Svatební
Moje první keš vás dovede k místu s krásným výhledem
Věnováno Leně a Martinovi (LM Couple) a jejich velkému dni a pochopitelně vše, kdo se k tomuto kroku chystají, nebo již ho udělali a nebo i třeba z něj vystoupili. Je to okamžik, kdy člověk hledí ke krásné vyhlídce na další společný život.
Hodně štěstí!
Manželství a svatební obřad
Volná láska se asi v minulosti nekonala. Všeobecná promiskuita, která bývala přisuzována „primitivnímu člověku“, je asi jen mýtem, jímž si „civilizovaný svět“ upevňoval sebevědomí a pocit převahy tváří v tvář jiným. Nahlédnutí do života i těch nejjednodušších společností totiž ukazuje, že lidé vytvářeli párová manželství zřejmě už od starší doby kamenné.
Jejich uzavírání se celou věčnost obešlo bez bílých šatů, kytic růží, přepychových kočárů, aut a jiných rekvizit. I početné svatební zvyky jako skákání přes větev, navlékání prstýnků, házení zrní či luštěnin na manželský pár nebo přenášení nevěsty přes práh asi nejsou starší než pár století či nejvýše tisíciletí.
Nejrůznější jednání a výměny – nejen mezi budoucími manžely – však doprovázejí sňatky minimálně padesát tisíc let. Přinejmenším tak daleko totiž sahá tradice dojednávání svateb. Ještě starší jsou sama párová manželství, tvořená jedním mužem a jednou ženou, a údajně také návyk platit za manželského partnera či vykonávat služby s cílem jeho získání.
Zkoumání DNA tak ukazuje, že párová manželství se objevila asi ještě předtím, než dnešní člověk opustil Afriku. Neplatí tedy oblíbená představa, že mezi primitivními lidmi panovala „hříšná“ volná láska, která byla odstraněna až s pokrokem civilizace, kdy ji nahradilo nejdříve skupinové manželství či polygamie a pak konečně monogamie.
Jak se zdá, párové manželství utvářelo člověka odpradávna – a nejen jej. Tvořilo a přetvářelo také společnost.
Umožňovalo vytvářet širší svazky mezi různými skupinami lidí už v době, kdy neexistovala ani jednotící náboženství a ideologie, ani silné vojenské struktury či peníze a trhy – nejobvyklejší společenská pojidla pozdějších dějin.
Můžeme samozřejmě ptát, zda něco jako sňatek a párové manželství neexistovalo už u našich vymřelých příbuzných, neandertálců. Víme totiž, že oni - jako první pralidé vůbec - úmyslně a pietně pohřbívali některé své příslušníky. Pohřební obřady jsou posledním ze tří základních lidských rituálů, jimž se říká přechodové, protože stvrzují nějakou zásadní změnu v běhu života. Kromě pohřbu k nim patří ještě oslava narození a sňatek. Jestliže neandertálci prováděli jeden z těchto rituálů, proč by nemohli dělat i některé jiné? Tady však jasnou odpověď asi tak snadno nezískáme.
První, kdo v Evropě uzákonil monogamní manželství jako povinné, byli Židé. Udělali to roku 1000 v Mohuči, na svém synodu, tedy na shromáždění církevních zástupců. Zákon přijali pouze pro Židy ve střední Evropě a na zkušební dobu 1000 let.V roce 2000 však nikdo tento experiment nevyhodnotil.
Později byla zkušební doba byla prodloužena o dalších 1000 let. Málokdo také ví, že povinnou manželskou věrnost u křesťanů uzákonili svatí otcové až na Tridentském koncilu v roce 1563. Více i v :http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/274258-k-rozvodu-vedla-cesta-pres-popraviste.html