Mnohá zvířata se stavbou těla nebo barvou dokážou zamaskovat tak dokonale, že okolo nich projdete a ani si jich nevšimnete.
Ti velcí a silní, vyzbrojení ostrými zuby či zahnutými zobáky, drápy a pařáty, musí být úspěšní při lovu, jinak zemřou hladem. 
Ti malí a slabí, se naopak nechtějí nechat ulovit. A protože se nemohou bránit, mají jen dvě možnosti. Rychle utéct a nebo se před nepřítelem ukrýt. Jenže v úkrytu nemohou být stále, a tak se, podobně jako vojáci na nepřátelském území, snaží v terénu co nejlépe zamaskovat.
Maskování se dá docílit zbarvením, kresbou nebo charakterem vnějšího povrchu živočicha. V nejjednodušší podobě odpovídá zbarvení barvě nejbližšího okolí a zvířeti stačí, když zůstane bez pohybu. Nesouvislá kresba, například pruhy, narušuje celkový obrys zvířete, takže predátoři vidí barevné skvrny, které zdánlivě nemají s kořistí nic společného.
Přizpůsobování vzhledem, barvou nebo tvarem k okolí nazýváme mimeze. Přejímání tvarů barev nebezpečných zvířat bezbrannými nazýváme mimikry, zatímco přejímání tvaru a vzhledu neživých předmětů či rostlin označujeme pojmem mimetizmus.
Mnoho záhad dosud zůstává kolem tzv. Packhamovské mimeze. Tak se označuje jev, kdy predátor či parazit napodobuje svou kořist či hostitele za účelem predace nebo parazitace.Většinou se rostliny či živočichové naopak napodobováním brání před sežrání někým jiným.
Trvalé maskování je nejúčinnější u zvířat, která zůstávají věrna určitému prostředí po většinu života.Vzhledem připomínají např. vetvičky, listy, korály, kamínky,... Některé druhy, např. pavouci, používají tento druh maskování k lovu..
Živočichové, kteří se pohybují střídavě v různém prostředí, potřebují pružnější způsob maskování. Jsou proto často schopní barvoměny a někdy dovedou změnit i strukturu tělního povrchu, aby co nejlépe splynuli s okolím. Mistry v tomto oboru jsou hlavonožci, například chobotnice, korýši, ještěři a ryby. V kůži se nacházejí pigmentové buňky neboli chromatofory, které obsahují barviva. Pigment se může rozptýlit nebo shluknout a změnit odstín kůže. Například sépie předvádí četné barevné proměny, které jsou velmi rychlé a řídí je nervový systém.
Neškodné druhy, které žijí ve stejném prostředí jako druhy jedovaté nebo nejedlé, se mohou bránit strategií jejich napodobování neboli mimikrami. Tato schopnost se vyvinula u nejrůznějších skupin živočichů a nazýváme ji batesiánské mimikry. Aby měly mimikry smysl, neškodný druh musí žít ve stejném biotopu a mít stejné predátory jako druh jedovatý. Predátoři, kteří se naučili vyhýbat jedovatým druhům, se vyhnou i podobnému nejedovatému živočichovi. Mnohé housenky i dospělí motýli napodobují jedovaté či nejedlé druhy, zatímco četné neškodné mouchy vypadají jako vosy nebo včely.
Pár info ke keši:
Na úvodních souřadnicích najdete místo, kde se velmi ráda zdržuji a jsem tu skoro jako doma :) Keš zde nenajdete.
Schranku s logbookem vracejte modrym uzaverem dovnitr.