|
Zlatníky a Hodkovice, tvoří dnes obec. Kdysi samostatné vesnice mají mnoho ze své historie společného.
První zmínka o Zlatníkách je v historických pramenech činěna k roku 1300. Jako vlastníci jsou zmiňováni bratři Dětřich a Konrád. Ti pocházeli z vlivného a bohatého rodu pražských Patricijů Velfloviců. Byli staviteli tvrze ve Zlatníkách a ta se připomíná v roce 1314 spolu se zprávou, že ves byla znovu vysazena na purkrechtním právu (emfyteutickém, zákupním). Lokátoru a prvnímu dědičnému rychtáři Otovi byla za dvacet hřiven stříbra postoupena tvrz a v ní zřízena rychta. Do držení vsi se později dostali Bohuše probošt litoměřický a Smil, bratři z Pardubic. Ti však v roce 1356 vše postoupili pražské kapitule při chrámu sv. Víta na Pražském hradě směnou za jiné vesnice.
Zlatníky byly vsí farní s kostelem sv. Petra a Pavla, který se připomíná poprvé v roce 1377. Po prodeji vsi pražské kapitule si páni z Pardubic ponechali ke kostelu právo podací, které nakonec držel v letech 1367-1380 Vilém z Pardubic. V roce 1397 byl držitelem vsi Zlatníky Vítek z Černčic probošt kolegiátní kapituly při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském.Za husitské revoluce se kostel sv. Jiljí stal kostelem utrakvistickým. Pražené v roce 1420 zkonfiskovali ves Zlatníky a v roce 1438 staroměstská rada dala důchody z ní plynoucí na záduší kostela sv. Jiljí, Betlémské kaple a kostela sv. Martina ve zdi. Zlatníky byly v držení obcí Starého Města pražského až do roku 1547, kdy za účast v protihabsburském povstání byl majetek městu konfiskován ve prospěch české královské komory. V roce 1625 daroval císař Ferdinand II. kostel u sv. Jiljí dominikánům. Ti měli již 13. století v Praze konvent při kostele sv. Klimenta na Starém Městě pražském, kde se v polovině 16. století usadili jezuité. Dominikáni po získání chrámu začali vykupovat okolní domy a parcely a na jejich místě vybudovali nový klášter. S kostelem sv. Jiljí obdrželi dominikáni také ves Zlatníky.
Majetek ve Zlatníkách byl v podstatě rozdělen na tři díly - ves, tvrz a kostelní podací. Ves byla v držení dominikánů až do konce patrimoniální správy. Statek sám směnili v roce 1860 s baronem Ringhofferem za Libeň. Svobodná a dědičná rychta ve tvrzi ve Zlatníkách trvala až do konce 16. století a pak byla královskou komorou vykoupena a z pozemků k ní patřících byl vytvořen běžný lánový statek. V průběhu 17. století tvrz postupně pustla a poslední zmínka o ní je z roku 1665. Podací kostelní ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách držel na konci 15. století český král. V roce 1500 daroval Vladislav II. Jagellonský podací Václavovi Benedovi z Nečtin, který jej připojil ke statku Břežany. Při něm zůstalo toto právo až do roku 1850.
Tvrz ve Zlatníkách stávala nedaleko kostela, v místě , kde je dnes kulturní dům resp. Restaurace Zlatíčka. Ještě v polovině 19. století byly patrné zbytky zdí a brány, které byly považovány ze relikt rozsáhlé tvrze. Tato domněnka historiografa českých hradů, zámků a tvrzí Augusta Sedláčka byla na základě katastrální mapy z roku 1841 korigována tak, že celá ves Zlatníky byla ohrazena hradbou s baštami a branou. Kamennými hradbami s baštami opevněná a ohrazená ves je poměrně vzácný jev.
První zmínka o Hodkovicích je činěna v roce 1314 a je shodná ve vztahu ke vsi Zlatníky. Hodkovice a Zlatníky měly shodné držitele bratry Dětricha a Konráda Velfovice. I další osudy měly obě vsi totožné a v roce 1356 se staly majetkem kapituly při chrámu sv. Víta. Platy ze vsi Hodkovice příslušely také kolegiátní kapitule u Všech svatých na Pražském hradě. Část měla pak v držení pražská universita a ta se pak dostala ke statku Břežany. Vše ostatní bylo při statku Zlatníky.
|