|
Tradiční keš s logbookem, tužkou a pár drobnostmi na výměnu. V blízkém okolí keše bývá silný mudloprovoz, nelovte, prosím, za každou cenu. Pokud budete lovit za tmy, jděte s baterkou ať nespadnete do zámeckého příkopu. Kešku uložte mimo zorné pole, aby nebyla hned vidět - děkuji. Vaše fotografie z výletu jsou vítány.
V nejzápadnějším cípu nymburského okresu ve vzdálenosti zhruba 25 km východně od Prahy v úrodné nížině středního Polabí se rozkládá obec Přerov nad Labem. Archeologické nálezy dokládají osídlení tohoto prostoru již od mladší doby kamenné.
Dominantou obce je renesanční zámek na místě, kde patrně již v 10. století stávala tvrz a osada, která náležela k slavníkovskému panství. Druhý pražský biskup sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců daroval Přerov i s přilehlými osadami benediktinskému klášteru v Břevnově, který v roce 993 založil. O vztahu Přerova n. L. ke sv. Vojtěchovi se traduje celá řada pověstí, v polích stojí kaplička sv. Vojtěcha se studánkou, z níž se měl sv. Vojtěch občerstvovat cestou na Libici, na tvrzi měl být dokonce vězněn.
Na přerovském panství se pak postupně střídali různí nájemci. Mezi nejstaršími nájemci byl uváděn Kojata Hrabišic (zpráva z r. 1227), který měl ve znaku štít se dvěma položenými hráběmi. Po něm vládl na tvrzi vladyka Kundrát, dále Ranek z Přerova a později za panování Václava II. Matouš z Přerova. V době Karla IV. byla celá tvrz spravována přímo klášterem. Za Václava IV. byli na přerovském zboží opět nájemci - od roku 1400 - 1420 Michal Dršťka ze Sedlčánek a po něm Petr z Trkova, který se snažil budovu zvelebit. Po zničení benediktinského kláštera v husitských válkách se tvrz s celým panstvím dostala do rukou císaře Zikmunda, který panství věnoval panu Jindřichovi ze Stráže, jehož znak tvořil zlatý štít s modrou pětilistou růží. Po Jindřichově smrti roku 1466 zdědil Přerov nad Labem jeho syn Jiří, jehož dcera Johanka se stala chotí Jana ze Šelemberka. Jeho zásluhou povýšil král Vladislav dne 23. 1. 1499 Přerov na městečko.
Zásluhou rodiny Šelemberků, která v Přerově občas i bydlívala, byla původní tvrz rozšířena v prostornější budovu, chráněnou vodou. Po smrti Jana ze Šelemberka v roce 1508 jeho druhá žena Johanka z Krajku odevzdala v r. 1513 správu všech svých statků svému bratru Kundrátovi. Když tento zemřel, byl přerovský zámek předán jeho synovi z prvního manželství Jaroslavu ze Šelemberka. Ten však zámek dlouho nedržel, v roce 1524 jej s celým panstvím odprodal za 24 720 kop českých grošů Pražanům. Pražské obci byl pak majetek v roce 1547 zkonfiskován za účast v boji proti králi Ferdinandovi. Přerov se stal královským komorním majetkem, na který král dosazoval hejtmany. Kolem roku 1560 byl přerovským hejtmanem Jan Starší Robenháp ze Suché, za nějž v letech 1563 - 1564 proslulý milánský stavitel Matteo Borgorelli stavbu rozšířil v čtyřkřídlý zámek s věží v jihovýchodním nároží. Dalšími hejtmany, za nichž byl každoročně zámek nákladem 1000 kop grošů opravován, byli Jiří Hartmanský z Hrádku a Zikmund Racek z Doubravy. V letech 1582 - 1605 byly stavitelem Hektorem de Vaccani v zámku znovuzřízeny císařské pokoje, vydlážděn příkop a zhotoven nový most. Za Rudolfa II. i Matyáše se objem panství postupně ztenčoval oddělením řady vesnic a sláva přerovského zámku slábla, až byl za Ferdinanda II. připojen k brandýskému panství a dále sloužil jako zámek lovecký a „byla v něm po celá dvě století konána hlučná myslivost, jíž se často zúčastnil i panovník“. Po stavební stránce byl však stále více zanedbáván, pustl a chátral. Severní a západní křídlo se zřítilo, ve východním křídle zůstala neporušena již jen kancelář a v jižním křídle západní konec budovy, který byl v r. 1841 upraven na byty. Dílčími opravami bylo v té době zabráněno úplné zkáze budovy.
Ke královskému komornímu panství patřil přerovský zámek až do roku 1860, kdy byl prodán rakouskému arciknížeti Leopoldu II., velkovévodovi Toskánskému. Po smrti Leopolda II. jeho syn Ludvík Salvátor chátrající zámek v letech 1872 - 1873 obnovil v původní podobě sídla z XVI. století včetně oprav interiérů a vybudování pavlánu na severní straně. Milovník památek Ludvík Salvátor též roku 1900 inicioval vznik polabského skanzenu lidové architektury v těsném sousedství přerovského zámku. Po smrti Ludvíka Salvátora v roce 1915 koupil brandýské panství včetně Přerova císař František Josef I., po němž je zdědil arcivévoda Karel, poslední rakouskouherský císař. Dle pamětí tamějšího faráře Káry uvažovala ještě v roce 1918 císařovna Zita o možnosti nastěhovat se do zámku a důkladně si jej prohlížela.
Po vzniku Československé republiky byl přerovský zámek zestátněn a po dobu trvání první republiky pronajímán mezinárodní organizaci YWCA, která zde pořádala dívčí tábory, letní školy a konference. Během II. světové války v roce 1943 koupil zámek za 500 000 korun vinohradský zdravotní rada MUDr. Fejfar, který zde chtěl zřídit sanatorium a provedl různé přestavby a přístavby - např. schody k východnímu křídlu a výtah na jídlo do rytířského sálu. V roce 1945 mu byl zámek zkonfiskován a téměř dva roky zde sídlil velitelský štáb Rudé armády. Po jeho odchodu zdevastovaný zámek připadl Fondu národní obnovy. V roce 1948 se objektu ujala Církev československá husitská, která již od roku 1922 ve zdejší kapli konala bohoslužebná shromáždění, později ve východním křídle zřídila byt správce a modlitebnu. V roce 1958 začal jižní křídlo zámku užívat Československý rozhlas, který zde v letech 1959 - 1960 provedl rozsáhlou rekonstrukci, při níž byly obnoveny fragmenty původní gotické omítky, obnovena renesanční fasáda a figurální sgrafita, pocházející z roku 1567. Na práci se podíleli restaurátoři Olbram Zoubek, Eva Kmentová-Zoubková, Miroslav Vajchr a Aleš Grim.
Od roku 1983 vlastnil celý objekt Československý rozhlas, nyní Český rozhlas, který zde do roku 2000 soustřeďoval, zpracovával a zpřístupňoval své archivní fondy. V roce 2000 byl otevřen tzv. Studiový dům, kam se veškeré archivy Českého rozhlasu přestěhovaly a objekt byl od té doby prázdný. Zprávy 6.11.2014 - radní Středočeského kraje rozhodli o koupi zámku v Přerově nad Labem. Tím byla úspěšně završena sedmiletá snaha obce.
|