11. listopad, je den věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů, Den vzpomínek nebo Den příměří
11. listopad byl vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 v 11:00 hod bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.
Den válečných veteránů lidem mnoho neříká. Nevážíme si padlých?
Oni dali život, my bychom měli dát lásku.
Vlčí máky se staly symbolem padlých vojáků díky básni "Na flanderských polích", kterou v roce 1915 napsal kanadský vojenský chirurg McCrae krátce poté, co se v belgických Iprách účastnil jedné z bitev a ztratil v ní přítele.
Ve Flanderských polích
Ve Flanderských polích máky žhnou
Tam mezi kříži řada za řadou
Je naše místo; nebesa křídla mají
Skřivánci odvážní křidélky třepetají
Slyšet je mezi děly bylo by záhadou
My jsme ti mrtví. Před dobou nedávnou
Žili jsme, padli jsme, se sluncem pod hlavou
Milováni, však jak nás mrtvé rozeznají
Ve Flanderských polích
Tož přijmi naši válku za tu svou:
Házíme tobě rukou zraněnou
Pochodeň; a nebesa křídla mají
Zradíš-li víru nás co umírají
Jak budeme tam spát až máky rozkvetou
Ve Flanderských polích.
Den válečných veteránů má v Česku tak malý význam, protože mladí lidé nemají zájem o historii. Na školách se soudobé dějiny (a dějiny ČR obzvlášť vyučují jen okrajově a společnost jako taková žije v relativní hojnosti bez toho abychom měli strach o svojí budoucnost. Já osobně si našich válečných hrdinů vážím,
ze všech veteránů bych chtěl vypíchnout Josefa Buršíka
Josef Buršík (11. září 1911, Postřekov - 30. června 2002, Northampton)
Pocházel z Chodska. Později se stal důstojníkem československé armády. Přes Polsko se dostal do SSSR, kde končí v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstupuje do čs. jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velí četě pod vedením kapitána Jaroše (hrdina SSSR, posmrtně). Po bojích u Sokolova absolvuje tankové učiliště a velí tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probíjí do centra Kyjeva, za což je v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prochází peklem východní fronty až do Prahy.
Po okupaci Československa byl nasazen na stavební práce v Německu, odkud se mu podařilo v červenci 1939 uprchnout a přejít hranice do Polska. Tam se v srpnu připojil k československé jednotce v Bronowicích, se kterou byl na počátku války zajat Rudou armádou a krátce internován. Na jaře 1940 vstoupil do Východní skupiny čs. armády v Orankách a později v Suzdalu, kde byl později vybrán za instruktora nově se tvořící československé vojenské jednotky v SSSR. 8. února 1942 byl v Buzuluku povýšen do hodnosti desátníka a poté, co absolvoval školu velitelů čet, byl vyslán do speciálního výsadkového kurzu pro zvláštní skupiny pro nasazení na území Protektorátu Čechy a Morava. Vzhledem k situaci na frontě však byla tato mise zrušena a výcvik tím předčasně ukončen. V hodnosti rotmistra byl v lednu 1943 jako velitel 3. čety 1. roty 1. čs. samostatného polního praporu vyslán na frontu, kde počátkem března 1943 prodělal bojový křest u Sokolova. Za statečnost v boji byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Řádem Rudé hvězdy a povýšen do důstojnické hodnosti.
Když se v Novochopersku začala v létě 1943 formovat 1. čs. samostatná brigáda, byl jmenován do funkce velitele roty středních tanků T-34. Se svojí rotou se pak zúčastnil osvobozování Kyjeva, za které mu byl udělen druhý Československý válečný kříž 1939 a společně s R. Tesaříkem a A. Sochorem obdržel Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR. Od února 1944 pak v hodnosti poručíka velel tankovému kurzu brigády a v červnu 1944 se stal velitelem 2. praporu nově vytvořené 1. čs. samost. tankové brigády. V této funkci prošel bojovými operacemi na Dukle a ve Slezsku. Svoji bojovou cestu zakončil v hodnosti kapitána v březnu 1945 na Ostravsku.
Po skončení bojů v květnu 1945 se jako štábní kapitán stal velitelem tankové brigády ve Vysokém Mýtě a na Těšínsku. Na podzim téhož roku byl vyslán na Vojenskou akademii tankových a mechanizovaných vojsk do Moskvy, ale pro nález tuberkulózy se musel vrátit a nastoupit léčbu. Poté se již jako důstojník z povolání na jaře 1946 vrátil k 1. tankové brigádě ve Vysokém Mýtě jako zástupce velitele. Podruhé se oženil s N. Havrlantovou, se kterou měl dvě dcery. V následujících letech vystřídal několik funkcí u tankového vojska na Moravě, než byl v dubnu 1948 donucen ze zdravotních důvodů armádu trvale opustit. V té době již byl sledován vojenskou kontrarozvědkou a po řízené provokaci byl v listopadu 1949 zatčen a uvězněn. V prosinci téhož roku byl pak za vykonstruovaná obvinění odsouzen nejprve na 10 a po odvolání na 14 let vězení. Pro zhoršující se zdravotní stav byl umístěn ve Vojenské nemocnici v Olomouci, odkud se mu podařilo s pomocí přátel a rodiny uprchnout do zahraničí. Poté se podrobil léčbě v Německu, odkud v roce 1955 odcestoval do Velké Británie. Tam poté pracoval jako projektant a zapojil se do činnosti exilových organizací. V srpnu 1968 na protest proti okupaci své země armádami Varšavské smlouvy vrátil všechna sovětská vyznamenání na ambasádě SSSR v Londýně. Do vlasti se směl vrátit teprve v roce 1990, kdy byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel 30. června 2002 v Norhamptonu ve Velké Británii.
Díky svému protikomunistickému postoji byl v roce 1949 obviněn z „velezrady“ a odsouzen na 10 let, ztrátě půlky majetku a odebrání všech vyznamenání. Za „drzost“ odvolání se proti rozsudku byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc.
Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm byly v ČSSR vymazány, jako by nikdy neexistoval.
M o t t o Josefa Buršíka :
„Každý z nás, účastníku národního odboje proti nacismu, mel stejný cíl – nedopustit, aby zvítězil nacismus a přičinit se, aby naše republika byla co nejdříve osvobozena. A naprostá většina z nás byla také toho názoru, že nesmíme dopustit, aby bylo po osvobození nastoleno takové politické zřízení, jaké jsme poznali v Sovětském svazu. Přísahal jsem, že doma nebudu mlčet o tom, jak nelidské je komunistické zřízení v zemi, kde zítra již znamená včera".
Josef Buršík napsal krásnou knihu
NELITUJ OBĚTI
My se sejdeme přibližně na udaných souřadnicích
11.11.2012 ve 14 hod
Mé poděkováni patří správci objektu kačerovi ATA69 za možnost uspořádání této akce
Asociace nositelů legionářských tradic vám nabízí k zakoupení vlčí máky ve formě květiny do klopy. Nošen je na levé straně tak, aby trikolóra byla vodorovně směrem od středu těla.
Výtěžek bude použit na projekty zachování paměti národa.
Cena za 1 ks je 25 Kč.
Dále ANLET nabízí novinku - odznak vlčí mák se zelenou ratolestí
a nápisem CZECH REPUBLIC. Cena za 1 ks je 50 Kč.
Zájem o tyto propriety hlaste v logu a zda chcete odznak za padesát kč nebo stužku s vlčím mákem za 25 kč.