Vodňanské Svobodné hory
Naše první setkání proběhlo koncem dubna 2011 na vlakové zastávce Pražák. Navázali jsme první kontakt seznamovací hrou a rozcvičkou na téma život v jarní přírodě. Bylo po dešti, a tak jsme cestou přes vesnici pozorovali plže (páskovky) s různobarevnými ulitami. Krajinu pod Svobodnými horami jsme navštívili v době kvetení ovocných stromů. Jedním z cílů vycházky bylo přivést děti k pozorování a vnímání tohoto nádherného projevu jarní přírody. Proto jsme předem přichystali pracovní list s barevnými fotografiemi. Děti spolupracovaly v malých skupinkách a podle obrázků hledaly konkrétní stromy. U nich pak zkoušely určit druh (jabloň, hrušeň, třešeň) porovnáním detailu květu na obrázku se skutečností. Cestou k lesu jsme mimoto objevili, jak kvete javor, jasan nebo dub. Za splněné úkoly děti dostaly na dílky rozstříhané obrázky ptáčků, které si složily během svačinové pauzy. V lese jsme věnovali několik minut poslouchání ptačích hlasů. Přitom jsme zaslechli některé z těch, které si děti předtím složily na obrázku.
V lese jsme zkoumali skrytý půdní život. Obraceli jsme spadané větve a pod nimi nacházeli mnohonožky, stonožky, stínky, střevlíky a další živočichy. Děti je chvilku pozorovaly na miskách, a pak je vrátili zpět do tmavých úkrytů. Společně jsme odvodili význam půdních živočichů pro les, a dokonce pro veškerý život na Zemi. V bukovém lesíku jsme se vrátili k vnímání neobyčejné krásy stromů. Už jste někdy viděli „oči“ na kmenech buků? Děti dostaly kartonové rámečky a přikládaly je na kmeny tak, aby se uvnitř ocitl zajímavý obrázek. Kromě známých očí se podařilo objevit např. motýla, rybu a další tvary, oslovující dětskou fantazii. Úplně na závěr čekalo na děti hledání „pokladu“. Dozvěděly se, že je ukrytý pod jedlí, a znaly směr, kterým se k jedli vydat. Nejprve se však musely vyptat na vlastnosti jedle, aby jí dokázaly poznat. Malá krabička obsahovala samolepky s fotografiemi kvetoucích stromů (ovocných i jiných) a jarních bylin, které jsme na vycházce potkali.
Rybník jako dům
Na konci května, za slunečného počasí, jsme se vypravili k soustavě rybníků severozápadně od Vodňan. Cílem vycházky bylo přiblížit dětem nevšední rozmanitost života v okolí rybníků, a samozřejmě podněcovat jejich zájem o přírodu.
Na hrázi prvního rybníka jsme přichystali úvodní hru. Během ní se děti seznámily s živočichy a rostlinami rybniční soustavy. Mnohé z nich jsme v dalším průběhu mohli pozorovat na vlastní oči. Cesta mezi rybníky zpočátku ubíhala za kulisami vysokých rákosin. Plížili jsme se tiše jako šelmy a snažili se zaslechnout skřípavý hlas ptáčka rákosníka. Mnohem obtížnější bylo přiblížit se k němu natolik, abychom jej v úzkém pruhu rákosí dokázali spatřit. Na příkladu rákosníka, který staví hnízdo mezi stébly, jsme si uvedli význam rákosin kolem břehů rybníků. Na listech jsme našli i zajímavě barevné brouky. Zahráli jsme si hru na šíření rákosu podél břehů. Byla to soutěž dvou týmů na čas, pro kterou jsme potřebovali klubko provázku. Na břehu velkého Ústavního rybníka jsme dětem půjčili dalekohledy. Věnovali jsme se pozorování vodního ptactva (kachen, potápek), a určování druhů podle obrázkových karet. Během svačinové pauzy se děti vyzdobily rákosem tak že připomínaly malé indiány. Na dalším stanovišti jsme zkoumali život pod vodou. Děti „lovily“ drobné bezobratlé živočichy do misek od margarínů. Nebylo k tomu nutné vstupovat do vody, jen najít dobře přístupná „loviště“ podél břehů. Vodu s drobnými živočichy jsme opatrně přelévali z misek do kelímků, opatřených lupou. Takto jsme mohli pozorovat např. brouky potápníky, vodní ploštice (splešťule, znakoplavky, klešťanky), nedospělé jepice nebo vážky, vodní plže. Po důkladném prohlédnutí a porovnání s obrázky v určovacím vějíři jsme živočichy opatrně vraceli zpět do vody u břehu.
Předposlední aktivitou programu byla stezka po hrázi. Děti jí absolvovaly po malých skupinkách, vybaveny pracovním listem s obrázky listů stromů. Na nízko položených větvích podél stezky jsme předtím rozmístili šest ptačích obrázků ve visačkách. Děti je měly najít a ke každému druhu stromu v pracovním listu doplit jméno ptáčka, který na něm „sedí“. Nejen rákosiny a vodní hladina, také hráze rybníků jsou významným prostředím pro život ptáků. Vyvrcholením této vycházky byla návštěva bažinné olšiny. Objevili jsme místo, kde lze do nitra bažiny proniknout suchou nohou. Na tom místě doslova kouzelném jsme děti nechali objevovat stovky vodních plžů (okružáků) ve vodním příkopu a společně jsme zachránili žábu ze staré studny.
Blanice Kotvice Okrouhlice
Během podzimu jsme se dvakrát zúčastnili velkolepé barevné slavnosti přírody. Poprvé jsme se vydali do blízkého okolí města, k řece Blanici a rybníku Velká Okrouhlice. Program vycházky jsme zahájili v parku Na Valše. Pro děti jsme měli přichystané drobné úkoly, které je měly přivést k pozorování a vnímání zajímavých součástí přírody. Děti objevily např. vodní mechy na dně stoky a přišly na to, jak jsou přizpůsobené životu v silném proudu. Díky fantazii odhalily tvarovou podobnost plodů lípy s nejrůznějšími přírodninami či předměty. Zjistily, že ve Vodňanech rostou liány. Podél úzké pěšiny mezi stokou a hřištěm zkoumaly, jak postupuje rozpad olšových listů „okusem“ drobných živočichů až po téměř nezřetelné formy.
U řeky Blanice děti zaujaly nádherné barevné „kompozice“ na listech dubu červeného. Dále jsme se věnovali tématu „rychlost v přírodě“. Děti nejprve v malých skupinkách vyplňovaly pracovní list. Úkolem bylo odhadnout pořadí různých živočichů, přírodních jevů (např. vichřice) a lidských výtvorů (např. auto) podle dosažitelné rychlosti. Pak jsme společně sestavili plán experimentu. Cílem bylo změřit přibližnou rychlost proudu vody v Blanici. K provedení experimentu jsme využili mostek, šípky, skládací metr a stopky. Zjištěnou rychlost jsme porovnali s údaji v pracovním listu. Došli jsme k závěru, že řeka Blanice je v našem úseku pomalejší než želva.
Na cestu podél sádek jsme přichystali „češtinu v přírodě“. Děti opět spolupracovaly v malých skupinkách. Měly za úkol objevit a zapsat jména co největšího počtu přírodnin, obsahující písmeno B, nebo K. Předposlední aktivitou programu byla znovu stezka po hrázi. Tentokrát se uskutečnila při severním břehu rybníka Velká Okrouhlice. Na nízko položených větvích visely obrázky pohádkových bytostí, z nichž každá dávala dětem k vyluštění jednu skrývačku. Správným řešením bylo vždy jméno stromu. Uhodnete, jaké jméno stromu je ukryto ve větě „Dlouhou dobu kopal jámu“? Při průchodu stezkou děti také navštívily „království obra Lomikámena“, kde si zkusily vlastníma rukama rozlámat horninu. Obr jim pomohl pochopit, jak je to vůbec možné. Vyvrcholením této vycházky byla malá „výtvarná dílna“ na břehu rybníka. Děti „lovily“ z vody plody kotvice plovoucí a navlékaly je na šňůrky jako „zubaté korále“. Hladina rybníka byla v té době téměř zcela pokrytá listovými růžicemi kotvic, zbarvujícími se do nádherných odstínů oranžové, žluté a červené. Přivedli jsme děti k důkladnému prozkoumání této vzácné rostliny. Děti znovu objevily drobné vodní živočichy a připomněly si jejich znalost z předchozí vycházky.
Souboj rytířů o Libějovické panství
Poslední vycházka proběhla v době loučení s rokem v přírodě. Do programu vycházky jsme zařadili motivy kulturně – historické, přírodní a estetické. Vybrali jsme trasu po místech, kde příroda i lidská historie poskytuje nevšední prožitek. Autobusem jsme se nechali dovézt do blízkosti poutního místa Lomec. Zde, před téměř třísetletým památným stromem, si děti losovaly ze sáčku jeden dílek ze šesti rozstříhaných obrázků. Prvním úkolem bylo složit všech šest obrázků a tím se rozdělit skupin. Obrázky ukazovaly erby šlechtických rodů – bývalých majitelů libějovického panství. Šlechtické rody se během vycházky utkaly v několika disciplínách průběžné soutěže.
První disciplínou byla náročná pohybová hra, při které měl každý tým správně složit text básně o tom, jak roste strom. Druhou disciplínou se stalo výtvarné umění. Cestou z Lomce děti sbíraly pestrobarevné listy a další přírodniny. Vytvářely z nich kompozice na paletkách z kartonu, opatřených dvěma pruhy oboustranné lepenky. Na konci vymezeného úseku jsme vybrali nejzdařilejší díla a jejich autoři získali body pro svůj tým. Třetí disciplína prověřovala pozorovací schopnosti a vedla děti k vnímání „uměleckých děl“ samotné přírody. Hlavním motivem se staly „divotvorné“ staré stromy podél lesní cesty. Děti dostaly papírový proužek s osmi velmi malými fotografiemi stromů. Úkolem bylo zjistit, kolik těchto stromů roste právě zde.
Závěrečné disciplíny se konaly v přírodní rezervaci Libějovický park. Nejprve všechny týmy procházely „bránou času“. Tvořily jí obrázky, umístěné u pat stromů podél cesty parkem. Na obrázcích bylo zachyceno osídlení krajiny v různých obdobích, od doby bronzové až po současnost. Děti se mimo jiné dozvěděly, v jakém období byly u moci jejich šlechtické rody. Na konci stezky dostala každá skupina několik otázek. Výstup z parku strážilo několik ptačích druhů, jejichž výskyt patří k hlavním důvodům ochrany území. Ptáky na obrázcích jsme vybavili různými tvrzeními o tom, co se v přírodní rezervaci nesmí dělat. Dva z nich však „neměli pravdu“. Děti si vše přečetly, promyslely, a sdělili nám jejich jména. Nakonec jsme si společně vysvětlili důvody, proč jsou některé činnosti v přírodní rezervaci povolené a jiné nikoliv. Na prohlídku Libějovického starého zámku už nezbyl čas – snad někdy příště. Poklad v podobě vytištěných fotografií ze společných vycházek jsme si rozdali až v autobuse, který nás dovezl zpět do Vodňan.
Cache je docela jednoduchá tradička, kterou si můžete zpestřit procházku nebo cyklovýlet nevšední krajinou mezi Libějovicemi a Lomcem. Ke krabičce se nemusíte prodírat blátem. Prosíme zakrývejte krabičku tak, aby nebyla vidět.
Přejeme dobrou zábavu
