Ve staré kronice Geschichte der Stadt Oschitz se můžete dočíst, že na jaře roku 1914 rozvířila společenský život v Osečné tato zábavná příhoda…
Donalda Entericha, osečenského mlynáře a člena Okrašlovacího spolku navštívili jeho přátelé Bibber z Reichenbergu a Mikolaus z Kratzau, aby zkontrolovali stav bezpečné cesty Mannovým lesem, na které se před dvěma lety společně podíleli. Na kraji lesa se setkali se skupinou branců, připravujících se k odvodu – na Enterichův dotaz, co tam dělají, jeden odpověděl : „Čekáme tu na Jarnowa“ a šibalsky přitom na Entericha zamrkal …
Jarnow byl známý turnovský podomní obchodník, který do Osečné pravidelně přijížděl s různým zbožím. A opravdu – právě přicházel se svým pultíkem. Radostně se s Enterichem přivítal a hned začal s prodejem – tentokrát nabízel kolekce vánočních pohlednic. Šly na dračku, lidé se chtěli v předtuše blížící se války předzásobit…
To hlavní přišlo ale až na závěr. Z tajného šuplíku pod pultíkem vytáhl Jarnow odvážné erotické pohlednice, na což právě čekali přítomní branci. Enterichovi se to nezamlouvalo, ale Bibber a zejména Mikolaus neodolali a zakoupili hned několik sérií. Jarnow pak nabízel i Donaldovi pár kousků, ale Enterich odmítl : „Fuj tajbl, nechci to ani zadarmo!“.
Po rozloučení s Jarnowem se Enterich s oběma kumpány vydal na kontrolu cesty. Bibber s Mikolausem si ale stále prohlíželi „vánoční“ pohledy a tak jim je Enterich sebral, strčil je do svého příručního kufříku se vzorky mouky a ten ukryl mezi kořeny velkého smrku s tím, že ho vyzvednou při zpáteční cestě. To však byla osudová chyba …
Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. Pomocná učitelka Rauberová vyrazila se svou třídou do Mannova lesa a samozřejmě přesně tam, kam Enterich ukryl svůj kufřík. Při hře „Ovečky, ovečky – pojďte domů“ najednou synek řídícího učitele Johanna vykřikl : „Paní pomocná učitelko, našel jsem poklad!“ a všechny děti se seběhly kolem kufříku. Ten byl naštěstí zamčený. Rauberová poznala Enterichův vzorkový kufřík a tak ho po vyučování zanesla do mlýna, kde ho spolu s Enterichovou otevřely…
No – to bylo překvapení ! Výkřiky ze mlýna se rozléhaly široko daleko : „Mein Gott – Sodoma Gomora! Enterichu, du bist aber Vieh! Warte nur, bis du nach Hause kommen!“ Rauberová raději prchala pryč a když cestou potkala Entericha s Mikolausem a Bibberem, jen si odplivla. Ti se vraceli do mlýna a netušili, co je tam čeká…
Marně se Enterich dušoval, že za nic nemůže, že ty nemravné pohlednice nejsou jeho, ale Bibbera a Mikolause. Enterichová se nenechala přesvědčit. „Na ja, Bibber – es ist auch ein schöner Vogel! Und Mikolaus nemlich to samý! Mutti hat mich gewarnt…!“. Vyhnala všechny tři ze mlýna a kufřík hodila do náhonu. Nějakou dobu se tam točil pod mlýnským kolem, Enterich ho pak jednou v noci potají vytáhl, odnesl ho do lesa a tam ho raději zahrabal…
Příhoda se rozkřikla po vesnici a ještě dlouhou dobu, kdykoliv se Enterich ukázal v Bergrestaurantu Schillerhohe, tak se ode všech stolů ozýval halasný pokřik : „Veselé vánoce, Enterichu!“
Od této příhody uplynula už spousta let, ale ten Enterichův vzorkový kufřík v tom lesíku stále ještě leží – i s těmi „vánočními“ pohledy. A pozor - není zamčený ! Můžete ho objevit i vy, stačí doplnit jen pár čísel:
50.41.XXX 014.56.XXX
Ještě prosba – ty „vánoční“ pohlednice neberte, ať vidí i ostatní návštěvníci to, co si Bibber s Mikolausem zakoupili. A pokud máte sebou děti, nenechte je tyto pohlednice prohlížet, případně se před návštěvou této kešky poraďte se školním psychologem…
Ke kešce se dostanete pohodlně pěšky, na kole, i s kočárkem, leží přímo u naučné stezky „K pramenům“ – proto pozor na mudly! Auto je nejlepší zaparkovat na náměstí v Osečné před kostelem.
