Elfove a skritci Mystery Cache

Jací jsou elfové..?

Tajemní, vznešení, krásní, inteligentní, oddaní, moudří, spravedliví, čestní, mrštní..

Elfové jsou bytosti čistého dobra. Mají krásné špičaté uši a říká se, že jsou nesmrtelní. Jsou menší než lidé a zdaleka ne tak robustní. Pro své plavé vlasy a jemné rysy obličeje jsou pokládáni za velmi krásné a až poněkud změkčilé.Na hrdlech nosí zvláštní amulety, které je ochraňují před zlem.Vládnou všem živlům (země, vzduch, voda, oheň).Umí poručit,aby jeden ze živlů přiběhl na pomoc. Jsou to hodné bytosti nosící dlouhé průsvitné hábity. Žijí zpravidla v hlubokých lesích, odlehlých údolích a roklinách. Jsou to první živé inteligentní bytosti na zemi. Na obranu používají luky a šípy, ale neradi bojují. Avšak jsou-li k boji dunuceni, umějí být nebezpečnými soupeři.Vidějí na dálku a mají i noční vidění.Největší uplatnění ale nacházejí elfové v povoláních kouzelníků, hraničářů a alchymistů, snad i pro svou lásku k vědění. Elfové mají rádi krásné věci, zbožňují moře a hvězdy a v jejich jazycích je mnoho nádherných písní. Elfové jsou vesměs čestní a spravedliví a jen zřídka se mezi nimi vyskytnou opravdu zlí jedinci.

Elfové, kteří navštěvují nemocné

Počátkem roku 1965 se I. Morrisonová z Glasgowa necítila dobře. Pokaždé, když se během té noci probudila, spatřila v nohách své postele sedět v kruhu několik elfů. Byli oblečeni do krásných barev, čile se bavili a rozkládali rukama. Byla zvyklá vidět elfy, ale v dobách nemoci dva půvabné skřítky v jakem si velkem modrozeleném světelném kruhu.Přišli k ní, usmívali se na ni a pak se vzdálili přímo přes ni ke stropu pokoje, kde se změnili ve dvě malá světelka.

Magické kouzlení elfů

Tímto pojmem je rozuměno umění elfů, vykouzlit svou tvůrčí představivostí nějakou iluzi. Forma magického kouzlení , v níž překonávají tito přírodní duchové sami sebe, je jejich svévolným zvykem, jak lidi svézt na scestí. Ti, kdo tuto zkušenost učinili, jsou považováni za "spoutané elfy". V okolí, které jim kdysi bylo důvěrně známé, se ukazují jen zřídka. Někdy putují po celé hodiny ztracení a zmatení kolem a hledají cestu přes bažinu nabo bránu, která tam už zřejmě není. Někdy se ocitají uprostřed elfí vesnice nebo vídají domy a zámky, které mizí stejně rychle, jako se objevily. V podstatě se jedná o nevinný klam smyslů a neskývá v sobě nic zlého, i když se oběť v té chvíli nachází v moci jakých si čar.

Kathleen Hindeová z Dorsetu ve svém mládí jednou takovému elfímu kouzlu padla za oběť. Se třemi svými sestřenicemi navštvila jednu přítelkyni. Na zpáteční cestě prohlásila: " Ještě nikdy jsem nešla tímto polem vlevo od domu. Ta cesta vede podél bažiny. Co kdybychom se po ní vydaly? " Ostatní svolily, ale na půli cestě musela přiznat. " Je to divné, ale dál to nejde." Rozhlédly se a zjistily, že brána, kterou přišly už neexistuje. Nejstarší sestřenice prohlásila: "Nesmysl! to není možné. Každá z nás teď pečlivě prohledá jednu stranu. Samozdřejmě tu ta vrátka jsou, přece jsme je viděli. " Ostatní se řídily jejím návrhem, když se však sešly uprostřed pole, byly hodně nervózní, protože nikde nenašly průchod, všude jen hustý, neproniknutelný živý plot. Začaly se bát a právě, když se rozhodly, že plot prolomí, jedna z nich ukázala o kousek dál. Před nimi stala velká bílá vrata. Všechny současně proběhly branou dřív, než zase zmizí. Když o tom později vyprávěly své přítelkyni, zvolala : " Ach, proč jen jste mi o tom neřekly předem? Byla bych vám v tom zabránila, protože to je pole skřítků. Pořád se tu objevují zmatení přátelé, kteří potřebovali přímo nekonečno dlouhou dobu, aby se odtamtud zase dostali."

Elfové a cikáni

Když ještě cikáni kočovali nedotčenou přírodou a spali ve svých stanech, rozvinul se u nich díky jejich tělesnému kontaktu se zemským magnestismem jistý druh jasnozřivosti. Na skřítky se dívali jako na samozřejmost, nehovořili však o nich, protože to prý by mohlo přinest neštěstí.

Velšanka Rosie Griffithsová vídala elfy. Ve věku osmi let stanovala se svými rodiči a bratry v lesním průseku uprostřed Walesu. Jednoho dne ležela ve večerním slunci na břiše pod velkým dubem, líně pohupovala nohama a na nic nemyslela. Ostatni byli u stanů a ona se cítila velmi osamělá. Náhle zaslechla líbeznou, přímo nebeskou hudbu. Nejdříve nevěděla, odkud přichází, když však přitiskla ucho k zemi, měla dojem, že vychází ze země.. Vzhlédla. Před sebou, kolem starého dubu spatřila celý houf elfů v třešňově červených kazajkách a šortkách, kteří si hráli s míčem. Jejich hlavy vykukovaly z trávy a míč nebyl větší než hrášek. Matka ji sice o skřítkách vyprávěla, ale nikdy netušila, že je uvidí na vlastní oči.

Elfové a říše zvířat

Mnoho psů, koček a koní si elfy uvědomuje, ale stejně jako děti reagují na jejich přítomnosti rozdílně. Některá zvířata se jich zřejmě bojí, zatímco jiná se k ním chovají přátelsky...

Duchové stromů

Bezohledné pokácení zdravého stromu znamená pro citlivého milovníka přírody skutečnou tragedii. Většina stromů reaguje na naši lásku a náš obdiv.Vlastní velkou životní sílu a mnohé z nich mají dokonce léčivé síly. Některé staré stromy mají tak dalece pokročilé vědomí, že mají určitou individualitu a mohou se, stejně jako dryády v antickém Řecku, projevit v lidské podobě. Pokud je poražen strom, rozhněvá to nejen ducha toho stromu a zažene ho to pryč, nybrž tím člověk připraví i malé elfy o jejich domovy ve spárách kmenů, ptáčky o místo ke hnízdění a o ochranu v olistěných větvích.

V roce 1983 koupila Vera Westmorelandová dům s krasnou starou zahradou, která se na spodním konci zužovala. Stál tam vedle skalky vysoký strom.Její otec tam chtěl založit skleník. V květnu se pustil do kácení stromu. Vera se svou matkou sledovaly, jak se otec pomalu blížil ke stromu pilou a chystal se ho porazit.V dalším okamžiku si začal třít hrudník. Přiblížil se ke stromu znovu, pak odstoupil a znuvu si začal třít hrudník. Při třetím pokusu spadl přímo na záda. Se znepokojeným obličejem se vrátil domu a na otazku, co se stalo, odpověděl, že ho něco dvakrat udeřilo a po třetí dokonce srazilo na zem.Matka s dcerou s ním šly do zahrady. Když se otec znovu přiblížil ke stromu, dostal tak prudkou ránu, že opět upadl na zem.Pak zaslechl nějaký hlas: "Ty mému stromu nesmíš ublížit!"Pak spatřil elfa s hnědým vrásčitým obličejem a roztrhanými šaty. Otec už pak nechtěl mít se stromem nic společného. Ovoce za něj musela sklízet dcera, která jen zřídka spatřila tvář elfa, který se podobal staremu muži.

Nezapomeňte na baterku, aby Vás elfská světýlka zavedla do finále.
Buďte opatrní, cesta je místy z kopce.
Přeji příjemný odlov!!!!

/>

Pro zpracování listingu bylo čerpáno z knihy Přírodní duchové -Marjorie Johnson