Bonusová keška věnovaná obyvatelům židovského původu.
V Golčově Jeníkově tato židovská série kešek začíná i končí. Proto se v bonusové kešce dozvíte o osudech místních Židů.
Tato keška spadá do série kešek věnovaným židům a židovským památkám.
Pokud Vám ještě chybí bonusové číslo nějaké židovské památky v blízkém okolí, tak máte jedinečnou příležitost, aby jste odlovili tuto bonusovou kešku:
A= Synagoga Golcuv Jenikov GC2D796
B= Synagoga Caslav GC2KE0W
C= Osudy zidu v Koline GC2VZ99
D= Synagoga v Koline GC2W56P
E= Zidovsky hrbitov v Malesove GC2X522
F= Zidovsky hrbitov ve Zbraslavicich GC3HMTV
G= Osudy zidu v Kutne Hore GC3JWED
H= Synagogy v Kutne Hore GC3PRFQ
I= Zidovsky hrbitov v Caslavi GC3VQ50
J= Zidovsky hrbitov v Golcove Jenikove GC3VQ53
Židovská obec v Golčově Jeníkově:
Hustými hvozdy Českomoravské vrchoviny vedly v období středověku takové cesty čtyři: Libická, Humpolecká, Želivská a Haberská, která spojovala Jihlavu, Německý Brod a Prahu.
Význam Haberské stezky vzrostl v době, kdy se v Kutné Hoře těžilo až 40 procent českého stříbra, tedy koncem 13. a počátkem 14. století. Tehdy do Jeníkova přicházejí první Židé. V rámci tzv. vnější kolonizace podporoval Přemysl Otakar II., stejně jako jeho syn Václav, osidlování české krajiny cizinci. Vítal zvláště německé kolonizátory, kteří se vyznali v těžbě a zpracování stříbra. Oblibě se však těšili i židovští obchodníci, především pro své finanční schopnosti.
Některé prameny kladou sice počátek židovské osídlení Golčova Jeníkova už do 12. století, tuto domněnku však nelze potvrdit, neboť veškerá písemná dokumentace židovské obce shořela při velkých požárech v průběhu 18. a 19. století - 1784, 1808, 1871.
První písemný doklad o místních Židech však představuje až Berní rula, tedy daňový seznam, z roku 1654, v níž lze nalézt několik klasických židovských jmen, např. Samson či Mojžiš. V roce 1659 muselo v Jeníkově bydlet minimálně deset plnoletých mužů židovského vyznání. Jinak by totiž obec nedostala povolení ke zřízení synagogy, o jejíž výstavbě existuje datovaný písemný záznam.
Další zmínka o židovských obyvatelích Jeníkova se uvádí v souvislosti s morem, který zuřil v Čechách počátkem 80. let 17. století. Tehdy se Židé ze strachu před nákazou vystěhovali z města do lesnaté krajiny za Římovicemi, kde si vystavěli provizorní dřevěná obydlí zvaná budky. Osada dodnes nese jméno Budka. Poté, co epidemie pominula, rozhodli se pro návrat do svých domovů. Museli ho však draze vykoupit. Věnovali tedy Jeníkovu vzácnou, silně zlacenou misku na peníze. Cenná památka se bohužel nedochovala.
Počátkem 18. století, přesněji roku 1724, čítala zdejší židovská komunita již 27 rodin. V 1. polovině 19. stol. se rozrostla na 100 rodin, což představovalo přes 600 osob, tedy asi čtvrtinu počtu obyvatel Golčova Jeníkova.
Přelom 19. a 20. století znamená pro většinu židovských obcí v Čechách rozkvět, který trvá s výjimkou období 1. světové války až do třicátých let 20. století. Ústava z roku 1848, jejíž usnesení byla později zakotvena v konstituci z roku 1867, přináší konečně jak občanské, takekonomické zrovnoprávnění židovských obyvatel. Židé plně využívají nabytou svobodu, investují do vzdělání. Odhaduje se, že židovští studenti tvořili asi 18 procent posluchačů českých vysokých škol, ačkoliv představovali jen 2,5 procenta obyvatel země. Díky novým vědomostem a vrozenému obchodnímu nadání se prosazují ve všech odvětvích hospodářství.
Židovští umělci se významně zapsali i do dějin české kultury. Stačí připomenout jména jako Franz Kafka, Karel Poláček, Egon Hostovský či Jiří Orten.
Doba neomezených možností však ukazuje i svou stinnou stránku. Majetnější rodiny spolu s částí židovské mládeže opouštějí malá města, stěhují se do centra dění, do Prahy či Vídně, kde ve větší míře dochází k asimilaci židovské kultury. Vyhrocují se spory mezi liberálním a ortodoxním přístupem k tradici talmudu.
Vývoj židovské obce v Golčově Jeníkově poznamenaly oba rysy doby.
Počet židovských rodin se postupně snižuje. Roku 1908 zaniká z důvodu nízkého počtu zapsaných dětí škola. V letech 1916-1918 se sice ještě komunita načas rozrostla o uprchlíky z Haliče, avšak v roce 1930 tvořili Židé asi čtyři procenta zdejších obyvatel. Ti, kteří zůstali, se však významně podíleli na životě města.
Většina židovských podniků se rozrůstá, obchody vzkvétají.
Třicátá léta však zasadila židovské prosperitě dvě rány. Nejprve hospodářská krize, která ukončila činnost dvou největších závodů - Kohnovy koželuhovny a textilní továrny Wolf Pick a synové. Židé přesto věří, že se vzpamatují. Jako již tolikrát. Chce to jen trpělivost, práci a trochu času. Toho se jim však nedostává. Březen 1939 zasazuje českému židovstvu druhou ránu, smrtelnou.
Židé v celé říši podléhají norimberským zákonům. Hitler má zájem především o jejich majetek. Děti jsou vyloučeny ze škol.
Jsou vydána nařízení omezující stěhování a volný pohyb na území protektorátu. Později už Židé nesmějí bez písemného povolení opustit ani obvod obce. K nakupování v obchodech mají vyhrazeny určité hodiny a předpisy se vztahují i na zboží, které je dovoleno Židům prodat.
Už od srpna 1939 platí rovněž zákaz návštěvy většiny pohostinství a restauračních zařízení. Místní Židé se mohli scházet v hostinci U Jarolímů, kde měli do 19. hodiny vyhrazenu jednu místnost.
Cílem všech těchto opatření nebylo Židy jen ponížit. Hitler s nimi měl jiný plán. Vyhlazení.
Jeníkovští Židé očekávali předvolání k transportu již v dubnu 1942. Dne 9. června 1942 se hlásí na shromaždišti v Kolíně. Odtud odjíždějí transportem Aac do Terezína. Nejstaršímu je 87, nejmladšímu 8 let. Právě v době, kdy transport Aac dorazil do tábora, prováděli Němci odvetná opatření za smrt říšského protektora Heydricha. Velká část jeníkovských Židů byla odeslána jedním z trestných transportů na východ do Polska. Nikdy se nepodařilo zjistit, kam transport Aai směřoval. Z tisícovky lidí, kteří jím 13. června 1942 odjeli, se nevrátil ani jediný.
V táboře zůstávaly v té době jen rodiny s minimálně jedním členem starším 67 let. Takových bylo mezi Jeníkovskými pouze několik.
Válečné utrpení přežilo jen pět z jeníkovských Židů: Margita Offerová, jediná z kolínského trasportu, Jiří Pick-Novák, deportovaný z Lípy u Havlíčkova Brodu, a Marie Ohrensteinová-Schwarzová, Truda Picková-Gelberová a Josef Roth, deportovaní z Prahy.
Josefu Rothovi se podařilo přežít a po osvobození koncentračního tábora sovětskou armádou se vrátil do Golčova Jeníkova. Oženil se se svou „árijskou“ snoubenkou a zemřel v Golčově Jeníkově 11. prosince 1995 ve věku 85 let.
Po válce už nebyla zdejší židovská obec obnovena. Zůstala jen synagoga, domky ghetta, a vzpomínky místních obyvatel. Městský národní výbor nepamatoval na židovské občany ani při stavbě pomníku obětem nacismu v roce 1965. Ačkoliv v táboře zahynuli téměř všichni zdejší Židé, na desku byla vytesána jen jména tří obětí doplněná nápisem a další.
Pietní akt připomínající válečné utrpení zdejších Židů se konal na místním židovském hřbitově až v květnu 1992 v den padesátého výročí deportace, jíž prakticky zanikla zdejší židovská obec.
Veškeré podklady jsem čerpal zde.
Výpočet finálky:
N 49°X
E 15°Y
X=[(A*D*G)+(B*C)-(F*H*I)+(E+G)]/1000
Y=[(A*B)+(C*D)+(E*F*F*G)+(H*J+I*J)-H]/1000
Ciferace všech bonusových čísel je 3.
Kontrola finálních souradnic:
Dávejte si pozor při vyzvedávání a logování, ať jste nenápadní či ať Vás nikdo nevidí!!!
O kešce:
Keška je o velikosti vnitřního objemu cca. 500ml. Je určena na výměnu CWG, GC a TB.
Doufám, že se Vám zde bude líbit. Přeji úspěšný lov.
Pokud se Vám tato keška nebo jiná ode mne líbila, tak se nebojte dát bod oblíbenosti.
Pokud chcete, tak můžete navštívit další naše kešky. Naše kešky jsou zde.