Mlynář nemusí krást, lidi mu sami nosí.
Ještě před odlovem celé této série mrkněte na první listing a pošetříte nějaké ty vrásky.
Spálený mlýn - únor 2013
Zakladatelem tohoto mlýna byl majitel a šenkýř z hospody U Urbanů Jan Burda. Využil mlynářského zákona z r. 1783, rušící povinné semílání obilí v panských mlýnech a zavádějící volnost mlýnů. Roku 1785 od emauzského kláštera koupil za 1000 zlatých pozemky v místech dnes známých pod jménem Spálený mlýn.
Šlo o velkou zahradu, tři stavební místa a čtyři kousky polí a luk o jednohektarové výměře. Klášter mu pozemky prodal pod podmínkou, že nebude místní zemědělce nutit, aby u něho mleli a nebude tak konkurovat dosavadním dvěma suchdolským mlýnům.
V pozemkové knize Suchdola je v roce 1812 zapsáno, že "léta Páně 1784 předložil Jan Burda, šenkýř a držitel panské hospody, poníženou žádost Jejich Majestátnosti Josefu II., císaři římskému a králi českému, žádaje, aby v Suchdole na potoce pod dolejším mlýnem pro sebe a cizí lidi, včas potřeby, ale také pro hlavní město pražské a Kopist neb Theresienstadt mohl mleti." Vrchnost suchdolská nechtěla povolit vystavení tohoto, již třetího mlýna na svém statku suchdolském, avšak při krajské komisi okolní mlynáři, domácí i cizí, neměli námitek, a proto krajský úřad dal v roce 1786 povolení ke stavbě toho nového mlýna. Roku 1786 tedy Jan Burda začal se stavbou. Stavěl jej sám se synem, někdy sousedskou výpomocí. Byl to mlýn malý o jednom vodním kole. Do provozu byl dán r. 1787 ještě nedostavěný. Po několikaměsíční činnosti z neznámého důvodu vyhořel a začalo se mu říkat Shořelý mlýn. Tento název byl pak z jazykových důvodů přeměněn na Spálený mlýn, a tak se tam říká dosud. Hostinský zůstal bez prostředků, mlýn i toto místo docela opustil a mlýn zůstal spáleništěm až do roku 1811. Po smrti otce Jana Burdy pozemek zdědila jeho dcera Anna, která se v dohodě se svým bratrem Václavem, jenž převzal místní hospodu, rozhodla postavit mlýn nový. Nový mlýn Spáleník byl zprovozněn v r. 1813. Vrchnost, emauzský klášter, z něho vybírala 80 zlatých ročně a při změně majitele měla dostat 4 % odhadnuté ceny. Anna Burdová r. 1815 mlýn prodala za 895 zlatých Anně Králové. Mlýn neměl příliš vhodnou polohu a živořil. Stal se předmětem spekulace - do roku 1849 se na něm vystřídalo 13 majitelů. V trhových smlouvách z let 1817, 1818, 1825, 1829, 1831, 1835, 1837 atd. je mlýn označován jako tzv. Černý neb Shořelý, až v zápise z roku 1853 je již označen NO 26 in Sukdol.
V roce 1849 zakoupil mlýn Jan Romanský, mlynář z Prahy. Ten jej roku 1852 prodal za 4600 zlatých roztockému sedlákovi Čáslavskému, který mlýn pronajímal. V roce 1862 na něm byl nájemce Karel Grilo, který usedlost téhož roku koupil. Grilo r. 1872 získal povolení, aby tu mohl zřídit ještě výrobu mýdla a svíček z kostí, za což měl obci na svůj účet rozšířit pro povozy cestu z údolí. Věc se vlekla, od kláštera dostal povolení ke stavbě továrny až roku 1877. Do provozu byla mydlárna uvedena v r. 1878. Továrna postavená ve dvoře za mlýnem znečištovala vodu potoka, kterou roztočtí používali pro dobytek i domácnosti a šířila nepříjemný zápach. Obec usilovala o její zrušení, ale neuspěla, ani když Spálený mlýn převzal továrník Fischl z Vídně a Grilo továrnu pouze vedl. Ta za podezřelých okolností r. 1880 vyhořela. Obnovení nebylo povoleno, ale mlýn zůstal v činnosti. Říkalo se, že spáleniště i s tehdejším starostou obce Antonínem Fuksem, který se osobně účastnil hašení, si přišel naskicovat Mikoláš Aleš. Od Fischlů koupil usedlost mlynář Možný a komín továrny využil pro zřízení pekárny. Později se na Spáleném mlýně stal stárkem Václav Rubeš, který tu pobyl až do roku 1904, kdy mlýn opět vyhořel zapálen od blesku. Nebyl více obnoven, zrušena byla i pekárna. R. 1907 celý objekt získal pražský podnikatel Vanda, který tu s MUDr. Procházkou vybudovali dětské sanatorium pro léčení plicních chorob. Budovy mlýna i továrny byly přestavěny pro tento účel, avšak sanatorium r. 1909 zaniklo. Od Vandy je koupil J. Dvořák, v té době majitel Trojanova mlýna, a přeměnil je na hotel. Od r. 1918 jej vlastnil Josef Kopřiva, hostinský a řezník. Zájem Pražanů o Tiché údolí však polevoval, z Prahy se začínalo více jezdit do Podolí a Modřan, a tak Kopřiva mlýn prodal. Další kupec Vratislav Černý hostinskou činnost ve mlýně zrušil a obě stavení upravil na byty. Jeho vdova v r. 1948 odkázala objekt svému bratru Kopeckému. Jestli všechny tyto transakce přinesly nějaký užitek, pak to byla cesta skalnatou soutěskou od Suchdola do Tichého údolí, kudy přitékal Suchdolský potok, později spíše potůček, vytékající ze studánky nad rybníčkem pod myslivnou č. p. 2. Však i ta soutěska, kudy Suchdolský potok protékal, vzácný přírodní útvar, padla za obět výstavbě suchdolských silnic a ulic.
V každém případě požáry přiměly představitele obce k založení hasičského sboru, i když to při odlehlosti mlýnů od obce moc nepomohlo. Dříve ani nebylo všeobecně známo, že moučný prach je svým obsahem škrobu bohatý na kyslík, že je třeba při práci zvláštních bezpečnostních opatření.
Spálený mlýn od stage 1 multiny Kulometná hnízda - únor 2013
Jak na keš?
Stage 1 - výchozí souřadnice
Na výchozích souřadnicích stojíte u vrat, vidíte budovu s nápisem, zajímá Vás však pravý sloup u brány. Je na něm cca ve výši 150 cm něco, co připomíná turistickou značku (větších rozměrů). Kdyby jste byli turisti a šli po této barvě, šli by jste po...? Počet písmen barvy je X.
A hurá na finále.
Keš najdete zde: N 50° 08.(X+1)(X-1)(X-1) E 014° 23.(X*19)
Přesuňte se přes uvedený waypoint, jděte opatrně do poloviny a kousek skalního hřebínku (před odlovem si prohlédněte fotky Hřebínek 1 a Hřebínek 2, at víte, že jste na tom správném), otočte se zády k výhledu a hledejte na skále zobrazenou cervenou spermii - při troše představivosti :-)) U ní již krabku najdete. Nelovte v noci a při odlovu buďte maximálně opatrní, děti s sebou k finálce nebrat!
DOBRÝ LOV A DĚKUJI UCTIVĚ ZA NÁVŠTĚVU.