Město Hradec Králové se může pyšnit mnoha významnými osobnostmi, které se zde narodily, studovaly nebo působily. Spisovatelé Emil Vachek, Rudolf Medek a Karel Čapek jsou jen jedni z mnoha. I když v pozdější době byli názorovými oponenty a vzájemnými kritiky, mají tito známí spisovatelé mnoho společného. Ptáte se co? Pro začátek jistě můžeme prozradit, že jedním ze společných jmenovatelů je samozřejmě Hradec Králové. A co dál? To už vám prozradí finální keš.
1) K finální kešce se dostanete po splnění následujících úkolů. HODNĚ ŠTĚSTÍ :)
Souřadnice finální kešky: 50°12'A3.5C0"N, 15°50'B.5D0"E
2) 50°12'33.128"N, 15°50'13.179"E
Stojíte před budovou Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, dříve zde sídlila Městská reálka. Který spisovatel spojený s Hradcem Králové ji studoval?
a) Karel Čapek – pak spočítej schody schodiště před školou
b) Rudolf Medek – pak spočítej sklepní okna na přední straně školy
c) Emil Vachek – pak vyděl dvěma počet schodů před školou
Správnou odpověď dosaďte
za písmeno A v souřadnicích finální kešky.
3) 50°12'36.352"N, 15°50'13.437"E
V domě č. p. 4 na Malém náměstí se narodil autor legionářské literatury. Byl to:
a) Rudolf Medek – pak sečti číslice letopočtu nade dveřmi domu č. p. 4 a přičti 16
b) Karel Čapek – pak spočítej mříže v obou oknech domu č. p. 4 a odečti 2
c) Emil Vachek – pak spočítej, kolik oken má dům č. p. 4, a vynásob dvěma
Správnou odpověď dosaďte
za písmeno B v souřadnicích finální kešky.
4) 50°12'38.369"N, 15°50'9.917"E
Jeden ze spisovatelů spojených s Hradcem Králové bydlel v době svých studií u své babičky v domě č. p. 117 na Malém náměstí. Byl to:
a) Karel Čapek – pak spočítej vikýře na celé zelené budově hotelu, který nyní v domě č. p. 117 sídlí, a přičti 4
b) Emil Vachek – pak spočítej všechna okna zelené budovy a vyděl třemi
c) Rudolf Medek - pak spočítej držáky vlaječek na hotelu
Správnou odpověď dosaďte
za písmeno C v souřadnicích finální kešky.
5) 50°12'37.303"N, 15°49'54.217"E
Do školy v Zieglerově ulici (č. p. 230) chodila Anielka (Anna Nepeřená). V době studia v Hradci Králové se do ní zamiloval:
a) Emil Vachek – pak spočítej dřevořezby na dveřích
b)Karel Čapek – pak spočítej lví hlavy na freskách školy
c) Rudolf Medek – pak spočítej květinové fresky na římse nade dveřmi domu
Správnou odpověď dosaď
za písmeno D ve finálních souřadnicích
6) Chceš vědět, co v Hradci spojovalo Rudolfa Medka, Emila Vachka a Karla Čapka?
Odpověď najdeš ve finální kešce. Její souřadnice jsou:
50°12'A3.5C0"N, 15°50'B.5D0"E
Zde je několik informací o výše jmenovaných autorech, které by se při hledání kešek mohly hodit:
Emil Vachek
První, nejstarší osobností, s jejímž hradeckým působením bychom Vás chtěli blíže seznámit, je Emil Vachek. Tento spisovatel se narodil 2. února 1889 na Pražském Předměstí u Hradce Králové, ve dvou letech se však s rodinou přestěhoval přímo do centra.
Od raného dětství bylo jasné, že z Emila roste snílek. Tatínek tyto iracionální tendence u svého nejmladšího syna moc rád neviděl a jeho zářnou budoucnost shrnul větou -
„Ten si jednou nevydělá ani na sůl“. Vachek se jako dítě stává ministrantem ve zdejší katedrále Sv. Ducha. Jeho nejoblíbenější činností byla od té doby hra „na mši“, kterou doma sloužil pomocí improvizovaných rekvizit. O svém budoucím povolání měl tedy jasnou představu – bude knězem. Finanční situace Vachkovy rodiny však nebyla nikdy moc přívětivá, snad proto maminka Emila nepřihlásila na gymnázium, ale na hradeckou reálku. Vachek toto rozhodnutí považoval po celý svůj život za fatální omyl.
I když měl z odborných předmětů doslova hrůzu (například ve fyzice se proslavil dotazem, jak dlouhá má být druhá strana čtverce, je-li první deset centimetrů), je to právě budova reálky (dnes sídlo střední zdravotní školy), ke které se vztahují počátky jeho literární tvorby. Redigoval tu totiž
Revue nejmladších – studentský časopis, do kterého psal kritiky pod pseudonymem Emil Czerski, a jehož občasným přispívatelem byl i Vachkův přítel Karel Čapek.
Po studijních neúspěších na reálce se Emil Vachek s Hradcem loučí, v únoru roku 1906 odjíždí do Prahy studovat obchodní akademii. Tu však nikdy nedokončil, studium opustil, aby se naplno mohl věnovat literární a novinářské kariéře.
Dílo Emila Vachka je velice rozsáhlé a žánrově různorodé. Za nejvýznamnější by se dala považovat jeho detektivní tvorba. V roce 1928 vychází
Tajemství obrazárny, detektivní román, v němž se poprvé můžeme setkat s postavou pražského komisaře Klubíčka. Tímto svérázným vyšetřovatelem dal Vachek české literatuře vůbec prvního velkého domácího detektiva.
Pokud jde o Hradec Králové, Vachek na něj nikdy nezanevřel, a až do své smrti roku 1964 se k Hradci hrdě hlásil. Kontury tohoto města, do jehož plejády slavných rodáků se Emil Vachek počítá, jsou ostatně dešifrovatelné v řadě jeho knih. Stejně tak se Vachkovo jméno otisklo do místopisu Hradce Králové – jeho ulici nalezneme na Moravském předměstí.
Rudolf Medek
Rudolf Medek, druhý nejstarší z našich literátů, se narodil 8. 1. 1890 v domě čp. 4 na Malém náměstí v Hradci Králové. Nedlouho po narození mu zemřela matka a dle otcova přání byl vychováván svou tetou. Ve svém rodišti navštěvoval obecnou i měšťanskou školu a svá studia zakončil maturitou na zdejším učitelském ústavu (dnes sídlo filosofické fakulty Univerzity Hradec Králové, před kterým se právě nacházíte) v roce 1909. V době studií získal mezi svými přáteli přezdívku „dramatik“. Po absolvování se věnoval učitelské profesi v několika obcích nedaleko Hradce.
Jeho prvním literárním počinem byla uvítací báseň pro Václava Vladivoje Tomka, slavného historika a též hradeckého rodáka. Při jeho návštěvě v Hradci Králové mu ji Rudolf Medek, tehdy žák druhé třídy měšťanské školy, osobně předal.
První období jeho literární tvorby je úzce spjato právě s jeho rodištěm, kde založil časopis Matice, spoluredigoval časopis Svítání a publikoval v mnoha dalších studentských časopisech, nejčastěji pod pseudonymy Jóža Slavín nebo R. Peer. Později však jeho články vychází i v oficiálním tisku, v Osvětě lidu či Moderní revue. I jeho první básnické sbírky,
Půlnoc bohů a
Prsten, a první prózy, novely
Víno a
Zlatý věk, vznikaly právě v Hradci Králové.
Ve své tvorbě však Rudolf Medek na město, ve kterém prožil mládí, nezapomněl. Své vzpomínky a prožitky popsal v básni
Melancholické město a svému rodnému Hradci věnoval i dva fejetony, jež byly později vydány pod názvem
Poznámky o Hradci kulturním. V Hradci můžeme také nalézt ulici nesoucí Medkovo jméno.
Za zvuků výstřelů první světové války se však mění jak Medkův život, tak jeho literární tvorba. Pod vlajkou rakousko-uherské armády je převelen na východní frontu, kde však po několika měsících dobrovolně přechází do ruského zajetí, stává střelcem 6. roty 1. československého střeleckého pluku a účastní se i památné bitvy u Zborova. Jeho pozdější tvorba je z velké části spjata s jeho prožitky ze světové války a označována jako legionářská literatura. Spolu se jmény jako Langer či Kopta je Rudolf Medek pokládán za jednoho z jejích největších představitelů. Do tohoto období jeho tvorby patří např. básnická sbírka
Lví srdce nebo divadelní hra
Plukovník Švec. Rudolf Medek se tak (nejen) svou literární tvorbou zařadil k mnoha významným osobnostem, jimiž se Hradec Králové může pyšnit.
Karel Čapek
Karel Čapek se narodil 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích. Zanedlouho poté se celá rodina přestěhovala do nedaleké Úpice, kde Karel navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Roku 1901 se odstěhoval do Hradce Králové ke své babičce (dům č. p. 117 na Malém náměstí, dnes hotel U královny Elišky). Do roku 1905 zde studoval na státním osmiletém gymnáziu. Tohoto roku studium v Hradci Králové z nejasných důvodů ukončil a odstěhoval se do Brna. Gymnázium sídlilo na Velkém náměstí, v budově bývalé jezuitské koleje (dnes budova Nového Adalbertina). Už za svého pobytu v Hradci Králové byl Karel Čapek literárně aktivní, o této fázi jeho tvorby se však málo mluví. Ve čtrnácti letech časopisecky publikoval své první básně, např.
Prosté motivy,
Pohádka nebo
Verše melancholické. V patnácti se Čapek poprvé zamiloval. Jeho láskou byla Anna Nepeřená, přezdívaná Anielka – dívka, se kterou se seznámil v jistém studentském spolku. Právě ona po několik měsíců dostávala od mladého Karla Čapka dopisy, které v 70. letech vyšly knižně pod názvem Listy Anielce. Ona však jeho lásku neopětovala a nakonec si vzala jeho spolužáka.
Zde je malá ukázka z Čapkových dopisů:
„Slečno Ando, jak jste snad již vycítila ze všech mých dopisů, chovám pro Vás neomezený respekt, - a snad už více než pouhý interes. Ve Vás já si jaksi zosobňuji ty ideály, jež jsem si o ženě utvořil; nevím, jste-li taková, ale věřím tomu“[1].
Finální cache
V poslední cache se dozvíte, co spojovalo tyto významné literáty v dobách jejich studií v Hradci Králové.