Louceni Jezise Krista s Pannou Marii Traditional Geocache

Datace: 1768
Autoři: neznámý
Donátor: Josef Simon
Materiál: pískovec
Barokní pískovcové sousoší s motivem posledního rozloučení Ježíše Krista s matkou Marií stojí na louce (poli) v blízkosti dvou statných topolů, v severním výběžku parcely 607/1. Sestává z  pískovcového soklu, stojícího na třech stupních, na němž je umístěno samotné sousoší. Sokl s je orientován k východu, po stranách nese reliéfy sv. Veroniky a sv. Josefa.

Sousoší bylo zhotoveno roku 1768 neznámým umělcem na náklady Josefa Simona a restaurováno roku 1873 Antonínem Simonem. Josef Simon byl občanem Alt Habendorfu (dnešní Stráže nad Nisou) a rolníkem v č. p. 10. Pole, kde je socha umístěna, jím bylo zřejmě obhospodařováno. Vedle své základní rolnické živnosti provozoval Josef Simon ještě činnost formanskou. Vlastnil koňské spřežení s vybavením pro převážení obchodního zboží a byl členem skupiny libereckých dopravců, kteří každoročně převáželi výrobky předních textilních výrobců z Liberecka do Benátek, odkud pak bylo zboží lodní cestou dopravováno na tržiště v orientu.

Při jedné ze svých cest se Josef Simon dostal do velmi svízelné situace. Přestože není zaznamenáno, co přesně ho potkalo, jako věřící člověk slíbil v této tísni, že když se dostane šťastně domů, dá v Habendorfu jako poděkování postavit sochu. Toto své předsevzetí po návratu skutečně splnil.

Pískovcové sousoší bylo postaveno roku 1768 na místě dnes již zaniklé křižovatky polních cest mezi Alt Habendorfem a Radčicemi. V té době ještě Radčice neměly svůj vlastní hřbitov a místní mrtví byli pochováváni na hřbitově u habendorfského kostela. Po postavení sousoší zhruba na poloviční cestě mezi oběma vesnicemi tam pravidelně zastavoval smuteční průvod z Radčic, aby dal odpočinout nosičům rakví, aby se účastníci průvodu pomodlili za spásu pro mrtvého a podle tradice prý také proto, aby se zesnulý také mohl naposledy rozloučit s pohledem na Radčice, které krátce nato zmizí za horizontem.

Vlastní pískovcové sousoší měří asi 175 cm, Ježíš stojí po pravici Panny Marie, jejich ruce jsou zkřížené a pohledy směřují k sobě. Sousoší je umístěno na podstavci vysokém přibližně 230 cm, na jehož přední (východní) straně je dnes již obtížně čitelný rytý německý veršovaný nápis: „Sieh, der Heiland geht um Leiden, ach wie bitter was das Scheiden, ach! Der Mutter bricht das Herz, Jesus spricht es muß geschehen, denn sonst kann die Welt nicht gehen, für das Heil dort himmelwärts“ (Hle, Spasitel kráčí vstříc utrpení, ach, jak hořké to bylo rozloučení. Matce srdce puká, když Ježíš praví, že musí to tak být, jinak by svět nedospěl k výšinám nebeským).

Na zadní (západní) straně podstavce je rytý, dnes již také hůře čitelný nápis, známý i ze staršího popisu (Karl F. Kühn, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg, 1934, s. 10): „Untter/ Glorreicher Regierung / Seiner Röemischen. K.K. Apost: / . Majestaet Josepÿ II / , Grund Obrigkeit S = Excelentz / Graff Christian V = Clam: / Zur Zeit Seel Sorger / P =  Antonius Kopsch / Ist Diese Statua / Zu Ehren und Gedächnüß /  des letzten Traurigen Abscheidts / Jesu Christi / Unsers Erlësers / Von Seiner Gebenedeÿten mutter / und Jungfrau /  Maria. /  Erbaut worden, /  Von Josef Simon /  aus Habendorff. /  Im Jahr MDCCLXVIII.“ (Za slavné vlády Jeho římského c. k. apoštolského veličenstva Josefa II., za vlastníka panství Jeho excellence hraběte Christiana z Clamu a současného duchovního správce P. Antonína Kopsche byla tato socha postavena na počest a připomínku posledního smutného rozloučení Ježíše Krista, našeho spasitele, se svou požehnanou matkou Pannou Marií Josefem Simonem z Habendorfu v roce 1786).

Na zadní straně soklu dole na patce je připsáno: „Restauriert von Anton Simon im Jahre 1873“ (Restaurováno Antonínem Simonem v roce 1873).

Na severní boční straně soklu je reliéf sv. Josefa a na jižní boční straně soklu reliéf sv. Veroniky. Kühn uvádí tyto reliéfy na červeném pozadí, místo sv. Josefa zmiňuje sv. Jana.

Text a foto: Miloš Krčmář
zdroj: http://goo.gl/OxpLf