-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Ke keši se dostanete pouze pěšky v žádném případě vozem.
Tehdá, dež jož belo v dědině fšecko popravený, homna oplocený, zahrade a vohrade obezděný betelnéma terasami, seděli jednó v nedělo obecní véboři vokolo stola na radnice a špekulírovali, co be se muhlo ješče v dědině hodělat pro blaho fšeckéch. Kostel měli véstavné, školo měli na tehdéší dubo také pěknó, ceste spravený, selnice a moste nový, obecní šatlavo, obecního béka ve chlívě, řada vápenic za dědinó, tihelna bela v dědině, sklad s deskami, hrumado hospod, žida s kvelbem, hrumado řemeslníků belo v dědině, kteří homěli všelijaký te komšte, tak co be se muhlo ještě podniknót? Dež hož nic nemuhli vešpekolíruvat, zebrali se a šli do Staré hospode, hde dófali, že hím pře krapce dubré prostihufské, něco chetrýho napadne. A v hospodě šeruká horácká řeč se hrnola, jako voda lókama na jaře vod Mariánuva k Brdo a Rozdílům, a dež tak vekládale to a vono a jednodrohý napadlo hím: „Mlén dědina potřebuje“, povídá hlava vobce. „A to teda nemáme“, říkajó všecí. „Ja, ale nemáme vodo“, povídá hlava vobce. „A to teda nemáme“, říkajó všecí. Von přes Lipovec teče potuk tak akorát, že se z něho napijó hose, dež majó žízeň. Véboři hotichli a hovažuvali. „A cákra,“ povídá jeden: „Povětrňák postavíme“. Drahanské větr fóká vod svatýho Jozefa do Václava a vod svatýho Václava do Jozefa. A teho večera se dověděla celá dědina, že se bode v Lipufce stavět větrné mlén.
Vubecní véboři se na drohó nedělo meze sebó radili, hde be jako ten mlén se měl postavit? Dež to po několika sezeňách pořádně zesomíruvali, přišli na to, že nélepší místo pro postavení povětrňáka be belo na Vintrovým Člopko nad dědinó, které je po Kojále néveším vrcholkem na lipufskéch polách, hde se větr točí ve dne v noce.
Prastařeček Vintrůj, kteří beli tehdá radním, slíbili, že na to dajó pola na tem Člopko, fšecí společně že navozijó kamení, tihle, dřevo a do drohé zeme se může mlet. Jož-jož mělo dohít ke stavbě, fšecko belo nachestaný a sruvnaný v hrumadách, ale člověk míní a Pánbu mění.
Počítal se ruk Leta Páně 1881. Belo jaro, sloníčko hřílo, a jednoho dňa před vubjedem, dež stařenka Fabiánuva rozpóščela potro na starodávným vohnisko, chetlo se hí to, velítlo komínem a ve chvíli stála půlka dědine f plameňo.
Větr bél velké, hořelo na fšeckéch stranách a než slonko zapadlo za Petrovicama a Šošufkó, rozlíhal se plač a nářek vod vrchního haž po dolní konec dědine. A tak ze stavbe větrného mléna sešlo. Kamení, dřevo, tihle a vápno se po truškách vodvezlo, a vestavělo se z něho potřebňéši.
Prastařeček Vintrůj na podzem znuvo vobseli Člopek a s prastařenkó politovali: „Škoda, věčná škoda“. Větrné mlén tam nestohí, a hani jož stát nebode. Větr se tam honí do dneška, vod Drahan, he vod Veškuva, v země, v lítě.
(Vincenc Průcha, Paměti Lipovce 1370-1970)
K samotné keši - z místa je krásný výhled do okolí, za vhodných podmínek je vidět Velká Javořina v Bílých Karpatech. Za sněhu doporučuji návleky nebo odlov nechat na jaro. Pokud půjdete z Lipovce neberte prosím své čtyřnohé geomiláčky. Po nálezu prosím uveďte kešku do původního stavu. Děkuji.
Then, when all was repaired in the village, the councilors sat around the town hall’s table one Sunday wondering what they could have done for the good of all in the village. The church was expositional, a school was nice at that time too, paths repaired, there were new roads and bridges, municipal jail, municipal bull, lots of limekilns and so on. So what could they do more?
When they couldn’t come up with anything new, they went to the old tavern hoping that they will think of something clever. There were lots of dialects spoken and while they were talking about everything, the head of the village came upon an idea. The town needs a mill. All of them agreed, but they found out that they have no water. The stream flows through the village; the geese are just drinking from, when they are thirsty. The councilors thought for a while when one says suddenly: “we will build a windmill.” Drahany wind blows since St. Joseph to St. Wenceslas and St. Wenceslas to St. Joseph. That evening the whole community learned that a windmill will be built in Lipovec.
The councilors debated the next Sunday where the mill should stand. They have established the best place for it after several sessions. It will be on Vintr’s Člopek above the village, which is, except Kojál, the highest peak of Lipovec fields, where the wind spinds all day and night.
Great – little old man Vintrůj, the then councilor promised to donate the field on Člopek. All together will bring stones, bricks, wood and it can start to work till the second winter. Everything was already prepared and arranged in piles but “man proposes and Lord love change.”
It was spring, 1881 A.D. The sun was shining, the lunchtime, when grandmother Fabianová melted fat on the ancient fire. Fat caught fire and went up the chimney. Half the village burnt in a while. The wind was strong, all the sides burnt and before the sun set behind Petrovice and Šošůvka, the weeping and wailing echoed from the top end to the bottom end of the village. And so it was the end of building the windmill. Stone, wood, bricks and lime were taken away little by little and used for more necessary things.
Great – little old man Vintrůj sown again at Člopky in the autumn and he commiserated with his old woman: “shame, shame.” The windmill does not stand here and will no longer be there. Only the wind is blowing there until now from Drahany and Vyškov in summer and winter.
(Vincenc Průcha, The Memoir of Lipovec 1370 – 1970)
Additional Hints
(Decrypt)
Arcbfxbmbing, pb fr cbfxbmravz gerfgn