Pro prvotní informace o celé sérii navštivte tento listing.
Mlýn na tomto místě je písemně doložen okolo roku 1718 v držení Kašpara Frantze a po něm jeho syna Václava Frantze nebo Kašpárka. Nazýval se potom ten mlýn po nějakou dobu mlýnem Kašpárkovým nebo Kašparovským, jak je to v zápisech z let 1772-1774. Dominikální panství Tuchoměřice uvádí k roku 1777 - dominikální mlýn Ant. Hartman. K roku 1865 se uvádí - mlýn Antonína Šimáčka (dříve Čermáka Kašpara) o dvou složeních, nyní Koukalův umělecký.
starý pohled z doby kolem roku 1930 na bývalý Koukalův mlýn, ukrývající se z velké části za stromy, vlevo od dominantního mlýnského komínu, z kterého dokonce právě vychází kouř
Zápis z Kolmistrovy kroniky z roku 1885 (dnes uložené v muzeu Roztoky)
V tomto roce postavil p. Vilém Koukal parní mlýn v Tuchoměřicích. Tento mlýn byl dříve vodní a Vilém Koukal jej od Tomáše Šimáčka koupil a postavil mlýn parní. Prvně v něm zatopil na den sv. Jana Nepomuckého a v měsíci srpnu začal prvně mlít.
V tomto mlýně se narodil v roce 1798 obětavý vlastenec Filip Čermák. Roku 1825 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Medonosích, odkud byl r. 1840 dosazen na faru v Liběchově. Seznámil se důvěrně s majitelem Liběchovského panství a příznivcem národa českého Veithem, v němž podnítil nejeden pěkný záměr (stavbu Slavína). Čermák odkázal "Svatoboru" 10 000 zlatých. Z jejich úroků se udílely ceny za nejlepší spisy ze všech odvětví literatury. Podporoval též vydatně všechny podniky národní, např. na stavbu pomníku Jungmannova věnoval 1000 zlatých.
V tomto mlýně mlel i herec Vlasta Burian. Někde poblíž měl statek a když se osobně objevil ve mlýně, rozdával i lístky do divadla.
I v tomto mlýně si německá okupace vybrala svoji daň. Při kontrole krámu u Trojanů vedle školy v Tuchoměřicích, kterou prováděli Češi, našla kontrola jeden pytel mouky, na který nebyly doklady. Výslechem zjistili, že pochází ze mlýna od Koukalů. Zavřeli místní občany: Rudolfa Tůmu, mlynáře Miroslava Koukala, Tondu Kocourka (oblíbený a ctěný místní občan, povoláním truhlář, tesař, příslušník ruských legií - jeho kronika a legionářská anabáze je uložená v muzeu Roztoky) a stárka původem ze Šestajovic. Po výslechu byli ti tři propuštěni, ale stárek skončil v koncentráku v Rakousku. Jeho syn se po válce dozvěděl, že se tam hladový sehnul pro mrkev a esesácký dozorce ho zastřelil.
Tento mlýn nebyl po roce 1947 vyvlastněn, ale zavřen. Koukalovi v obytné části budovy pekárny nadále bydleli. V části budovy pekárny (vchod byl dříve z přední strany od silnice) byl obchod obuví, který vedla paní Procházková z Tuchoměřic. Později zde byl zřízen menší obchod smíšeným zbožím Jednoty. Kolem roku 1980 byl tento obchod smíšeným zbožím rozšířen na celé první patro budovy. Po roce 1989 se budova pekárny vrátila restituentům a těm připadá nájem z dnes soukromého obchodu. Mlýn byl zbořen v roce 1983 a rybník byl tehdy již dávno zasypán. Tehdy byl odstraněn i vysoký komín, jež vévodí všem starým pohlednicím obce.
Bývalý Koukalův rybník zvaný Koukalka - dnes již zasypán
Před demolicí se dle pamětníků ve strojovně nacházel zachovalý ležatý jednoválcový plynový motor od firmy Langen & Wolf. Na stroji umístěný wattův regulátor měl číslo 134. Ze setrvačníku byl natažen dlouhý plochý řemen vedoucí do suterénu mlýna. V kovových vyvíječích se ještě stále nalézal koks. Dále zde byla vodní turbína opatřená mosaznou tabulkou Jos, Prokop a synové - Pardubice, která dříve poháněla dynamo. Jako další zde stála mramorová rozvodná deska se spínači nožovými pro mlýn, sokolovnu, zámek a další obvody. Na desce byla bílá smaltovaná firemní cedulka Frant. Švec - odborný elektrotechnický závod Praha II - Palackého nábřeží 8. Do dnešních dnů zůstal zachován původní mlýnský náhon jako jediný ze všech náhonů na mlýnech na Únětickém potoce.
To, že potok dosud teče, je zásluha pana Petra Jiráska, jeho otce a jeho sousedů, žijících podle tohoto potoka. Ubránili jeho uzavření proti místnímu národnímu výboru, OÚ, závistivcům a dalším ničitelům krajiny. Tyto snahy o zavření se neustále a opakovaně táhly snad třicet let a táhnou se nadále.
Dříve náhon začínal povrchově a níže. Dnes ovšem nenapájí rybník (dávno již zasypaný), ale končí přepadem do původní jalové strouhy za č. p. 196. Dříve se zde mezi domem 196 a stavítkem nalézaly v délce 9 m dřevěné česle zachycující nečistoty před vtokem do rybníka. Před česlemi, až k můstku do zahrady V Zátiší, se v celé šíři a délce zachycovalo připlavené bahno. Na druhé straně rybníka při budově mlýna se stále ještě nalézá z bílých cihel vyzděná a pěkné vybetonovaná, mříží (česlemi) opatřená kašna cca 8x3 m, zachycující nečistoty před vtokem do turbíny. Voda za turbínou a ze mlýna se vracela do hlavního toku nad mostem u kulturního domu.
Koukalův mlýn - březen 2013
JAK NA KEŠ?
Na výchozích souřadnicích u mlýna Koukalovic spočítejte počet šprušlí na žebříku na komín, provedte ciferizaci a máte X.
Keš najdete zde: N 50° 08.(X-X)(X-X)(X) E 014° 16.(X+2)(X+1)(X+2)
DĚKUJI UCTIVĚ ZA NÁVŠTĚVU A PŘEJI DOBRÝ LOV!