Pro mnohé je asi překvapením, že v Kuří hřbitov vůbec je. Vždyť Benešov je tak blízko. Svědčí to o dřívějším bohatství a samostatnosti vesnice Kuří.
Hřbitov není velký, ale, jak je v kraji zvykem, i on má velkou márnici se školními okny. Dnes je z márnice už ruina, stůl na omývání nebožtíků však stojí stále na svém místě.
Až na jednu vyjímku tu nejsou vidět kamenné náhrobky. Velké prázdné plochy naznačují, že byly odstraněny, pravděpodobně rozebrány k soukromému použití. Na hřbitově tak dnes zůstaly pouze litinové kříže. Rozebrána byla i koruna hřbitovní zdi. Původně byla osazena bílými deskami ze salcburského vápence. Do dálky svítil výrazný obdélník hřbitova.
Ač je současný stav hřbitova vlastně výsledkem velké devastace, příroda k němu byla laskavá, zarostl travou a květinami. Když přijdete ve správnou chvíli, uvidíte tu ráj motýlů.
Hřbitov se ukrývá jako za soukromými pozemky, leží však u veřejné cesty.
Z mnoha zanedbaných hřbitovů na Novohradsku , je ten kuřský nejblíže naději na opravu.
Citováno z knihy ,,Nezapomenuté stopy‘‘ pana Milana Koželuha z Nových Hradů.
EN - cache is out of cemetery
For many, the surprise about that at all Kuří cemetery is. For Benesov is so close. This testifies to the former wealth and independence Kuri village .
Cemetery is not large, but , as is customary in the county , he also has a large morgue with school windows. Today is already a ruin out of the morgue , a table for washing the dead , however, is still in place.
With one exception, there are no visible stone. Large empty areas indicate that they have been removed , probably dismantled for private use. The cemetery remained so today only iron cross. Was dismantled and crown cemetery. It was originally equipped with white boards from Salzburg limestone. Shone in the distance marked rectangle cemetery.
Although the current state of the cemetery actually result in great devastation , nature has been kind to him , overgrown with grass and flowers. When you come at the right moment , you'll see paradise butterflies.
Cemetery is hidden behind a private property , is not a public road.
Of the many neglected cemeteries Novohradská is the one closest to the Kursk hope of repair.
Retrieved from books , Nezapomenuté traces '' Mr Milan Koželuha of New Hrady.
Citace z kroniky rodáka z Kuří:
Vlast HERMANNSCHLAG.
Moje vlast vesnice Hermannsehlag leží v jižním úhlu Čech blízko Rakouských hranic. Vznik statku Hermannschlag a přináležejícího pivovaru jako místa Hemannschlag jsem líčil již v předchozím souhrnu a v dějinném vývoji. Jak bylo zmíněno, byla větší část budovy,mimo pozemky získána mým otcem v r. 1908 od Michaela Wóglera. Zde jsem se 17. června 1907 narodil. Jméno domu po chalupě mého rodného domu zní “u dvorního krejčího” /beim Hofschneider/. Na jedné vyvýšenině ležící dvůr a hospodářské budovy, byly daleko viditelné. Ostatní domy obce ležely většinou stranou v údolí, podél obecního potoka, jak je vidět dle přiloženého plánu obce Hermannschlag. Bohaté je toto naše místo, které nikdy nebylo zemědělské, ale krásné za všech časů, jinak by nebyla naše krajina, nádherné louky, pole a lesy nikdy n e z a p o m e n u t e l n é. Podnebí bylo poměrné drsné.Zimy začínaly brzy a byly ostré. O to krásnější bylo probuzení jara,přírody a nádhera léta v lese a na poli. Hosté z města, z Vídně, z Prahy, Budějovic, dovedli oceniti letní pobyt a přicházeli každý rok znovu, aby zde strávili několik bezstarostných prázdninových týdnů a dovolených. Plné lesy hub a jahod, čerstvý vzduch a výtečná voda, turistické cesty a lákající výletní cíle, jim učarovaly, především ale srdečný, skromný a přátelský druh lidí, který svou rodnou hroudu nade vše miloval, přestože někdy byla chudá, ale každého u nás vítala.
Asi 3 km od Hermannschlagu byl vzdálen Německý Benešov, od kterého bylo po 3-4 hodinách chůze dosaženo nádraží v Kaplici, Umlovic nebo Hradů. Benešov byl pro nás “hlavní město”.’Tam se chodilo do kostela, na nákupy, na poštu, k lékaři, na tancování a také mnoho z nás na práci. “Tam jsem také první dva roky svého života tlačil školní lavici. Později bylo vyučováni v Hermannschlagské škole zahájeno.
V Hermannschagu jsem navštěvoval obecnou školu, která byla nedaleko mého otcovského domu. Pozemek na kterém škola stála patřil předtím dvoru a byl mým otcem na obec Hermannschlag prodán Na měšťanské škole v Kaplici jsem ukončil svou školní docházku.
Provozně leží Hermannschlag trochu stranou od hlavní cesty, která vede z Benešova do Kaplice a Hradů.Přesto to bylo pro mne nejkrásnější místo, místo mého dětství kde jsem znal každý strom a keř, každý klacek a kámen a každého místního usedlíka, ať mladý nebo starý, který se zapsal do mé paměti svým způsobem. Během letní doby zvláště o velkých prázdninách byly lesy a nivy pro mně a moje kamarády eldorádem radosti a nových objevů, pokud nám v tom povinnosti pasení a nebo jiné pomocné práce doma a na dvoře nezabránily. Bosi jsme běhali po lukách přes které motýli poletovaly a bzučel hmyz kolem žitných polí, ve kterých vítr tvořil lehké vlny. Byly tady jahody, maliny, brusinky a především borůvky ve velkém množství a k tomu na podzim všemožné houby. Naše lesy nabízely výběr jedlých hub, a mi jsme znali místa, kde jsme museli hledat vždy s úspěchem. Les byl trvale naplněn zpěvem ptáků, někdy se ozvalo volání kukačky,sojka vzlétla a veverka belskurychle zašuměla vzhůru na kmeni stromu, - nebo ještěrka se protáhla čile jahodovými keříky.
V lese byl stále život Také v samotné vsi jsme měli oblíbená místa naši činnosti a místo pro hry. Zdali pak nám klikatý, neregulovaný a námi přesto oblíbený vesnický potok ještě burácí, který jsme mohli používat jako shromaždiště našich koupacích radost(a nebo rybářských pokusů? Obyvatelstvo obce bylo většinou římsko - katolické. Nedělní návštěva v Benešově byla pro mladé i staré samozřejmostí. Kostelní katolické svátky byly přísně dodržovány a tím spojené pověry ve starodávné tradici udržovány. Odloučení obce od světa vedlo k tomu, že lidé tím vroucněji drželi pohromadě. V obci byly dvě hospody “Mnllner-Gasthaus” a “Stegschneider-Gasthaus”, kde se mužové obce scházeli, předně sedláci po vykonané práci,nebo v neděli u pivního stolu, aby si sdělovali vesnické novinky a světové události a prohovořili o cenách obilí a o cenách dobytka a vzájemně se informovali. Zde musel některý mnohý hodný občan zaplatiti daň čertu “alkohol” dílem k radosti a dílem k posměchu svých spoluobčanů. Všeobecně byli občané vesnice uznáváni jako pravá vesnická společnost. Bylo mnoho klubů, které se staraly o společenský život, různé slavnostní pořady, divadelní představení, masopustní průvody a jiné.
Přes tyto překrásné domácí nivy jsem často šel a jel, přes všechny tyto důvěrné obce a městečka jako Benešov, Kaplice, Hrady, Krumlov, Vyšší Brod, Rožmberk, Terčí Ves, Meinetschlag, Brunnl a jiné kolem hradů a zámků a zřícenin z dávno zašlých časů. Nikdy jsem nepomyslel na možnost, že to bude jednou naposled viděné a prožité a že jednou provždy to může býti minulostí.
Podpisem “Postupimské dohody” 2. srpna 1945 mocnostmi, bylo v y h n á n í německých obyvatel z východních zemí oficiálně povoleno a dohodnuto. Přibližně 18 milionů lidi škrtem pera o všechna lidská práva oloupeno a dáno “ničemu” na pospas. Do nebe volající neprávo jedinečného druhu ve světových dějinách.
Když bylo jisté provedení vyhnání sudetských Němců, vydalo se všude z pohraničních území, také z Hermannschlagu mnoho lidí bud’ jednotlivě nebo v malých skupinách, po tajných cestách pochodem k rakouské hranici, aby zachránili nejméně malou část svého majetku v rancích, baťohách, kufrech, nebo se spřeženími. Také i já jsem v nočních hodinách mnohokráte za mlhy těžce naložen, šel tuto cestu. Kdybych líčil co jsem při těchto pohraničních pochodech zažil, zaplnilo by to celé knihy.
Optimisté v obci, kteří zůstali doma, kteří skutečně nevěřili na provedení vyhnání, byli později těžce zklamáni. Všeobecně nasadili na selské dvory Čechy, kteří vydávali pracovní pokyny, zatím co vlastní majitelé jako čeledíni museli zastávati tyto práce. Pokud Němce, jako pracovní síly potřebovali, mohli zůstat. Postupně obdrželi všichni vypovídající rozkaz, dali je skupinově do sběrných táborů a dopravovali je v dobytčích vagonech do Německa. Sebou směli vzíti jen to nejnutnější, nejvíce zavazadlo 50 kg, žádné cenné předměty, žádné šperky, žádné vkladní knížky, žádné vlastnické doklady o majetku apod.
Často schovali šperky, peněžní mince, nebo cenné věci na půdě nebo ve stodole za trámy, nebo na těžce přístupných místech ve sklepě, protože si mysleli, že jdou na krátkou dobu pryč a že se brzy vrátí.
Možná, že se řekne,že to byla tragedie, která se opakuje během století vždycky zase ukrutným způsobem. Však tentokráte to bylotrochu jinak. Dva národy různých mateřských jazyků, žily po staletí veskrze vjedné zemi, která oběma byla konečně domovem. Nyní jeden národ vyhnal druhý národ z této domoviny, rozhodnut je proto navždy vyloučiti a to právě ten národ, který na základě historické minulosti měl přednostní nárok na tuto zemi.
My nevímejestli tento dějinný kruhje uzavřen. Jistéje, žejsme všichni po trpkých letech bídy a strádání v nové vlasti se prosadili. Nepoškozené, ale zůstátvá naše právo na domov a na naší uloupenou zem a právo na seberurčení. Jediné co zbylo z tehdejší obecní společnosti, jsou domovské srazy. Tady sedí po tisících v sálech, stanech a halách, nebo ve volné přírodě, stoly označené tabulkami rozděleny podle původu a obcí. Přišli a přijeli z daleka a plíží se k nim pocit, jakoby přišli zase domů. Zde na tabulíchjeještě staré německé značení, jako Kaplice, Brady, Krumlov, Německý Benešov, a ti kteří zde sedí a padnou bez zloby opět zpět ku svému domovskému nářečí, používají již dávno nepotřebná slova, vzpomínají na dávno uplynulé časy, vyprávějí o svém životě o svých dětech a vnucích. Zde se najdou zase pohromadě, co bylo kdysi úmyslně rozděleno a do všech nebeských stran rozseto. Je to shledání s nejbližšmi starými lidmi, o kterých vzali při odcestování pocit, žeje to třeba rozloučení navždy. Při příštím srazu budou určitě zase někteří chybět a s nimi zemře i kousek neodvolatelné minulosti.
Moje milá malá obec Hermannscblag. Tvéjménojejenom vzpomínka, protože ty už nejsi žádný německý „Flermannsehlag“, jenom jako jeden z těch vyhnaných Němců opuštěný a od českých komunistů vyhnaná a k všeobecnému rozpadu vydaná obec. Tvůj obrazje němý avšak říká mně mnoho, že srdce ukazuje oku cestu k rodnému domu, kde života začal ve škole, kde to bylo vážné v „Hofscheider-Hof“ /v Hoscheiderském dvoře/, jehož obhospodařování jsem po sňatku s Kathy Polzer z Hermannschlagu převzal a do vyhnání vedl, k rodičům a prarodičům u kterých jsem prožil dětství a konečně k sousedům, přátelům a druhům dávno v zašlé šťastné době.
Nutí mně to v souvislosti k přídavku vylíčení o tom jak to kdysi v I-lermannschlagu bylo, kdo žil v naší obci a které zvláštni události s tím nebo oním venkovským obyvatelem zůstaly v mé paměti navždy zachovány.
Při vypočítávání stavebních obnov v Hermannschta¬gu,neměl by býti zapomenut válečný pomník u malého kostelíka uprostřed vesnice. Byl zřízen od obyvatel obce na památku padlých v první světové válce.Také po druha světové válce se 10 místních občanů z vojska nevrátilo zpět.
V době, kdy jsem v Benešově a Hermannschlagu chodil do školy, tedy před první světovou válkou, žili lidé většinou u nás z výnosů malých hospodářství. Předchůdci nebo malí chalupnici pracovali jako zednici, tesaři nebo pomocní dělníci celé léto v různých větších městech Rakouska odděleni do rodiny, aby vydělali nejméně tolik, aby v zimě nemuseli hladovět. My venkovské děti jsme tenkráte žili skromně, že si to dnešní mládež nedovede představit. Žemle byla tenkráte pochoutkou, sladkostí byly docela ojediněle.
V Hermannschlagu byl velký počet vysloužilců, který se svými rodinami bydleli u sedláků většinou ve výměncích. V samotných Jižních Čechách chyběla pro výměnkáře příležitost k výdělku. Tvořili ale v 19 tém a na začátku 20tého století pracovní rezerv pro Rakousko, především pro Vídeň, ale také pro české země. Poptávka po stavebních dělnících a tesařích byla velká a protože naši lidé byli známi jako zvláště pracovití, nacházeli každý rok od jara do podzimu zaměstnání. Ušetřené peníze, které tito pracovníci přinesli domů, byl docela důležitý faktor pro další rozvoj domácího hospodářství.
Požehnáním pro mnoho rodin našeho domova byl ve dvacátých a třicátých letech kdy vládla velká nezaměstnanost podnik “Rostock”, která se zabývala světově výrobou betonových nádrží, skladovacích tanků a pod. na základě speciálních zkušeností(, povolali větší část technických odborných sil z Benešova a Kaplického okolí. Ti lidé měli špičkové výdělky. Také já jsem pracoval více let u “Rostocku” a v roce 1929 ve Wuppertal- Barmen, kdy od firmy byla zřízena první výšková stavba k příjmu stanoviště sudů a skladových kádí. Ještě si dobře pamatuji, když jsem byl v třicátých letech nasazen v Magdeburku a Rheinlad, že jsem mohl každých 14 dnů poslati domů ušetřených 1000 korun. K porovnání služebná v hospodářství si vydělala tento obnos přibližně zajeden rok.
Myslelo by se, že venkovští hoši byli rádi ,když se po těžké denní práci dostali do postele. Naopak večer nemysleli na ulehnutí, ale šlo se k “Menschan” k okukování oken. Ano Pán Bůh stvořil děvčata pro lásku.
A jak se to dělá to je blaze na celém světě jinak. V naší domovině jsme chodili koukat do oken. To nebylo docela jednoduché, tak jak se to poslouchá. Bez přípravy nemohli jsme se k oknu svojí krásky odvážiti. Předně museli jsme se naučiti nazpamět celou řadu okenních prupovídek než jme se někdy v tmavé noci k oknu komůrky vydali. Jestli budeme od ctitelky vyslyšeni a dostaneme její teplou ruku záleželo na způsobu mluvy umění přemlouvání uchazeče. Všeobecně byly určeny “Monschernáchte” /mužské noci/, kdy chlapci byli na cestě ke své milé. Veselé vzpomínky určitě doprovází každého z nás na tyto prožitky, které se staly v těchto mužských nocích a o kterých se ještě dnes můžeme smáti.
Nechtěl bych zapomenouti jedno vyprávění nebo ságu, která se snad odehrála v Hermannschlagu a před kterou učitel, Pritz Huemer-Kreiner z Německého Benešova ve svém záznamu popisuje.
V Hermannschlagu žil před lety starý hříšník. V neděli když ostatní venkovští lidé šli do kostela,vykonával nejtěžší práce toulal se po hostincích sem tam, vedl hříšné řeči, nebo znesvěcoval den Páně, jiným způsobem a druhem. Desatero přikázání Boží vyložil si po svém způsobu, sedm hlavních hříchů patřilo k jeho denním zvyklostem. Jednoho dne byl právě pátek před Velikonočním týdnem provozoval to zvláště zlomyslně. Pozdě do noci seděl ve venkovském výčepu, pil přes veškerou míru, proklínal smrt a čerta, obtěžoval Boha a nazval svatou paní Marii nestydatou děvkou. Na cestě domů házel kameny na kříž u cesty. Bylo mu najednou jakoby se za ním pohybovala černá postava. Netroufal si ale ohlédnouti. Sotva když přišel domů, lehl si do postele, jakoby ta tajemná postava za ním přišla a žhavýma očima se nepřítomně na něho zadívala. Opilému rouhači bylo najednou úzko. Chtěl volati o pomoc, nemohl však vydati žádnou hlásku. Již cítil sirný dech, který se blížil k jeho posteli, sebral svoje poslední síly a pokřižoval se. Tu zmizela postava. Chlapec se pokropil potom svěcenou vodou a byl od této hodiny zase řádným křesťanem.
Jak se tento obrácený hříšník jmenovala kdy žil nemohl jsem zjistiti.
Následně krátký popis jednotlivých dvorů a domů Hermannschlagu a o jeho obyvatelích jako některé mimořádné události.
Obec H E R M A N N S CH L A G u Německého Benešova.
Vesnice Hermannschlag byla samostatná obec, patřila farou k Německému Benešovu a ke správnímu okresu Kaplice. Obec měla rozlohu 695 hektarů. Počet obyvatel a počet domů obnášel podle lidového sčítání:
• 1880-361 obyvatel /Němců/ 77 domů”
• 1910-384 obyvatel /Němců/ 78 domů”
• 1939-304 obyvatel /Němců/ 83 domů
Všichni obyvatelé byli římští katolíci. České obyvatelstvo v Hermannschlagu nebylo.
Následující data jsou zřejmá k vývoji Hermannschlagu a zvlášť vhodná ke zmínění.
• 1858 -stavba kapličky”
• 1907 -stavba hřbitova”
• 1915 -stavba školy”
• 1900 - zřízení místní skupiny “Deutscher Bauernverein””
• 1912 -zřízení místní skupiny “Deutscher Kulturverein””
• 1912 - zřízení místní skupiny “Deutscher Bohmwaldbund””
• 1912- zřízení místní skupiny “Laienspielgruppe””
• 1935 - zřízení OG Bund der “Deutsch. Landjugend”
Seznam majitelů domů v obci HERMANNSCHLAG před vyhnáním v roce 1945. ”
Dům Jméno Rod.jméno/ženy/ povolání výměra č. domovní ha.
1. Welser Witzany Thomas /Marie Pascher/ sedlák 29.38”
2. Bóhm Pólz Franz /Marie Ottenschláger/ 31.07”
3. Bergmann Waldherr Joh. /Kathi Schwarz/ 12.25”
4. Bóhm-Hausl Straberger Johana”
5. Poscher-Hausl Wógler August/Johana Waldherr/ Kfz.Mech. 3.49”
6. Poscher Seidt Johan /Rosa Póschko/ Zimmerer Landwirt 9.8G”
7. Huisen Pfleger Joh./ Wilhemine Pascher/ sedlák 13.91”
8. Peterhansl Schuh Lorenz /Marie Bóhm/ 22.29”
9. Můhle Waldherr /Marie Hroschek/ 5.6O”
10. Schonauer Jaksch Jakob /Theresia Hietzker/ 20.80”
11. Schónauer-Hausl Sonnberger F. / Anna Ballek/ tesař”
12. Schuster Pólz Joh. /Kathar. Guschelbauer/ obuvník sedlák 6.25”
13. Peterhansl-Hausl Trilsam Joh./Kathar Lirsch/Fenzl Gabat Josef /Anna Hoffelner/ tesař”
14. sedlák 12.01”
15. Zacha Bieramperl /Marie Jaksch/ tesař sedlák 7.27”
16. Bastl Hietzker Josef/Kathar.Li¬ersch/ sedlák 26.54”
17. Bólderl Furtner /Theres. Lauseker/ sedlák 29.70”
18. Wastl Pólz Joh. Kathar. Lauseker/ sedlák 22.77”
19. Dichtl-Hausl Ranzinger Johann tesař”
20. Dichtl Neuhauser Marie / Posinger/ v domác. sedlák 4.00”
21. Gill Sonnberger Franz /Anna Ballek/ tesař sedlák 2.00”
22. Ambrusch Ranzinger Franz /Theres. Pineker/ cihelna sedlák 13.25”
23. Sonnberger Wogler Joh. /Kathar. Polzer/ sedlák 23.37”
24. Hofschneider Waldherr Karl Marie Spindler/ sedlák 23.44”
25. Proksch Rupp Wenzel /Marie Schónauer/ zemědělec 5.83”
26. Lirschin Biela Johan /Marie Pólz/ sedlák 25.30”
27. Zschernak Czernak Bartol /Theres. Ballek/ mlynář”
28. Wostei Polzer Karl /Rosa Grill sedlák 25.90”
29. Hofschneider-Hausl Wögler Mich./Kath./ Ausgedinge”
30. Georgen Steidl Johann /Rosa Georg/ obuvník 0,50”
31. Hofbauer Päschko Karl /Marie Polzer/ sedlák 45,92”
32. /Hasičárna/”
33. Fätl Jaksch Václav /Kathi Jaksch/ zedník zemědělec 6,50”
34. Benda Benda Johann /Marie Kúhlbeck/ zed. polír”
35. Schinko Schinko Franz /Kathar. Schinko/ zedník”
36. Brezina Karl Waldherr Kathar zemědělec 14,43”
37. Stegschneider Steininger Franz / Rosa Harasko/ hostinský zemědělec 21,33”
38. Häusl Steininger Joh./Anna Schulz/ Ausgedinge”
39. Badl Pascher Paul /Marie Tsechermak/ sedlák 21,64”
40. Muller-Häusl Novak /Frau Tscheche/ stavitel”
41. Altrichter Schulz Joh. / Kathar. Póschko/ sedlák 17,06”
42. Robausch Schönauer Joh./Ther. Spindler/ sedlák 19,77”
43. Robausch-Hausl Schönauer Steffi/ v domácnosti 1,35”
44. Jogein Proksch Johan /Marie Stix/ stav. kolej 0,17”
45. fehlt”
46. Wostein-Häusl Polzer Joh. /Marie Schulz/ Ausgedingel/ 1,05”
47. Fenzler - Häusl Gabat Jos. /Anna-Ed.Jaksch/Marie zedník”
48. Bastler - Häusl Hietzker Kathar./ Ausgedingel/ 1,00”
49. Welser-Häusl /leer/”
50. Giller-Häusl Proksch Karl /Marie Rossol/železničář 5,95”
51. Wastler -Häusl Polderl Wenzl /Anna Dobita/”
52. Bölderl-Häusl Turn Andreas /Theres Manosch/”
53. Welser-Häusl Gollman Aloiás /Kathar.Turn/”
54. Schule /1915 gebaut/ Grund vom Hofschneider/”
55. Woldherr Jaksch Josef/Kathi Waldherr/ stav. kolej 2.24”
56. Gabat Ziemel Marie / Gabat/ v domácnosti 1.37”
57. Schoffer Bieramperl Wenzel /Theres. Fiedler/ zedník 3.40”
58. Fenzl Pascher Josof /Theres. Böhm/ stav. kolej 1.33”
59. Grill Grill Marie /Berger/ švadlena 2.75”
60. Blossl Sperker Franz /Anna Endlweber/ Zimmerer-tesař”
61. Mulers Dertak Christine /Pineker/ v domácnost 1.48”
62. Reindl Rinesl Josef /Alousia Reindl/ zedník 1,48”
63. Hammerschmied Pineker Karl /Marie Waldherr/ sedlák kovář 17.91”
64. Turn Wabro Franz/ Marie Netotschny/ tesař-polir”
65. Strubl Guschelbauer Karl /Theres/ zedník 3.86”
66. Grocha Glaser Paul /Uretschlag/ mlynář”
67. Pösinger Glaser Theresia Ausgedinge”
68. Burian Sperker Franz/Anna/leer/”
69. Boschneider Blessberger Joh./Marie Fenzl/ Schachtmaister 1.86”
70. Kastl Turn Joh. / Rosa Bohm/ zedník 4.36”
71. Schmied Jaksch Kasp./Schubhart Franz/ Johana zedník 1.19”
72. Pócho Pócho Wenzl /Kather. Wurstl/ zedník 1.73”
73. Winklbaum Turn Joh. /Marie Pineker/ sedlák 10.80”
74. Lirsch-Háusl Biela Wenzl Ausgedinge”
75. Badler-Hausl /leer/”
76. Burian Sperker Franz /Anna /blieb in ČR/”
77. Porschen-Háusl Brandstatter Joh. /Theres/ měř. vody”
78. Linhart Koppelhuber /Joh. Kather.Jaksch/ řezník 6.62”
79. Georgen-Háusl Pascher Karl /Maria Georg/ četník 3.10”
80. Welser Karl Trilsam Joh./Pauline Mikolasch/ zedník 11.63”
81. Petern Kastl Franz zemědělec 11.97”
82. Welser Franz Turn Franz /Kathar. Wabro/ sedlák 20.00”
83. Pósinger-Agnes Pascher Anges /Zahn/ zemědělec 5.40”
84. Ebhart Ranzinger Josef /Agnes Tonko/ zedník 2.10”
85. Bergmann-Háusl Sperker Marie”
86. Spindler Spindler Franz /Kathar.Wurzinger/ zedník 5.12
Dům číslo 45 v době vyhnáni už nestál. Domy čfslo 49, 68 a 75 nebyly obývány.
K obci Hermannschlag patřily mimo dvorských domků v horní části - také části obce “Klein Hermannschlag” , který se najižní straně “Bucherbachu” rozkládal. Sestával se z deseti domovních čísel. Na pravém břehu potoka Bucherbach uzavírá se řekou ohraničený průjezd. Přes potok vedla pouze jedna dřevěná lávka. Povozy směrem na Uretschlag musely jeti potokem.