kolos se jménem Liaz se tedy řítil na ekonomické dno. Naděje se ztrácela i s rychlým nástupem západní konkurence, která měla v mnoha ohledech navrch a navíc dokázala něco, co LIAZ v tu chvíli nemohl: nabídla zákazníkům něco nového, západního, čtyřicet let toužebně očekávaného.
Koncem 80. let se v rámci záměrů RVHP měl LIAZ stát i jedním z výrobců plánovaného malého osobního automobilu, který měl pomoci řešit obrovský hlad po automobilech v tehdejších socialistických státech. V té době se podnik svými vozy účastnil i Rallye Dakar.
Po revoluci v roce 1989 a ekonomickém kolapsu zemí RVHP však LIAZ ztratil skoro všechna odbytiště a nedařilo se mu najít nová, prodeje a tedy i výroba postupně klesaly. Slovenské závody se odštěpily do samostatných podniků, v roce 1992 byl podnik částečně privatizován, největším vlastníkem ovšem zůstal stát. Privatizace byla dokončena v roce 1995, kdy majoritu získala Škoda Plzeň a změnila název podniku na Škoda Liaz a.s. Záchranný ekonomický program pro mateřský podnik přišel příliš pozdě a ani uvedení nové moderní řady Škoda 400 (obchodní označení Xena pro tahače a Fox pro komunální techniku) nepomohlo podniku k lepším výsledkům. V roce 1998 byl na podnik prohlášen konkurz, který byl ale po dvou týdnech zrušen. V roce 2000 podnik odkoupil slovenský Sipox Holding, který však neměl dostatek prostředků ani na financování výroby. Počátkem září 2002 vstoupil Liaz Sipox do likvidace a v srpnu 2003 vyjela z bran továrny v Mnichově Hradišti poslední liazka. Šlo o asistenční vůz pro pro dakarský tým závodníka Martina Macíka. Právě Macík spolu s třebíčskou strojírenskou společností Tedom napsal závěrečnou kapitolu v příběhu značky Liaz. Tedom v roce 2003 koupil bývalou motorárnu Liazu v Jablonci, a za Macíkova přispění plánoval vyrábět lehký nákladní automobil Fox. Auto, které konstrukčně vycházelo ze stejnojmenné řady vozů Liaz, skutečně v několika exemplářích vzniklo a bylo prezentováno veřejnosti. Do sériové výroby se ale nikdy nedostalo. Nejperspektivnější část závodu, motorárna v Rýnovicích, se přejmenovala na JAMOT a.s. V původním finálním závodě v Mnichově Hradišti v letech 2004-2013 vyráběla firma Komatsu (Stavmek s r.o.) komponenty na stavební stroje.
V poslední době se na tradici LIAZu pokusila navázat společnost Tedom. Ta vyráběla kogenerační jednotky a protože do nich často používala právě motory LIAZ, odkoupila zmíněnou motorárnu JAMOT včetně technické dokumentace a know-how výroby motorů. V roce 2006 vznikla společnost Tedom Truck, která zakoupila i veškerá práva na výrobu nákladních automobilů řady 300 a 400 včetně dokumentace, technologie a výrobních zařízení. Vyráběla vozy řady Fox a modernizovala vozy LIAZ, ale nepodařilo se sehnat dostatek zakázek a k 30. 10. 2009 byla na společnost vyhlášena likvidace. Z původního LIAZu tak dodnes přežila pouze výše uvedená motorárna. 
Výrobní závody
01 - Rýnovice (resp. Jablonec nad Nisou) - v 50. letech začínal jako montážní závod autobusů Škoda 706 RO, později zde vznikla výzkumně-vývojová základna motorů a sídlilo zde i vedení celého podniku. Jediná výroba, která zde zůstala, byla výroba klasických stojatých motorů.
02 - Mnichovo Hradiště - finální montáž vozů, výzkumně-vývojová základna vozidel a výroba podvozkových dílů
03 - Liberec-Hanychov - výroba ležatých motorů (zejména pro autobusové a železniční aplikace) a předních náprav
04 - Liberec-Ostašov - slévárna šedých odlitků (od bloků motoru po vahadla ventilů)
05 - Mělník - výroba podvozkových rámů a vybraných dílů
06 - Zvolen (Slovensko) - montáž valníků a výroba vybraných dílů a valníkových plošin (po roce 1995 prodáno)
07 - Přerov - montáž tahačů
08 - Veľký Krtíš (Slovensko) - výroba motorů staršího typu RT, výroba spojovacích hřídelí
09 - Holýšov - výroba kabin řidiče (počátkem 90. let osamostatněn)
11 - SIZ Jablonec nad Nisou ("stavebně-inženýrská základna") - stavba jednoúčelových strojů, stavební výroba
Vyráběné modely a řady
- Škoda 706 R - původní nákladní automobily, jediné s kapotovou kabinou
- Škoda 706 RT - první sériová nákladní škodovka s bezkapotovou trambusovou kabinou. Modernizovaná verze z konce 60. let se nazývala Škoda 706 MT ("modernizovaný trambus") a lišila se jinými motory, nápravami atd.
- Řada 100 - zcela nová typová řada ze začátku 70. let se od počátku potýkala s problémy v dodávkách technologií a do výroby se dostala s mnohaletým zpožděním. V 80. letech byla zmodernizována na řadu 110 (významným přínosem bylo zavedení sklopné kabiny) a později řadu 150.
- Řada 200 - rekonstruovaná řada 110 z 90. let
- Řada 300 - další výrazná modernizace řady 110, resp. 200
- Řada S - vyráběná v kooperaci s rakouským výrobcem Steyr (zejména kabiny)
- Řada FZ (Furman) - slovenské nákladní automobily, převážně valníkového typu
- Řada 400 Xena a Fox - zcela nové nákladní automobily z konce 90. let, vyrobily se řádově desítky vozů
Výrobní závod Mnichovo Hradiště - dnes
V místech, kde ještě před několika lety sídlil výrobní závod firmy LIAZ zaměřený na finální montáž vozů, s výzkumně-vývojovou základnou vozidel a výrobou podvozkových dílů, dnes najdeme několik větších, ale i menších firem různého zaměření: největší plochu zabírala v letech 2004-2013 japonská společnost KOMATSU - Stavmek s r.o., dále se pak v bývalých objektech LIAZu nachází Lipraco, Litra, Scania, Dino toys, Pilsner Urquell, VaK, O.K. Oriens Karton, ELLERSTON s.r.o, Schenker....
KEŠ
STAGE 1 Spočítej počet "trojuhelnikovych" strech (A) a modrych zebriku (B)
STAGE 2 Jaká je povolená rychlost v areálu (C)
STAGE 3 Počet "špičatých" střech (D)
FINAL N 50° 30.A(44+B) 014° 57.713-(A+B+C+D)
Pokud jste dobre pocitali, mate za sebou nyni prochazku po několika mistech, kde se v Mnichove Hradisti zapsala firma LIAZ do historie a nyni se muzete presunout na finalku... Pripominam, ze dobove fotky, ci vzpominky od byvalych zamestnancu LIAZu vitany.