Josef Poncar se narodil 14. března 1902 v Chodouni u Zdic. S muzikou začal v sedmi letech u svého otce, který ho učil hrát na housle. Postupně zvládl hru na všechny dechové nástroje, ale i na violoncello a kontrabas. Celý život ho však provázela baskřídlovka. V 11 letech měl Poncar svoji první kapelu a kapelničení se pak věnoval přes šedesát let. První polku napsal v šestnácti letech. Dal jí název „Při svitu“. O rok později vznikla „Andulička“. Velký muzikantský úspěch mu přinesl rok 1935. Tehdy gramofonová firma Ultraphon vyhlásila velkou soutěž o nejlepší polku. S drtivou převahou vyhrála Poncarova „Já nemám nic“ s textem J. Chlumeckého. Pak přišlo Poncarovo nejplodnější období. Napsal Chodouňskou polku, Ten večer májový, Karlíčku můj, Za potočinou, Až já budu rukovat, Počápelskou polku, Modrá kukadla, Vy zvonky v Loretě, Přes dvě vesnice nebo mazurku Eluška či sousedskou Věrným snoubencům.
Od počátku padesátých let se skladatelské tempo Josef Poncara zvolnilo. Přispěla k tomu i okolnost, že do Kanady emigroval téměř výlučný Poncarův textař Vašek Zeman. A to byla nenahraditelná ztráta. V roce 1975, při koncertování se svojí kapelou, Josef Poncar onemocněl a místo „muzicírování“ nastaly dlouhé roky „doktorování“. Ve svých třiasedmdesáti letech se s kapelničením pro nemoc rozloučil. Zemřel 6. listopadu 1986. Přišlo se s ním rozloučit plno muzikantů i velká kapela, složená z muzikantů Berounska a Hořovicka. V roce 1997 byla slavnostně odhalena J. Poncarovi pamětní deska na rodném domku v Chodouni u mostu přes řeku Litavku. A ve Zdicích, kde od roku 1940 se svou rodinou žil, nese nově postavená ulice jeho jméno, tedy "Poncarova".
Cache se nachází v místech, kde pan Josef Poncar často sedával a kde čerpal inspiraci pro psaní svých písní.
Cache prosím vracejte na své místo ať dlouho vydrží. Hlavně nespadněte do vody.