Vydejte se po stopách naší expedice!
Při cestách po zajímavých a energetických místech česko-rakouského příhraničí Jižních Čech jsme se nečekaně dostali na stopu jednoho z nejtajemnějších tvorů, kteří kdy obývali území Vitorazska. Tvora tak vzácného a plachého, že jeho existence téměř upadla v zapomnění. Jediné přímé svědectví jsme získali od jistého rakouského pamětníka, který si matně pamatoval, jak mu jeho otec jednou ukazoval něco, co se živilo na jejich kompostu. Popsal to jako téměř éterické stvoření, vzdáleně připomínající menšího koně, jehož výraz není možné zapomenout. Tvor se totiž neustále divil. Prý úplně všemu.
Začali jsme tedy pátrat v archivech a nakonec jsme přece jenom byli úspěšní. Ve starých latinsky psaných záznamech jsme našli zmínku o tvorovi, který byl nazýván Pseudoequus verecundor, subsp. Trebonensis (Pakůň plachý či ostýchavý, poddruh Třeboňský). Kupodivu to vypadalo, že i když spatřit ho na vlastní oči se tenkrát podařilo jenom několika málo vyvoleným, věděli o něm téměř všichni obyvatelé vesniček roztroušených mezi mokřady a vřesovišti. Z tohoto objevu vyvstala řada otázek.
Na základě latinského označení se dalo předpokládat, že muselo existovat více druhů Pakoně. Nás ale zajímal ten, který měl žít právě na Třeboňsku. Existuje ještě? Pokud ano, jak a kde ho najít? Existuje jeho popis? Bylo nám jasné, že tento tvor nemá určitě nic společného s africkým pakoněm, který patří do čeledi Turovitých. Ale vzhledem ke stáří zápisu i skutečnosti, že Pakoně je těžké vůbec zahlédnout, jsme fotku jako důkazní materiál předem vyloučili. Ale co když ho někdo alespoň nakreslil? Všechny tyto a mnohé další otázky nás vedly k rozhodnutí uskutečnit expedici. Výzkumnou výpravu po stopách Pakoně. Pravda přeci leží tam venku…
Pakůň je zcela unikátní v tom, že ho Jára Cimrman nikdy neobjevil!
Členové expedice
Doc. Narcis Eusebius Mohl, Disq. – uznávaný diskvalifikovaný vševědec, odborník na cokoliv
RNDr. Hedvika Sněžná – profesionální ekoložka a amatérská ornitoložka, specialistka na oblast Horní Lužnice, příležitostná kleptomanka pro potřeby vědeckého výzkumu
PhDr. Gábina Radostná – profesionální etoložka (specialistka na velká zvířata) a amatérská archeoložka, která výrazné úspěchy zaznamenala paradoxně především ve druhém oboru
Vybavení expedice
Na počátečních souřadnicích naleznete první stopu naší expedice. Pokud s námi absolvujete celou trasu, zjistíte potřebné údaje k cílovému místu, které leží na:
N = U°V.0W a E = 0X°Y.Z
Co potřebujete, abyste mohli jít v našich stopách? Kromě GPS navigace se vám bude hodit také turistická mapa dané oblasti, psací potřeby, určité informace z textu (viz níže), baterka a především dobrá nálada a chuť si hrát. Finální schránka je, stejně jako celá trasa, zaměřena na Pakoně. Jelikož nepředpokládáme, že byste měli na výměnu něco pakoního, připravte si cokoliv s koňskou tématikou. Jiné předměty prosím do keše nevkládejte!
Než se vydáte do terénu, vytiskněte si s sebou texty, které najdete níže. Bez nich si v terénu neporadíte s nástrahami, které vás čekají. Pro toho, kdo se bojí Pakoně, doporučujeme také ochranné brnění.
Je pro vás připravena přibližně 18 km dlouhá trasa, během níž proj(e)dete osm zajímavých míst, kde se setkáte se stopami naší expedice. A když budete mít opravdu velké štěstí, možná i s Pakoněm.
Na trasu se nevydávejte bez potřebných informací, zmíněných níže, protože by vám chyběly při plnění úkolů na jednotlivých místech a odhalení finální schránky.
Pohyb v terénu
Místa, kde by se měl Pakůň vyskytovat, jsou dostupná nejlépe za pomoci jízdního kola. Další variantou jsou vlastní nohy, ideálně v pohodlných botách. Zavrhnout je nutné všechna motorizovaná vozidla, většina trasy vede územím, kde je autům vjezd zakázán a mohli byste mít problémy s lesní správou. Velmi vhodným dopravním prostředkem je vlak, který vás i s vašimi bicykly doveze do Nové Vsi nad Lužnicí, odkud je to na výchozí místo v Krabonoši kousíček. Na zpáteční cestu vlakem po absolvování Pakoní expedice nastoupíte v Suchdole nad Lužnicí.
Stage 1 a 2 - Krabonoš, aneb kde to všechno začalo
Expediční deník
Další část našeho expedičního deníku naleznete v terénu.
Dobrá rada: pro pátrání po Pakoni není nutné a už vůbec ne bezpečné chodit do místního polorozpadlého kostela. Nic tam již nenajdete.
Stopu naší expedice hledejte na opačné straně silnice než stojí kostel. Další drobná nápověda se skrývá v expedičním deníku - všimněte si, co se stalo doc. Mohlovi a vnořte se kousek do lesa, až kolem sebe uvidíte kousky civilizace :-)
Stage 3 - Vřesoviště a zatopené pískovny
Borové lesy mezi Novou Vsí a Halámkami skrývají nejen krásná vřesoviště (a možná i Pakoně), ale v blízkosti státní hranice se nacházejí také zatopené pískovny. V některých z nich stále probíhá těžba a je zde také zakázáno koupání, díky čemuž je zde mnohem klidněji než u jiných podobných lokalit. Proto jsme si k terénnímu pozorování vybrali vřesoviště nedaleko jedné takové pískovny, kde stále ještě panuje klid a zdejší ticho ruší pouze zpěv rákosníků v břehových porostech.
Jaké výsledky přineslo naše pozorování na vřesovišti a čím je vřes důležitý pro život Pakoně, se dozvíte přímo v terénu z další části expedičního deníku.
Stage 4 - Tajemství zaniklého kompostu
Záznamy naší expedice v této zaniklé obci najdete nedaleko lesní cesty, která odbočuje vpravo ze silničky směrem do kopce. V blízkosti staré hrušně, na zarostlých zbytcích základů domu, uvidíte dvojitý strom (jsou to dvě olše). U jeho kořenů hledejte kámen. Přesnou polohu vám prozradí souřadnice, které získáte v terénu.
Tam kde kompost zavoní, hledej stopy pakoní.
(Výsledek pátrání Dr. Radostné v okolí Kunšachu)
Leží pakůň na peci, já tam za ním taky chci.
(Dětská říkanka z Kunšachu, kterou nalezl doc. Mohl při průzkumu starého sporáku v rozvalinách jednoho z domů)
Další převratné objevy se dozvíte přímo v terénu. Zůstaňte s námi. Tedy s Pakoněm.
Stage 5 - Život na blatech
Kromě vřesovišť bývala dalším důležitým místem výskytu Pakoně třeboňská blata. Průzkumem na Jelením Blatě, kde se měl kdysi Pakůň vyskytovat nejhojněji, došla naše expedice k jednoznačnému závěru, že etologický výzkum (výzkum chování) Pakoně plachého nelze provést. Jak to celé bylo, vám prozradí další část expedičního deníku, kterou najdete v terénu.
Stage 6 - Pakoně, Pakoně, toho najdeš v Londoně...
Kolik existuje na světě Lodýnů? Možná, že to nikdo ani nikdy nespočítal. Kolik jich však existuje na Třeboňsku byste si měli zjistit, protože se Vám tento údaj bude hodit!
Odpověď na otázku, proč zamířila naše expedice do Londýna na Třeboňsku se dozvíte, pokud dorazíte po našich stopách až… sem.
Stage 7 - Kdo se skrývá v pískovně
Putování po stopách Pakoně nás zavedlo do další pískovny, která leží nedaleko vesničky Františkov. Vesnicí protéká říčka Dračice a do roku 1871 zde stávala železárna.
Průzkum místní pískovny přinesl zásadní průlom v našem pátrání. Uvidíte sami, až se tam dostanete a najdete další část našeho expedičního deníku. Je ukrytý opravdu důmyslně, na úbočí pahorku vlevo od vstupu do pískovny. Více vám prozradí naše záznamy na trase.
A pokud si nejste jisti v odhadu vzdálenosti, vezměte si s sebou nějakou pomůcku. Stačí obyčejný krejčovský metr :-)
Až ke hvězdám
Dobrodružné a leckdy i nebezpečné pátrání naší expedice přineslo další zajímavé skutečnosti. Zjistili jsme jeden velmi neobvyklý zvyk Pakoně plachého, vázaný na místa s výskytem skalních misek. V nich se tento plachý tvor s oblibou zhlížel a obdivoval obraz, který považoval za svou vlastní podobu. Co tam ale viděl ve skutečnosti a jak s tím souvisí tajemné souhvězdí Pegas, se dozvíte až na posledním místě, kde zanechala naše expedice svoje záznamy.
Texty, které je potřeba vzít si s sebou
1. Kompost aneb Co má Pakůň nejraději
Když jsem ryl v záhoně,
uviděl jsem Pakoně.
Podíval se udiveně,
nepochopil, co se děje,
proč tu ruším jeho sen
a pracuji s kompostem.
(zahradnická lidová)
Pakůň má nejraději takový kompost, který se nachází v závětří a v polostínu, například pod listnatým stromem nebo keřem, aby ho sluníčko zbytečně nevysušovalo. Ta nejlepší esence vychází ze vzdušného a kyprého kompostu tvořeného "zeleným odpadem" (bohatým na dusík, jako je ovoce, zelenina, slupky z brambor, květiny, čerstvá tráva a listí, hnůj, močůvka, čajové pytlíky, kávová sedlina, zbytky těsta a chlebových kůrek) a "hnědým odpadem" (bohatým na uhlík, jako jsou drcené větvičky, suché listí, sláma, skořápky od vajíček, natrhané lepenkové krabice, popel z dřevěného uhlí). Při pravidelném kypření (alespoň jednou do měsíce) a zalévání proces tlení za osm až deset týdnů vytvoří dobře vyzrálý, tmavý kompost nahořkle vonící po lesní půdě. Mňam! Takové zahradnické "černé zlato" ocení nejenom Pakůň, ale také květiny a zeleniny, ovocné a okrasné stromy a trávník, který je s kompostem vlhčí a nerostou v něm plevele.
A jakému kompostu se Pakůň naopak obloukem vyhýbá? Kompostu, do kterého majitel přidává kosti a zbytky masa, pecky, slupky z tropického ovoce, větve z tújí, rostliny nebo ovoce napadené chorobami, potištěný papír, tuky a oleje, zvířecí a lidské výkaly a „kyselé“ listí z ořešáku. Nemá rád ani kompost, který nelibě zapáchá, protože má nedostatek vzduchu. Žížaly (dokonce i ty kalifornské z tzv. "verminokompostu") Pakoni nevadí - když si v noci očichává kompost, lechtají ho na nozdrách a Pakůň pak slastně kýchá.
2. Jelení tajenka neboli Jelenka
Přečtěte si pozorně vyprávění o tom, proč opustil Pakůň své oblíbené blato, nyní nazývané Jelení. S pomocí textu zkuste vyplnit správné odpovědi do jednotlivých sloupců a dozvíte se, koho zachraňuje Pakůň. Vyluštěnou tajenku si pečlivě zapište a vezměte s sebou do terénu!
Pozn.: písmeno "ch" je jedno písmeno do jednoho políčka, pěkně česky.
Pakoní námluvy aneb proč Pakůň opustil Jelení blato
Po losu evropském je jelen lesní (Cervus elaphus) druhý největší živočich naší přírody (délka jeho těla činí až 230 cm, kohoutková výška až 150 cm a jelení parohy mohou vážit i osm kilogramů). Jeleni se živí travami, bylinami a semeny, v zimě okusují větvičky dřevin a vřesu (proto je také Pakůň nemá příliš v lásce). Od svatého Jiljí (1. září) do poloviny října se jeleni vydělují z mládeneckých tlup a putují na svá obvyklá říjiště. Říjiště, která ve skutečnosti určují laně, se nacházejí na úživných otevřených plochách. Je to původní jelení "domovina", odkud jeleny člověk vytlačil do lesů (stačí si uvědomit, jak nepraktické je jelení paroží v hustém podrostu). Mysterium jelení říje bylo u pradávných lovců symbolem síly a tajemnosti, což dokazují pravěké kresby v jeskyních, kult jelenohlavého bůžka Cernunnose nebo spojení řecké bohyně Artemis (a její dvojnice Diany) s jelením symbolem. Naše historie pak uvádí, že si král Václav I. na lovu jelenů vypíchl oko a nakonec ho právě o jelení říji roku 1253 ranila mrtvice.
Troubení jelenů má různé hlasové zabarvení i výraz. Jinak se ozývá jelen hledající laně, jinak když vyhrožuje soupeři nebo když soka zahnal. Mladší jeleni mají hlas o půl až 2 tóny vyšší. V letech s teplým a vlhkým počasím v září však může být říje tichá a nenápadná, stejně jako v místech s nízkou populační hustotou nebo s výraznou převahou laní. Vyzývavé chování jelena je ovlivněno hormony, které s ním v době říje dokáží pořádně zamávat. Musí se snažit udržet co největší tlupu, po celou dobu říje odrážet dotírající soky, neustále čichem ověřovat říjnost lan (které přicházejí do říje postupně) a podle potřeby jim posloužit. Silní jeleni, kteří působí jako jeleni hlavní, se nestačí během říje ani napást a tak ztratí i třetinu své hmotnosti, kterou měli před říjí v tzv. "dobré době". Staří jeleni rádi k ránu opouštějí říjiště a vyhledávají odpočinek v blízkosti kališť. Toho využívají mladí "krejčíci", kteří se nenápadně potloukají kolem říjišť a čekají na svoji příležitost. Samčí spory se většinou vyřizují hlasově (slabší jelen se vyřádí nadávkami a včas odhadne svoji sílu), pokud ale dojde na souboj, prudké útoky parožím mohou způsobit těžká poranění, dokonce i smrt soupeře. Po ukončení říje se jeleni v lese doslova ztratí a příští rok v květnu nebo červnu přicházejí na svět malí koloušci.
Uznejte, jak tomuhle může Pakůň konkurovat?
