AgAu
neviditelny text
Tato krabička je věnována oblasti zvané „Rudolfovský rudní revír“. Zvláště Dobrovodské důlní oblasti, která je součástí tohoto revíru, jenž se táhne od Velechvína na severu přes Jelmo, Libnič, Hůry, Adamov, Rudolfov, Hlincovu Horu, Dobrou Vodu, Srubec, Pohůrku, Hodějovice až k Nedabyli. Dobrovodské hydrotermální rudní žíly byly na rozdíl od ostatních žil tohoto revíru zlatonosné. Směr sever-jih v délce 1,5 km od Rudolfova přes Dubičné, Dobrá Voda a Pohůrku mají křemennou výplň pyritem, arzenopyritem a místy i ryzím zlatem.
Počátky dolování
Tehdejší doly byly ve srovnání s pozdějšími docela malé, počet pracovníků byl nízký, v podzemí pracovali dva až čtyři horníci. V šachtách sestupovali po žebřících, ve stísněných prostorách, pracovali v kleče nebo dokonce vleže a svítili si lojovými kahany, ten je nyní ve znaku Dobré Vody. Práce to byla namáhavá, jedinými nástroji byla želízka, mlátek, špičák, lopata a sochory k páčení. Narubanou rudu plnili šturcíři do vaků z dobytčích koží a hašplíři ji vytahovali na povrch vrátky, žentourem, někde se používalo i vodní kolo. Ruda se odvážela k dalšímu zpracování do pucheren, pak se rozdrcená na moučku propírala na rýžovnickém splavu. Pucherny se nalézaly v blízkosti Dobré Vody a tehdy daly název Pucherce (něm. Puharten = Bucharten), později změněn na Pohůrka. Zpráva o nadějných nalezištích rudy v rudolfovském revíru přivedla horníky i do naší lokality. První zmínky o dobývání zlata pochází z roku 1548. Šlo o těžbu na Dole Rakouský dům, který se nacházel severně od dnešního barokního kostela Panny Marie Bolestné. Z důvodu nedostatku vzduchu a potíží s čerpáním důlních vod se na tomto dole začala v roce 1555 razit štola sv. Václava s ústím na západním okraji obce. Z této štoly vedla odbočka k Dolu sv. Václav. Ke spojení došlo v roce 1582 v hloubce 47 m. Ražba byla zastavena v roce 1887, když byla 1 173 m dlouhá a 51 m hluboká. V hloubce 28 m pod štolou sv. Václava byla nalezena rudní žíla s obsahem 130 g.t-1 stříbra (Ag). To však nesplnilo očekávání a ani nehradilo těžební náklady, proto koncem 16. století byla práce zastavena.
Těžba 17. století
Sotva pominulo válečné nebezpečí začala se razit v roce 1610 v bažinatém údolí směrem k jihu na Srubec štola sv. Šebestiána. Tato štola sledovala dvě žíly: Šebestián, která měla obsah 3 g.t-1 Ag/Au a po vyražení štoly v délce 160 m byla v roce 1612 objevena bohatší – Barbora. Byla obohacena o ložisko zlata čočkovitého tvaru o délce 100 m a výšce 68 m. Toto ložisko, které mělo mocnost 2 - 6 m, obsahovalo 9 - 25 g.t-1 Ag/Au. Po osmi letech byly práce přerušeny a délka stoly sv. Šebestiána činila 379 m. V letech 1615 – 1618 bylo vytěženo cca 110 kg zlatonosného stříbra, z toho 56 kg čistého zlata. V roce 1616 byla obnovena těžba na Dole Rakouský dům pod jménem Důl sv. Anna, kde byli již v hloubce 18 m nalezené rudy zlata. 
S titulem královského horního města od roku 1620 převzaly České Budějovice zároveň povinnost pokračovat v důlní činnosti v celém revíru.
V roce 1625 byla tak obnovena těžba na Dole sv. Šebestián. Téhož roku povolil Ferdinand II. odebírat dřevo na výztuž důlních děl z vykázaných hlubockých lesů. Na dole tehdy pracovalo jen 18 havířů. V roce 1635 byly těžební práce opět přerušeny.
Důlní činnost od 2. poloviny 18. století do 1. světové války
Třicetiletá válka znamenala konec důlní činnosti na dlouhá desetiletí, doly pustly a naplnily se vodou, výdřeva a žebříky shnily a havíři z lokality odešli. K obnově dolování došlo začátkem poloviny 18.století na cechu sv. Šebestiána, s novým názvem sv. Barbora. V té době dosáhly největšího rozmachu. K obnovení těžby zlata na tomto dole nastalo roku 1737. Ve směru na Srubec byli raženy nové štoly. Očekávání těžby zlata se bohužel nesplnila. 
Krajský komisař hrabě Berchtold dal kopat novou štolu sv. Mauricia na srubeckém kopci. Štola vedla napříč údolím a ústila u silnice na Třebotovice. Jiné těžařstvo obnovilo štolu sv. Václava a cech sv. Anny, který byl vyhlouben na hloubku 108 m. Tato jáma otevřela osm pater, ve kterých byla dobývána ušlechtilá ruda. Tato skutečnost dala podnět k obnovení rybníků, ze kterých se pomocí kanálů přiváděla voda k pohonu vodotěžných strojů. Tato voda nestačila a tak se vytěžená ruda odvážela k dalšímu zpracování do drtírny postavené kolem roku 1770 jižně od Mladého na starém rameni Malše i za cenu vyšších nákladů na dovoz materiálu. K zavedení čerpacích strojů na voní pohon chyběl naopak dostatek povrchové vody. S ohledem na tuto skutečnost bylo třeba stále častěji nahrazovat vodní žentour za koňský, zvláště v období sucha. V roce 1807 došlo k zastavení čerpání vody, což mělo za následek, že se doly zatopily. Na základě tohoto faktu byla nařízením ze dne 25. listopadu 1809 těžba na dobrovodských dole zastavena.
V letech 1770 – 1808 se tu vyrubalo 30 041 tun křemene, z něho se vytěžilo více jak 70 kg zlata. Stát investoval do těžby 130 023 zlatých, ale zisk za vytěžené zlato a stříbro byl 83 047 zlatých, znamenalo to ztrátu 46 976 zlatých.
Koncem 19. století bylo sice učiněno několik pokusů o těžbu zlata, ale většinou byly bezúspěšné. Důlní činnost v Dobré Vodě byla ukončena 1. světovou válkou. V ulici Na Barborce dodnes stojí dům, kam byl v roce 1819 přemístěn horní úřad z Rudolfova.
PROSÍM O VELKOU OPATRNOST PŘI OTEVÍRÁNÍ KEŠE A DBEJTE NA JEJÍ PEČLIVÉ ULOŽENÍ PRO DALŠÍ NÁLEZCE. NEDĚLEJTE Z NÍ ODPADKOVÝ KOŠ!!
Vkládejte pouze TB, GC, CWG!!
Děkuji