Račín (německy Radschin) je zaniklá osada severozápadně od Skelné Huti a severně od Trhomné. Osada leží v nadmořské výšce 630 m a je součástí obce Nečtiny. Tato osada patřila k nejstarším na Nečtinsku a Manětínsku. Vznikla nejspíš v desátém století, ale první zmínky především prostřednictvím pánů z Račína se objevují ve 12 až 13. století. Zmiňována je v berním rejstříku z r. 1379 jako vlastnictví několika šlechticů.
Račín byla malebná vesnice, bylo zde okolo 30 domů, náves typu okrouhlice, návesní kaple a návesní rybník. Údajně v Račíně stálo i panské sídlo. Račínové pocházející z rodu Ješka měli v držení dvůr ve vsi ještě v roce 1495. Později, začátkem 17. století (roku 1726), patřila ves pod panství Toužim a byla propojena se statkem Brložcem. Dále byla rozdělena na dvě části - toužimskou a manětínskou. V době největšího rozkvětu, v 19. století bylo obydleno 18 domů, ve kterých žilo 127 obyvatel.
První fáze odchodu lidí z tohoto místa byla po druhé světové válce při odsunu německého obyvatelstva. Poté v období roku 1945-1950 byla tato vesnice dosídlována. Skupina lidí, která ji dosídlovala, však nebyla schopná ve vesnici žít a navázat na život sedláků, kteří zde předtím působili, a v šedesátých, částečně v sedmdesátých letech se všichni občané vesnice odstěhovali. Po revoluci byla snaha vesnici obnovit, ale nakonec zůstala nepovšimnutá. Obnovy se dočkal pouze jeden dům, který v 60. letech opravili potomci jednoho z původních majitelů.
Račín je přístupný po lesní cestě od silnice č. 201. Samota je dnes tvořena jediným domem, zrekonstruovanou kapličkou Nejsvětější Trojice a zříceninami ostatních stavení. Její katastrální území zaujímá 249,66 ha. K Račínu patřil také Horní (zaniklý, zříceniny) a Dolní (zachovalý) mlýn na Starém potoce 1,5km JV od osady. U mlýnů jsou dochovány polorozpadlé křížky.
Pohled na Nečtiny z okolních luk
Doporučujeme mít, především v letním období, delší oděv, neboť se zde nachází mnoho kopřiv.