HAZARDERsKA Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
V podhůří divočiny Ještědského hřebene žije téměř neznámý a civilizací nedotčený kmen Oschitzů. Ani otrlí zlatokopové se neodvažují osamoceni za hranice Světlé, a do Janova Dolu se nelze vydat bez silného ozbrojeného doprovodu. Proto toho o kmeni Oschitzů není příliš známo. Doposud byly rozluštěny jen zlomky z takzvané Roschitzské desky a to jen díky tomu, že tabulka byla vyryta trojjazyčně: Oschitzským klínovým písmem, aramejsky a Savoským dialektem Kainuu. Z toho někteří antropologové usuzují, že Oschitzové sem zabloudili ze severního Finska při pronásledování zbloudilého stáda sobů. O náboženství Oschitzů toho rovněž mnoho nevíme. Zdá se, že jde o směsici animalismu a severské mytologie s pseudokřesťanskými prvky. Hlavním božstvem je pravděpodobně Velký Kačer, který se vyskytuje v několika diametrálně odlišných podobách (opeřený - opeřený s knírem - oškubaný - s červeným zelím). Zřejmě z rituálních důvodů chovají Oschitzové kačery, kteří se v okolí natolik přemnožili, že v hraničních oblastech musí úřady regulovat jejich stavy odstřelem.
Na uvedených souřadnicích tedy pochopitelně keš nehledejte. Nenajdete zde dokonce ani místo pro výchozí parkování, nechcete-li ovšem riskovat, že vašeho plechového geomiláčka rozeberou místní domorodci a překovou ve vidle. Naleznete zde jen nevzhlednou napodobeninu severoamerických pueblos. Původně zde měl stát megalomanský projekt místního animalistického šamana Hau Sera - socha Velkého Kačera, která měla převyšovat o několik metrů dominantu kraje horu Ještěd. Stavba uvízla na nedostatku materiálu poté, co stavitelé zjistili, že místní sirnoželezité bahno není vhodné ku sochání. Projekt byl opuštěn a místní zemědělci se vrátili k chovu kačerů. Torzo sochy bylo přitesáno do tvaru kvádru, pokryto červenými palmovými listy a využito k bydlení. Nyní se ze všech stran vulgárně vtírá do jinak poetických výhledů z památných míst, spojených s místním bájným mlynářem Donaldem Enterichem, jenž měl být jakousi lokální kombinací Robina Hooda, Alberta Einsteina a Taťky Šmouly.
Právě na těchto souřadnicích však v roce 1645 padla památná slova: "Alea iacta est!", nebo-li „Kostky jsou vrženy!“ Slova, která jsou historiky mylně přisuzována Césarovi, ve skutečnosti vyslovil v zemědělské vísce Oschitz florentský malíř, sochař, stavitel, polyglot a především hazardní hráč Don Aldo Anatra da Maschio, kterého do obce pozval Hans von Oppersdorf, aby mu zde vybudoval letní sídlo. Než ovšem Ital z Florencie dorazil, zamotala historií probíhající třicetiletá válka a Oppersdorfovi došly peníze. Přichvátavší umělec se tak rázem octl v prekérní situaci. Vystoupil z dostavníku, který si zaplatil z posledních drobných, doufaje v luxusní několikaleté ubytování a bohatou odměnu šlechticovu, a místo toho stál uprostřed zaostalé vsi, kde sice bylo 37 tažných krav a volů, 310 krav dojných a 37 jalovic, avšak téměř žádná hotovost. K dovršení vší hrůzy zjistil záhy Don Aldo, že zdejší víno nejen zprvu trpké zdá se, a jediný pivovar v širokém okolí zbourali Švédové již před třemi lety. Naštěstí byl alespoň na čas zachráněn Kašparem Seidlem, majitelem jediného místního hostince, který mu poskytl stravu a byt za to, že umělec namaluje portrét jeho snoubenky Hilarie Ammerové. Není bez zajímavosti, že pobyt rozmazleného Florenťana stál Seidla tolik, že byl nakonec nucen hospodu zavřít a vrátit se ke kravám a kačerům. Mezitím ovšem zoufalý Anatra Maschio přemýšlel jak se z prekérní situace dostat. Po několika týdnech nedobrovolného pobytu v Seidlově hostinci dostal spásný nápad. Místní léčitel Georg Menzel byl na domorodé poměry Oschitzanů poměrně majetný člověk. A jak Don Aldo záhy zjistil, měl Menzel hráčské sklony. Dalším movitým obyvatelem Oschitz byl magistr Miroslaw, zbohatlý velkochovem plžů, které prodával do širokého okolí jako výživnou bílkovinu pro místní kačeří farmy.
Při svých cestách po jižní Evropě se Anatra Maschio již v mládí setkal s hrou v kostky, zvanou v Arábii „Al-Zahr“, ve Francii „hasard“, a tuto hru naučil Seidla, Menzela a magistra Miroslawa. A dřevěná truhlička Dona Alda ve tvaru hrací kostky se pozvolna začala plnit zlaťáky a stříbrňáky. A došlo-li zlato, nepohrdl Florenťan ani dobytkem či drůběží. Často bylo pozdě v noci slyšet ze Seidlovy špeluňky jeho posměšné: "Proč hned lát, magistře Miroslawe? Prohrál jste, tak plaťte!" Mezitím si přivydělával i uměleckou tvorbou a nutno přiznat, že jeho pobyt v zaostalé vsi mu talentu neubral. Naopak, právě toto období se řadí k jeho nejplodnějším. Obrazy jako „Sen magistra Miroslawa“, „Léčitel Menzel pouští žilou pacientovi“ nebo „Kašpar prchající před rozzuřenou Hilarií metající padavčata“, patří k vrcholům jeho tvorby, stejně jako drobná plastika „Dojení obecního kozla“ nebo socha „Hilarie ležící, spící“.
Události pak nabraly rychlého spádu. Léčitel Georg Menzel prohrál i poslední pytlík sušené Atropa bella-donna, magistr Miroslaw posledního plže a Hilarie opustila totálně zničeného Kašpara a vzala si loupežníka, který se usídlil na zřícenině hradu Děvína, pobořeného právě toho roku Švédy. Po několika letech ji dohnaly dlouho potlačované výčitky svědomí, zešílela, a roky poté ji domorodci vídávali jak s pytlem na zádech bloudí okolními lesy či šplhá po skalách.
Během oprav florentské Galleria degli Uffizi roku 1998 byly v dutině ve zdi nalezeny zápisky Dona Aldo Anatra da Maschio. Listy byly zteřelé a rozpadaly se pod prsty restaurátorů v prach, nicméně se podařilo zachránit alespoň několik odstavců. Don Aldo se z rodné Florencie do Oschitz několikrát vrátil. Jako veleúspěšný florentský umělec nabyl značného bohatství, které ovšem zmizelo spolu s ním. Zdá se, že na sklonku života odjel strávit svá poslední léta do zapadlé podještědské vísky. Místní pověsti vyprávějí o jeho potomcích i potomcích Hilariiných a o pokladu, který se prý kdesi v lesích kolem Oschitz skrývá v truhlici ve tvaru hrací kostky. Jméno Don Aldo údajně v okolí Oschitz zdomácnělo a jedním z jeho pravnuků měl snad být i bájný mlynář Enterich. Ale to jsme již opustili pevnou půdu historických faktů a vydali se na nejisté třasovisko bájí a legend.
Jeden z útržků zachráněného textu však badatelům neustále vrtá hlavou. Věta, vytržená z kontextu, o které se vedou vášnivé vědecké spory, ale popravdě nikdo neví, co znamená: „...pridej kriz a brouka a uber padesat sedm. A jitru utece petkrát osmaR a pet...“
Additional Hints
(Decrypt)
bfznE cyhf trbpnpuvat -> tbbtyr