Garry seděl v ošuntělém pokoji jediného místního hotelu a unaveně zíral na hromádku zažloutlých papírů. Nemohl uvěřit, že po tom všem by tohle měl být jediný výsledek jeho cesty. Pokud bylo pradědovým cílem, aby se jeho potomci navzájem poznali, pak Garry jeho přání splnil dokonale. Ale nebyla snad původně řeč i o nějakém poněkud hmotnějším odkazu? Ne že by tedy Garry čekal bednu zlaťáků či něco podobného. Ale aspoň pár fotek, upomínek či jiných drobností by potěšilo. Garry potřeboval nějakou cílovou stanici.
Garryho pradědeček prý říkával, že všichni Slované jsou jedna velká rodina. „Ba, ba,“ přizvukovali mu přátelé v kavárnách, „jak je nádherné, že si všichni v podstatě rozumíme, aniž bychom se svým jazykům museli učit…“ Garry se jazykům taky neučil, ale pradědovi by nerozuměl ani slovo. Garry se totiž narodil v Kansasu a nejexotičtější řečí, se kterou se setkal, byla až donedávna londýnská angličtina jednoho zbloudilého turisty. Kromě toho měl o vlasteneckém podtextu pradědečkových slov vážné pochyby. Z toho, co už o něm stihl zjistit, bylo zřejmé, že velkou slovanskou rodinu chápal dost doslovně. Byl důstojníkem c. a k. rakouské armády, v jejíchž službách putoval po celé východní Evropě. Ženu s sebou netahal, našel si vždycky nějakou na místě. Jak to tak vypadalo, není tu země, kde by Garry neměl nějaké příbuzné.
Jako správný Američan se Garry jednoho dne rozhodl, že ho zajímá, kde má své kořeny. Bezprostředním impulzem byl dopis, který našel, když třídil pozůstalost po svém otci. Dopis byl psán neznámým jazykem, vedle však ležel evidentně novější papír s poznámkami v angličtině. Jeho spodní část byla utržená, ale zbytek se dal přečíst. Někdo, snad Garryho dědeček, tu psal, že pradědečkovo dědictví je schováno na tajném místě v Evropě. Protože si pradědeček přál, aby se jeho potomci poznali a fungovali jako rodina i po válce, sdělil každému z nich jen jednu indicii potřebnou k nalezení daného místa. Pokud se dědicové nedomluví, žádný z nich sám o sobě nic nenajde. V poslední poznámce rozpoznal Garry rukopis svého otce. „Moc nebezpečné,“ stálo tam. „Všude samí komunisti.“
Komunisti byli na ústupu, tolik věděl i Garry. A tak se rozhodl pro svou životní cestu. Dědovy poznámky obsahovaly několik adres, na cestě získával další. Po přistání ve Vídni přesedlal na vlaky, pak přibyly přeplněné autobusy, autostop, korba náklaďáku a jednou dokonce hřbet osla. Rychle zjistil, že se vzdáleností od letiště klesá využitelnost jeho angličtiny, ale vždy se nakonec našel někdo, kdo byl ochoten a někdy i schopen pomoci. Cpali ho ovčím sýrem, šašlikem, rakijí i vodkou samohonkou. Domnělých či skutečných příbuzných se našly spousty; na dvou místech dokonce chtěli příbuzenství uzavřít a nabídli Garrymu dceru za manželku. Nakonec se mezi nimi přece jen našlo několik takových, kteří po zdlouhavém vysvětlování začali hrabat ve skříni a vytáhli dopis podobný tomu, který měl Garry. Dopis od společného pradědečka!
Nejspíš ho měli za neškodného blázna. Byl pro ně příjemným zpestřením každodenního života, ale oni měli úplně jiné starosti než křižovat Evropu a hledat pochybné dědictví. Někteří ho nechali, aby si jejich dopisy vyfotil, jiní rovnou nabídli, že mu svůj exemplář prodají. Problém byl, že ani Garryho noví bratranci a sestřenice nevěděli, co je na pradědečkově dopise tak zvláštního a co by v něm vlastně měli hledat.
Donedávna to netušil ani Garry.
Teprve před dvěma dny na něj zpod otcovy fotografie vypadl utržený konec dědových anglických poznámek. Z nich vyplývalo, že dopisy skrývají posloupnost čísel, která místo úkrytu jasně určí. Také tam bylo pořadí, ve kterém má jednotlivé příbuzné navštívit!
Garry by si nejraději nafackoval. Jako by nestačilo, že dopisům nerozumí. Ví, kudy putoval, to ano, ale copak si pamatuje, který dopis má od kterého bratrance? Znechuceně sáhl po láhvi vodky a začal přemýšlet o letence do Ameriky…
Pokud chcete Garrymu pomoci s hledáním, prohlédněte si kromě dopisů také seznam adres, které měl navštívit (viz referenční body).
Bohužel server geocaching.com automaticky zmenšuje nahrané obrázky a snižuje čitelnost ofocených dopisů. Zde si je můžete prohlédnout v původním rozlišení.
Pokud lovíte 13.1.2019 a později, k vyluštěné východní délce si přičtěte 0,006 minut; severní šířka zůstává stejná. Geocheck kontroluje původní souřadnice.