Srovnání obranného významu opevnění v letech 1938 a 1945
Je zapotřebí si uvědomit, že ono předválečné opevnění už zdaleka nemělo tu hodnotu jako v roce 1938. Pevnosti neměly vybavení - Němci nepředpokládali, že budou někdy muset tuto oblast bránit, a proto ze zabraných objektů odvezli veškeré vnitřní vybavení, vytrhali instalované zvony a kupole (které přetavili k jiným vojenským účelům), k dispozici také neměli původní vybavení, které bylo mnohdy přímo konstruováno (a specializováno) pro nasazení v opevnění atd. Některé objekty také použili pro zkoušky odolnosti a tak je i poškodili.
Je, předpokládám jasné, že vojenská technika v roce 1945 se nedá srovnávat s tou z roku 1938. Technika (destrukční) nasazená k dobývání měla v roce 1945 už úplně jiný, mnohem ničivější účinek (zejména dělostřelectvo a tanky), síla Rudé armády byla nepochybně výrazně vyšší než síla a schopnosti wehrmachtu v roce 1938.
A přestože bránící vojáci nebyli pro obranu v opevnění vycvičeni tak, jako naše armáda v roce 1938 a neměli tu kvalitu nejlepších vojenských jednotek, se Němci na obranu připravili (vybudovali okopy v blízkosti opevnění, nasadili stíhače tanků a tanky schovali za opevnění a použili je až po přípravné dělostřelecké palbě).
Můžeme říci, že obrana opevnění byla velmi úspěšná - objekty odolaly palbě bez poškození a Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty. Aktivované objekty čs. opevnění se nepodařilo nikde překonat a např. čs. tanková brigáda zde nasazená ztratila téměř všechny tanky (byly úseky, kde na kilometru linie znehybněla i 100 tanků). Dokonce některé objekty na Ostravsku se bránily až do konce války.
Takže i tato událost může napovědět mnohé o tom, co by bylo, kdybychom se bránili - opevnění v tomto úseku bylo skutečně nejkvalitnější, protože čs. armádní velitelé se plným právem obávali "přecvaknutí" Československa kleštěmi německého wehrmachtu a severní hranici byli odhodláni tvrdě bránit.
Dá se tedy beze vší pochybnosti oprávněně předpokládat, že stejně úspěšná by musela obrana opevnění být i v roce 1938 (proti slabému, nevyzbrojenému, nevycvičenému a plně nemobilizovanému wehrmachtu)!
Těžký pěchotní srub MO-S 20
Těžký pěchotní srub MO-S 20, zvaný U orla, byl vystavěn v letech 1936 až 1938 v rámci hlučínské opevněné obranné linie. Osádku bunkru mělo tvořit čtyřicet mužů, kteří však nedostali nikdy šanci svůj objekt chránit. Jde o pěchotní srub plánované dělostřelecké tvrze "U Orla" (někdy se uvádí Orel), její výstavba měla být realizována v pozdějších etapách. Srub zabezpečoval celistvost pevnostní linie v místě budoucí tvrze. Je to velmi robustní oboustranný dvoukřídlý objekt, postavený ve IV. odolnosti (stěny 125 - 350 cm, strop 350 cm).
Co se týče vnitřní výbavy objektů (rozvody vody, elektroinstalace a filtroventilace), byly všechny práce zcela ukončeny. Objekty měly osazené a zamontované dieselagregáty, připraveny patřičné zásoby PHM. Stejně tak obsahovaly sklady záložní zásoby potravin.
Stejně jako i v ostatních úsecích, museli i zde obránci pevností, příslušníci 4. hraničářského pluku, opustit své sruby bez boje. Během okupace pak byly objekty silně devastovány vytržením pancéřových věží a střílen hlavních zbraní. Na jaře roku 1945 však byly znovu připravovány k obraně, tentokrát ustupující německou armádou. Otvory po vytržených střílnách dostaly znovu ozuby, tentokrát však jen z nekvalitního betonu, otvory po vytržených zvonech a kopulích byly provizorně zaslepovány či měněny v kulometná hnízda. Němečtí obránci pak za pomoci těžkých zbraní, umístěných v týlu objektu, představovali v bývalých čs. Pevnostních objektech velmi tvrdý oříšek. Ostravská operace plánovala poražení torza bývalého čs. pevnostního systému za velice jednoduchou. Bojovalo se však urputně po řadu dní.
Netřeba dodávat, že boje poznamenaly také objekty a v jejich okolí se naráží na ničivé stopy války dodnes. Srub nebyl nikdy opravován a nachází se v takové podobě, jakou měl v roce 1945.
Ke keši
Samotná keš je trochu netradiční, tematická, snad i nostalgická, mužské osazenstvo kačerů si určitě přijde na své :-) Pozor! Nedoporučuji noční odlov, jelikož se v blízkosti bunkru nachází několik hlubokých betonových příkopů, které jsou plné střepů a bordelu (někteří lidé jsou holt prasátka)! Dejte si zde také pozor na své geoděti! Taktéž bacha na mudly, ti se zde během pěkného počasí vyskytují v hojném počtu!
Co ale doporučuji, je návštěva expozice Slezského zemského muzea v nedalekém pěchotním srubu Alej, který je vzdálen cca 400 m východně od výchozích souřadnic.
A proč vlastně název Tanková brigáda? Po návštěvě keše a srubu (waypoint) vám bude vše jasné :-)
Zdroj: Internetové stránky zabývající se vojenskou tematikou a historií, vlastní fotografie.