Jenštejnský křížek je místním oblíbeným cílem procházek - i projíždějící kolaři zde často zastaví. Z místa je za dobrého počasí moc hezký výhled na všechny strany do okolí. Místo je šikovně "na cestě" za dalšími kešemi v Jenštejně a polem se zase můžete vydat na druhou stranu do Dřevčic a Brandýsa - vyhnete se tak opravdu nepříjemné hlavní silnici.
O KŘÍŽKU
Bílý křížek, jak jsou místní Boží muka nazývána, byl postaven kolem roku 1570 a umístěn je na nejvyšším místě nad vsí. Tehdy tudy vedla jediná cesta ve směru od Prahy do Brandýsa. Křížek byl zasvěcen Panence Marii, jejíž soška stála vepředu na soklu.
Boží muka byla pobořena Švédy v době třicetileté války (kdy byl také vypálen celý Jenštejn), rozsah poškození znám není.
V roce 1945 při březnovém náletu spojeneckých bombardérů na Kbely byla vážně zasažena i Vinoř a Satalice. Bylo opravdu mnoho mrtvých z řad civilního obyvatelstva. Křížek byl neviditelnou rukou ochráněn a zůstal nepoškozen.
V letech poválečných se ale bohužel zkáza křížku nevyhnula. Hluboký úvoz jímž vedla původní cesta na Brandýs byl zavezen. Památka dostávala rány ze všech stran, horní část křížku se povalovala na zemi. Socha Panenky Marie byla ukradena.
JZD zaniklo v roce 1990, ale až 20.září 2009 zahájil odborný restaurátor pan Bohumil Pánek restauratorské práce vážně poškozené památky. Celou stavbu rozebral do posledního kamene a znovu postavil, kolem zbudoval ručně kovaný plůtek. Na hlavici umístil nový křížek z chemicky míchaného kamene. Podařilo se! 29. Srpna 2010 mohl být křížek slavnostně vysvěcen farářem Janem Houbalem z Brandýsa. Obnova stála 170 000,- Kč.
JENŠTEJNSKÉ PRAMENY
Krajina, kde leží v současné době i Nový Jenštejn, byla vždy bohatá na vodu. Svažující se terén sváděl tuto vodu do začínajícího údolí. Prameny z této oblasti se spojovaly v místech, kde je dnes Hoření rybník, v té době jediný v celém okolí. Nejsilnější pramen vyvěral v místech, kde se říkalo Loučka. Byla to nevelká prohlubeň uprostřed polí těsně nad posledními domy dnešního Nového Jenštejna. (na místo od křížku dohlédnete). Kotlina měla průměr asi 80 metrů a byla několik metrů hluboká. Po celá tisíciletí ji hloubil silný pramen vody, který otevřenou strouhou stékal do Hořeního rybníka. Část pruského vojska stahujícího se k Hradci Králové, kde došlo 3. července 1866 ke střetu vojsk Pruska a Rakouska, tábořila nějakou dobu právě u tohoto pramene v Loučkách. Bylo zde dost vody i pro jejich koně. Druhý příklad o mohutnosti pramene je z 50. let 20. století, kdy MNV Jenštejn uvažoval o zřízení vodovodu pro celou obec právě z tohoto pramene. Pramen však čekal naprosto nepochopitelný, krutý osud. V 70. letech se podařil místnímu JZD husarský kousek. Pro zcelování polí nechalo toto údolíčko i s pramenem zavést různým odpadem a pramen zcela zanikl. Další pramen stékal od Bílého křížku uměle vytvořeným úvozem rovněž do Hořeního rybníka. Úvoz byl rovněž zavezen a voda zmizela.
Zdroj: Václav Kovanda, Jenštejnský občasník č.2