Mlýny byly součástí hospodářského města Domažlic od jeho počátků ve 13. století až do 1. poloviny 20. století. Mlynářská živnost bývala pro středověké město velice důležitá a nepostradatelná. Mlýny se jmenovaly pouze podle jména mlynáře, který jej momentálně vlastnil, proto jsou starší zprávy o mlýnech velice kusé. Pro období 17. – 19. století jsou informace již dohledatelné a v té době pracovalo v katastrálním území města celkem deset mlýnů.
Tato série má za úkol Vám princip a historii jednotlivých mlýnů přiblížit, aby se na ně nezapomnělo.
Vodní mlýn v kostce
Vodní mlýn je zařízení poháněné proudem vody. Energie proudící vody je přenášena na hřídel prostřednictvím vodního kola. Na naše území se mlýn dostal kolem 12. století z Orientu, kde byl znám již od 2. st. před n.l.
K základnímu dělení slouží místo přívodu vody na mlýnské kolo:
Horní náhon - voda dopadá na mlýnské kolo shora tak, aby "namočila" jen 1/2 kola. Jednotlivé lopatky mají tvar jakési vaničky, která drží vodu a jakmile se kolo otočí, vaničky klesají a vodu vylejou. Horní náhon je efektivnější ve využití energie vody, vyžaduje však mnohem větší převýšení. Lze říci, že stavitelé mlýnů preferovali horní náhon (pokud to bylo možné).
Dolní a střední náhon - proud vody teče pod osou kola, kde pohání lopatky
Hlavními parametry výkonnosti mlýna jsou:
- Průtok [m 3/s] - množství vody za vteřinu. Čím vyšší průtok, tím vyšší výkon.
- Převýšení[m] - čím vyšší je rozdíl výšek hladin mezi dodávkou vody a odtokem, tím vyšší je výkon stroje. V případě vodního mlýna bývá tento rozdíl zpravidla využit k vybudování většího kola s horním náhonem.
Mezi obvyklé příslušenství mlýnů patří zejména:
- Přívodní kanál (tzv.náhon)
- Odvodní kanál (tím voda odtéká od kola)
- Retenční rybník
- Stavidla
Protože vodní mlýn vyžaduje k efektivnímu fungování převýšení hladin, nelze jej postavit kdekoliv. Stavitelé mlýnů museli pečlivě volit jejich umístění, protože mnohdy i v místech, kde je dostupné relativně velké převýšení, jeho využití na mlýnském kole vyžaduje zbudování nákladných dlouhých přívodních a odpadních kanálů.
Provoz mlýna (vlastní mletí) vyžadoval určitý průtok, ten byl někdy větší, než mohla poskytnout daná malá vodoteč (potok, říčka). V takovém případě bylo nutno na vodoteči nad mlýnem zbudovat zádržnou nádrž. V ní se postupně shromáždila voda, která pak byla vypouštěna v čase mletí pro zajištění dostatečného průtoku. To samozřejmě ovlivňovalo provoz na řece a způsobovalo spory mezi mlynáři a například rybáři a voraři.
Další využití vodního kola
Vodní kola byla používaná k pohonu mnoha různých zařízení, nejčastěji:
- Hamr - středověká strojní kovárna, kde vodní kolo přes soustavu převodů zdvihalo obrovské kladivo (hamr), kovající rozměrné výkovky
- Pila - vodní kolo se často používalo k pohonu pil, zejména k podélnému řezání klád na prkna.
- Čerpání vody z dolů - vodní kolo se používalo ve středověkém hornictví k čerpání vody z dolů či k zdvihání rudy.
Zánik vodních mlýnů
Až do 19. století bylo na našem území vodní kolo jediným zdrojem mechanické energie (jinak byla pouze zvířata nebo lidé).
V průběhu 18. a zejména 19. století se na našem území začal rozšiřovat parní stroj. Ten potřeboval kromě paliva jen málo vody, takže bylo možno stavět továrny i daleko od řek. Navíc parní stroj nebyl závislý na mnohdy kolísavém průtoku ve vodoteči, proto nahradil původní vodní kola i v továrnách ležících na říčních březích (například v Krkonoších).
Tento proces byl dokončen v první polovině 20.století rozšířením elektřiny, která s konečnou platnosti vykázala vodní mlýny do historie. Zanikání vodních mlýnů bylo v Čechách rapidně urychleno odsunem sudetských Němců a znárodněním.
|
Spálený mlýn u Zubřiny
Mlýn leží v klidném opuštěném údolí potoka Zubřiny východně od Chrastavic. V roce 1875, při zřizování vodního cejchu, byli majiteli mlýna Václav a Marie Cenefelsovi. Mlelo se tehdy na dvou složeních, která poháněla dvě vodní kola o průměru 3,30 m.
Na základě trhové smlouvy ze dne 25. března 1880 kupují mlýn manželé Jakub a Kateřina Vaňkovi. V roce 1886 sděluje mlynář Jan Pavlík domažlickému úřadu, že při exekučním prodeji koupil tzv. Spálený mlýn.
Již následujícího roku 1887 žádá tento mlynář o povolení ke zřízení nových vantrok (dřevěný přívod vody). Za Jindřicha Holuba mlýn v roce 1889 vyhořel, ale škody na majetku zmírnil včasný zásah domažlických hasičů.
Dvě vodní kola si mlýn udržel až do roku 1904. Tehdy je mlynář Jindřich Holub odstranil a nechal nahradit Francisovou turbinou s vodorovnou hřídelí pro spád 3,80 metru.
V roce 1919 vyženil mlýn Josef Simeth, původem z Chodské Lhoty. Krátce po 2. světové válce byl mlýn opuštěn.
V 60. letech 20. století zde bydlela uzavřena do samoty žena, která se dle vyprávění místních pamětníků považovala za jeptišku zaslíbenou Bohu. Po čase zmizela i ona a mlýn zůstal zcela opuštěný.
Místní zemědělství jej využívalo jako ohradu pro dobytek a sousedé z okolí za zdroj stavebního materiálu.
Dnes již zcela zřícený mlýn leží v údolí Zubřiny pod Spáleným vrchem ve vzdálenosti asi čtyři kilometry od středu města.
Mlýnská budova situovaná při jižním okraji areálu je dnes pouze zříceninou. Budova byla vystavěna ve dvou základních stavebních fázích. Do mlýnice se vstupovalo ze dvora portálem datovaným do roku 1841.
Vlastní mlýnské zařízení, z něhož dnes zbývá jen hromada shnilého dříví, bylo patrně starší. Na mlýnský dvůr se vstupovalo klenutou brankou a vyjíždělo velkou klenutou bránou prolomenou v západní obvodové hradbě.
Poutník, který toto zapomenuté místo navštíví za dalších 30 let, zde zřejmě nalezne jen zbytky zdiva zarostlého v houštinách, o nichž budou pamětníci tvrdit, že tam za jejich mládí stával nějaký mlýn.
Cache
Tato multina je časově nenáročná a vede pouze podél cesty k mlýnu. Na několika stromech tu jsou zavěšeny průhledné petky, které pro zjištění indícií nemusíte ani otvírat. Hledejte cca 1 až 1,5 metrů nad zemí. Stačí se jen dívat. Finálka je umístěná v okolí mlýna. Keš je odlovitelná celoročně, za deštivého počasí si vemte gumáky a za sněhu běžky nebo sněžnice :).
Abych předešel dohadům. Při lovení této keše se budete nacházet ve volné přírodě, uzpůsobte se tomu. Je možné, že potkáte kopřivy, komáry, klíšťata, větve a pod. Doporučuji kalhoty a pevnou obuv. Na přístupové cestě je navozená suť, ale dá se v pohodě přejít. Pokud máte teréní kočárek, tak i s ním.
Výchozí souřadnice Vás zavedou na rozcestí. Na souřadnicích 49°26.726 12°58.053 najdete cyklistickou značku na tyči. Pořadí prvního písmene (je tam celkem 6 písmen) na modré zátce tyče v anglické abecedě je hodnota A.
Zbylé hodnoty BCDE hledejte na souřadnicích N 49° 26.926 E 012° 58.685. Zde je upravená zahrádka s božími muky, na kterých je letopočet a ten je BCDE
Tak co, už máte všechny indicie? Tak honem pro poklad, ukryt je na souřadnicích:
49°26.(A+E)(E)(D)
12°58. (C-E)(C-B)(A+E)
Cache je velikosti regular (klasická lock&lock krabička) umístěná v přímé blízkosti mlýna.
Nezapomeňte si poznamenat bonusové číslo, bude se Vám hodit na plánovanou bonusovou keš.
Nejezděte až ke keši autem, zaparkujte na doporučeném místě.
Odkazy
Cache je ze série Domažlické mlýny:
Domazlicke mlyny: Stankuv mlyn
Domazlicke mlyny: Vodolenka
Domazlicke mlyny: Spaleny mlyn u Zubriny
Při psaní listingu jsem vycházel především z knihy "Domažlické mlýny, mlynáři a mlýnská strouha". Fotografie rovněž pocházejí z této publikace.
15.6.2014 - změna všech zastávek, z původních mikro krabiček jsme přešli obrázky umístěné přímo na stromech, stačí se jen pořídně dívat
26.7.2019 - změna všech zastávek, jak souřadnic, tak krabiček: dodány petky
15.8.2021 - zrušení všech ztracených petek a změna finálních souřadnic, změna stejdží na virtuální