-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Vydejte se po stopách Sherlocka Holmese a dopadněte vraha teplického továrníka, tak jako on.
* Příběh a postavy jsou smyšlené. Případná shoda je pouze náhodná.
V lázeňském domě v Teplicích …
„Už jsi to slyšela? Zabili ho!“ Rozléhal se hlas pokojské.
„Koho, prosím tě?“ Ptá se nechápavě recepční.
„Starýho Krále! Toho továrníka“
„Cože? Vždyť měl včera tu slavnost! Co se stalo?“
„Probodli ho a už to má za sebou!“
„To byl určitě ten jeho povedenej synáček! Otec už mu určitě nechtěl splácet dluhy co neustále dělal tím svým hazardem, tak ho zabil, aby se dostal k dědictví.“
„Myslíš, že by to udělal? To já si spíš myslím, že ho zabila ta jeho protivná manželka. Proslýchá se, že měl milenku.“
„Spíš jestli ho nezabila ta milenka, když se nechtěl rozvést!“
Hned vedle u stolku štíhlý muž dopil svou kávu, zhasil dýmku, nechal na stole peníze za kávu a nějaké spropitné, oblékl svůj dlouhý kabát a volným krokem se odebral do svého hotelového pokoje. Bydlel ve druhém patře, v pokoji hned vedle schodiště, se svým věrným přítelem a životopiscem dr. Watsonem.
„Dnes jste nějak brzy dopil svou kávu, Holmesi.“ řekl Watson, když se Holmes vrátil na pokoj.
„Dost mi zhořkla, milý Watsone. Jak se vám líbil včerejší banket u Králů?“
„Už jsme o tom mluvili Holmesi, mají honosné sídlo. Tomu Králi musí ta jeho továrna velice vynášet, když si může dovolit žít takto na vysoké noze.“
„To asi ano, ale myslím si, že se chtěl i předvést před tím Německým spolumajitelem té jeho továrny, který za ním přijel. Jak že se on jmenuje Watsone?“
„Duffstein, Henz Duffstein. Zrovna jsem o tom četl v novinách. Prý přijel do Čech kvůli prodeji té továrny. Tady o tom píší: Henz Duffstein přijel do České republiky, aby se spolumajitelem továrny projednal její prodej s Jindřichem Králem, váženým občanem našeho města.“
„Watsone, a pan Král chtěl tu továrnu prodat?“
„Ale kde Homesi, ten o tom nechtěl ani slyšet!“
„Vida, vida…“
„Copak Holmesi?“
To už na hotelových schodech bylo slyšet rychlé cupitání.
„Myslím, že se nám po schodech řítí další záhada pane Watsone.“
To už někdo bušil na dveře a Holmes onu osobu vyzval, aby vstoupila. Do hotelového pokoje vpadnul menší, obtloustlý mužík. Holmes i Watson si ho pamatovali ze včerejšího banketu u Králů, byl to dlouholetý rodinný právní zástupce, pan Boček. Měl zúžená, vystrašená očíčka a těkal s nimi z jednoho na druhého. Když už to Holmes nemohl vydržet, vyzval ho, aby se posadil a pověděl mu o té tragédii. Jak pan Boček, tak i Watson nevěřícně koukali. Watson nechápal o jaké tragédii Holmes mluví a pan Boček zase netušil, jak o tom Holmes může vědět. Posadil se a hned se na to Holmese zeptal. Holmes pouze mávnutím ruky odehnal onu otázku a vyzval příchozího, aby mluvil. Vystrašený pan Boček ihned začal vyprávět. „Pane Holmesi, strašná tragédie! Ještě teď se z toho nemohu vzpamatovat!“
„Tak už se uklidněte a povídejte. Watsone, dejte panu Bočkovi trochu burbonu.“
Právník vypil burbon jedním douškem a už trochu klidněji začal vyprávět. „Já jsem ho našel. Ráno mi volal, abych k němu po poledni přišel, že chce projednat nějaké firemní smlouvy a možná i pozměnit svou poslední vůli.“
„Předpokládám, že mluvíte o našem příteli, panu Králi?“ Ujistil se Holmes.
„Ano Holmesi, jen mne překvapuje, jak to víte?“
„Nenechte se zdržovat maličkostmi a povídejte.“
„Dobře. Pan Král mi ráno asi v 8:00 volal, abych odpoledne přišel k němu, že nutně potřebuje vyřídit nějaké smlouvy a onu poslední vůli. A jak si přál, v 15:00 jsem se dostavil do jejich sídla a komorná mne dovedla před jeho dveře. Několikrát jsem klepal, ale nikdo se neozýval, ani nepřicházel otevřít, tak jsem po několika minutách vstoupil. Nikde jsem ho neviděl, tak jsem si říkal, že tu není. V pokoji bylo pouze otevřené okno. Ale potom jsem viděl jeho nohu, která koukala zpoza stolu, naklonil jsem se přes stůl a uviděl ho, jak tam leží v kaluži krve. Vyběhl jsem z místnosti a z telefonu na chodbě přivolal policii. Po příjezdu mužů zákona jsem vyrazil ihned za vámi, pane Holmesi. Myslel jsem, že byste mohl pomoci s vyšetřováním, když už jste v Čechách. Pokud by vás to neobtěžovalo?“
„Nikoliv, rád pomohu. Pan Král byl naším dlouholetým přítelem a rád dopadnu jeho vraha. Předpokládám, že váš vůz je venku. Vyrazme tedy na cestu, zbytek mi povíte cestou.“
Holmes s Watsonem si oblékali své svrchníky a pan Boček řekl, že počká na chodbě. „Jak jste o té vraždě věděl, ještě než vám o ní pan Boček řekl Holmesi? To mi vysvětlete.“
„Watsone, některé věci jsou prostě věcí náhody, vše není jen o holé dedukci.“ Odpověděl stroze Holmes a bez dalšího vysvětlování vyšel na chodbu. Watson s nechápavým výrazem ve tváři mu byl v patách.
V autě Holmes začal pokládat první otázky. Dozvěděl se, že od telefonu, ze kterého obtloustlý právník volal policii, je vidět na dveře pokoje, ve kterém byl pan Král nalezen mrtvý a že do pokoje, ani z něj, až do příjezdu policie nikdo nevstoupil, ani z něj nevyšel. Další Holmesovi otázky směřovaly k tomu, proč pan Král volal svého právníka. Pan Boček mu řekl, že přesněji o tom neví nic, že pan továrník nechtěl po telefonu nic upřesňovat. Holmes začal hledět z okna jedoucího vozu, přemýšlel a zbytek cestu ujeli mlčky.
Po příjezdu do sídla Králů si Holmes potřásl pravicí s vrchním inspektorem Drábkem, který vedl vyšetřování. „Jaká čest, pane Holmes, že vás poznávám. I když za tak smutných okolností.“ řekl Drábek.
„Vrchní inspektore, na co jste zatím přišli?“ ptal se Holmes.
„Pan Král byl bodnut přímo do srdce, smrt nastala v časovém rozmezí 13:30 až 14:30. Podle množství krve, které mi naznačil tady pan Boček, než pro vás vyrazil, bych čas smrti stanovil spíše mezi půl druhou a druhou hodinou.“
„Ano, nějaká další fakta? Vyslechl jste již nějaké svědky?“
„Pouze komornou. Ta řekla, že oběd si pán nechal donést do svého pokoje, že nebyl zrovna v dobré náladě, ale že během dne za ním do pokoje nikdo nevstoupil. Z kuchyně totiž vidí na jeho dveře.“
„Až na vraha.“ dodal bodře Watson.
„Pokud jste nikoho jiného nevyslechl, mohl bych se svým přítelem Watsonem být přítomen u dalších výslechů?“
„Bude mi ctí, pane Holmes. Všechny přítomné z domu jsem nechal zavolat do obývacího pokoje, můžeme začít hned.“ odpověděl Drábek.
Všichni čtyři se tedy odebrali chodbou k obývacímu pokoji. Před dveřmi do pokoje postával asi čtyřicetiletý muž, který v rukou nervózně žmoulal svou čapku. Když kolem něho procházeli, ještě nervózněji se zeptal, kdo je vrchní inspektor. Pan Drábek se mu představil. Muž se hned se značným zadrháváním začal horečně omlouvat, že nejspíš udělal strašnou chybu, že toho lituje, ale že si nebyl vědom, jaká se v domě stala hrůza. Drábek jeho přehršel slov, smyslu pozbývajících, zastavil a zeptal se ho, kdo je a za co že se omlouvá. Muž se představil jako Štefan Kamenár a řekl, že u Králů je zaměstnán jako zahradník, že je ze Slovenska a zde vydělává pro svou rodinu. Hned potom začal vysvětlovat, jaký prohřešek udělal. „Pane vrchní inspektore, po obědě jsem jako vždy obcházel zahradu. Pracuji tu již 7 let, pan Král byl se mnou vždy velice spokojen. Říkal jsem si, že odpoledne si udělám volno, protože všechnu práci jsem udělal dopoledne. Když jsem ale procházel kolem okna pokoje pana Krále, všiml jsem si pod ním pošlapaných afrikánů. Ihned jsem tedy vzal nové afrikány, nakypřil pošlapaný záhon a vysadil afrikány nové.“
Inspektor Drábek se chytil za hlavu a začal spílat zahradníkovi „Víte co jste udělal!! Zničil jste důkaz!!!“
Zahradník to očividně věděl a cítil se před inspektorem tak malý, jak se jen člověk může cítit. Do Drábkova hořekování se vmísil Holmes, uklidnil inspektora a zeptal se zahradníka, v kolik hodin si všiml oněch stop v záhonu.
„Bylo to hned, když jsem doobědval. To mohlo být tak ve 13:30, takže podupaný záhon jsem mohl objevit asi ve 13:40.“
Holmes mu poděkoval a s konstatováním, že se opět zúžila doba vraždy a dokonce již vědí, kudy vrah do pokoje vstoupil, vešel do obývacího pokoje. Vrchní inspektor s Watsonem ho následovali.
V pokoji byli 4 lidé. Dáma, u které výraz korpulentní byl více než lichotivý, kouřila viržínku a pot z ní byl cítit až ke dveřím. Byla to manželka zavražděného, paní Julie Králová. Vedle ní seděl mladý muž sportovní postavy, byl to starší z obou Královic synů, který měl jméno po otci, Jindřich. Naproti, docela o samotě, byl o zeď opřený vyzáblý jinoch, druhý Králův syn Karel. Pak už zde byl pouze muž typicky německého vzhledu, včetně stylu oblečení. Nebyl to nikdo jiný než spolumajitel továrny, Heinz Duffstein. Když se všichni představili, vrchní inspektor je požádal, zda by za ním mohli po jednom chodit do vedlejší místnosti k předběžnému výslechu, kam se s ním odebral i Holmes s Watsonem.
Všichni tři vyšetřovatelé se usadili ve vedlejší místnosti. Inspektor již chtěl poprosit u dveří stojícího policistu, aby pozval prvního k výslechu. Holmes ho však zarazil a zašeptal cosi policistovi do ucha. Ten vzal svou vysílačku, předal onu informaci dále a pak teprve pozval prvního z vedlejší místnosti k výslechu.
Jako první vstoupil Heinz Duffstein. Hromovým hlasem pozdravil všechny v provizorní výslechové místnosti, posadil se na nabídnutou židli a vyjádřil soustrast nad tímto neštěstím. Inspektor začal ihned klást otázky. Dozvěděl se, že pan Duffstein přijel do Čech, abych přemluvil svého kolegu, spolumajitele továrny, k výhodnému prodeji. Ten ji však údajně prodat nechtěl.
„Proč pan Král nechtěl továrnu prodat? Bylo to pro něj v nějakém směru nevýhodné?“ ptal se inspektor.
„Ale kdeže! Je to ta nejlepší nabídka, jakou jsem kdy viděl!“
„Tak proč ji nechtěl prodat?“
„Prý to je jeho rodinný podnik a má v něm velkou část svého srdce. Ale já bych ho k prodeji přemluvil. To si pište!“
„Takže pan Král by podle vás továrnu nakonec prodal?“
„Jistěže! Ta částka, která nám byla nabídnuta, se nedala odmítnout.“
„Děkuji vám. Nicméně, neurazte se, ale musím se vás zeptat. Co jste dělal dnes odpoledne mezi 13:00 a 14:30?“
„V pořádku, chápu vaší otázku. Byl jsem na obědě v restauraci Kameňák (Waypoint Duffenstein oběd), pak jsem navštívil místní Červený kostel (Waypoint Duffenstein kostel) a potom jsem jel na vyhlídku (Waypoint Duffenstein vyhlídka). Je tam parádní výhled na jednu vísku za městem, pane inspektore, tam jsem chvilku pobyl, aby mi vytrávilo, a kolem 14:40 jsem se vrátil sem.“
Další před vyšetřovatele předstoupil mladší, vyzáblý syn Karel.
„Je mi líto, že vás musím zatěžovat už v tak těžké situaci.“ začal Drábek.
Karel Král jen smutně pokynul hlavou, aby pokračoval. Ukápla mu slza.
„Pane Král, nevíte, kdo mohl takovou ohavnost udělat?“ ujmul se slova Holmes.
„Nevím, kdo mohl otce tak sprostě probodnout. Já neměl žaludek ani na to, jít se na něj po smrti podívat.“ a začal propukávat v pláč. Watson mu podal kapesník a požádal ho, aby pokračoval. „Snad jen můj starší bratr. Měl problémy, chytil se hazardu a dost peněz prohrával. Otec vždy jeho dluhy zaplatil, ale minulý týden mu řekl, že je s tím konec a že už za něj žádné dluhy platit nebude a jestli ještě nějaké udělá, že ho vydědí.“
„Zajímavé.“ neslyšně pronesl Holmes.
Inspektor Drábek se zeptal i Karla, kde byl v inkriminované době.
„Víte pane inspektore, jsem vášnivý ornitolog. Každý den vyrážím někam do okolí města fotit ptactvo. Jsou to úžasná zvířata, jak ladně létají vzduchem. Také bych chtěl umět létat. Dnes jsem byl fotit v Drahkově, tam na vysokém komíně, asi je to starý tovární komín, hnízdí čápi. Ten komín je tam zde: (Waypoint Karel Král komín). Potom jsem šel fotit k veliké lípě pod Drahkovem (Waypoint Karel Král lípa), tam hnízdí mnoho sýkorek. A nakonec jsem fotil dravce u remízku (Waypoint Karel Král dravci). „
Po něm vstoupila do místnosti vyšetřovatelů nebožtíkova manželka, Julie Králová. „Prosím, snažte se to zkrátit, pane inspektore. Nemůžu se z toho, co se dnes stalo vzpamatovat.“
„Jistě, vynasnažím se. Paní Králová, nemáte nějaké podezření, kdo to mohl udělat?“ ptal se spěšně inspektor, aby paní Královou dlouho netrápil, nebo spíše nemusel čichat její zpocené tělo.
„Určitě ta mrcha protivná co se s ní tahal! Zjistila, že se se mnou nechce rozvést, přišel by totiž o dost majetku. A tak ho zabila, když ho nemůže mít ona.“
„Takže vy jste věděla, že váš muž měl milenku?“
„Samozřejmě. Půlka Teplic to věděla. Pomalu se s tím ani netajil, ale já už se s tou ostudou smířila. Nevážil si toho co má doma.“
„Pan Duffstein prý přijel, aby vašeho manžela přemluvil k prodeji továrny. Chtěl váš manžel továrnu prodat?“
„Prodat? On? V žádném případě! Tu on by nikdy neprodal, ani kdyby mu za ní nabídli všechno zlato světa! Tu on miloval a nikdy by ji nepustil!“
„Je mi líto, že i vás musím takto deprimovat, ale kde jste byla vy v době vraždy vašeho chotě?“
„No dovolte, pane inspektore! Snad si nemyslíte, že já bych mohla něco tak ohavného udělat! To mne uráží!“
„I tak vás musím poprosit, abyste odpověděla.“
„Když to musí být. Byla jsem nakupovat (Waypoint Julie Králová nákup), pak jsem jela na oběd do restaurace Koruna (Waypoint Julie Králová oběd). Potom jsem šla manželovi koupit rybářské háčky (Waypoint Julie Králová rybářské potřeby), byl totiž vášnivým rybářem.“
„Děkuji vám.“ špitl inspektor a dál se na nic neptal, aby na sebe nespustil další vlnu hněvu.
Jako poslední vstoupil z vedlejší místnosti prvorozený syn, Jindřich. Jméno měl po otci.
„Pane Král, je mi líto, že se vás musím takto ptát, ale prý máte problémy s hazardem.“
„Nemám s ním problémy. Občas si zahraji, nesmí se to snad?“
„Prý jste často prohrával a dělal dluhy.“
„No jo, občas se holt nedaří. Ale jsou i světlé chvilky.“
„Vaše dluhy za vás prý splácel otec, ale při posledním dluhu vám řekl, že jestli naděláte ještě dluhy, tak vás vydědí.“
„Vydědí? O tom jsem neslyšel.“
„My zase víme, že jste o tom, co otec řekl, věděl. Kolik vám naposledy otec dával?“
„Stejně byste na to přišli. Bylo to 7 milionů.“
„Oj, to je pěkná suma peněz. To jste tolik prohrál?“
„Ne, to mi otec půjčoval na mé podnikání. Chtěl jsem s kamarády udělat nemocnici ve středních Čechách. Ale ty peníze beztak přišly v niveč. Ten člověk, co jsem mu je v dobré víře předal, byl chycen policií a zavřeli ho pro podezření z braní úplatků.“
„To je mi líto pane Král, nicméně i vás se musím zeptat, co jste dělal v době, kdy byl váš otec zavražděn?“
„Byl jsem na obědě v sklepní restauraci, jmenuje se Pepe bar (Waypoint Jindřich Král oběd), pak jsem si byl zahrát automaty v herně Avanti (Waypoint Jindřich Král herna), tam jsem prohrál, tak jsem si byl pročistit hlavu procházkou kolem rybníků v parku (Waypoint Jindřich Král rybníky).“
„Děkuji vám.“ řekl inspektor a Jindřich odešel.
Inspektor se otočil k Holmsovi s Watsonem „Tak jste to slyšeli, pár motivů by se tam našlo, nemyslíte Holmesi?“
„Ještě jsme s výslechy neskončili.“ řekl Holmes. A než se stačil inspektor Drábek s dr.Watsonem podivit, Holmes pokynul u dveří stojícímu policistovi a ten vpustil do místnosti půvabnou mladou ženu s havraními vlasy někam pod ramena. Drábek s Watsonem z ní byli očividně unešení a nezmohli se ani na slovo. Proto ji Holmes vyzval, aby se posadila. Žena se představila jako Kateřina Lavičková. To i Watson si všiml jejích hodinek výrazné barvy. Když mluvila a nevědomky s nimi klepla o stůl, ručičky hodinek se na ciferníku protočily. Watsonovi to přišlo roztomilé a nepochyboval o tom, že Holmes si toho nevšiml. Otázky začal pokládat Holmes, protože inspektor Drábek se pořád ještě nezmohl na slovo.
„Paní Lavičková, prý jste měla poměr se zesnulým panem Králem, je to pravda?“
„Ano, je to pravda. Již pár let jsme se stýkali.“ oči měla ještě zarudlé, asi toho cestou sem hodně nabrečela. Watosonovi jí bylo upřímně líto.
„Bylo pro vás těžké přijmout, že se pan Král nechtěl nechat rozvést?“ ptal se dál Holmes.
„Ne, nebylo. Chápala jsem jeho počínání. Jeho manželka by ho obrala při rozvodu takřka o všechno. I takhle nám spolu bylo krásně. Upřímně jsem ho milovala. Promiňte.“ řekla a začala opět brečet.
Až nyní se zmohl Drábek na první větu „Paní Lavičková, i vás se musím zeptat, kde jste byla v době mezi 13:00 a 14:30?“
„Byla jsem nakupovat (Waypoint Kateřina Lavičková nákup), pak jsem byla v altánku v parku (Waypoint Kateřina Lavičková altánek), mám to místo ráda. A potom jsem jela na vyhlídku nad Krupku (Waypoint Kateřina Lavičková setkání), kde jsme spolu s Jindřichem jednou byli. Je tam velký dřevěný kříž. Dnes jsme se tam měli sejít, už jsem se ho bohužel nedočkala…“
Tím byli předběžné výslechy u konce. Všichni tři vyšetřovatelé odcházeli z domu Králů a inspektor začal přemítat. „Pane Holmes, jeví se mi to jako velice zapeklitý případ. Motivů k vraždě požehnaně a nikdo, kdo by jen klopýtnul s tím, kde byl. Všichni měli nějaké vysvětlení.“ Holmes mlčel, přemýšlel. Proto reagoval Watson. „Jistě inspektore. Manželka ho mohla zabít, protože už nemohla snášet jeho zálety s půvabnou Kateřinou. Kateřina ho mohla zavraždit, protože se nechtěl rozvést, očividně ho milovala a o peníze jí nešlo. Starší syn Jindřich ho mohl zabít ve vidině dědictví, když mu otec řekl, že už mu dluhy splácet nebude a navíc, když se dozvěděl, že ho vydědí. Pan Duffstein ho mohl zabít proto, že pan Král nechtěl prodat továrnu a Duffsteinovi by tím utekly obrovské peníze z prodeje. Navíc si myslím, že jste opomněl onoho zahradníka. Je mi podezřelé, že tak rychle zamaskoval stopy bot, které musely v záhoně být. Podle nich bychom lehko našli člověka, který do pracovny vlezl oknem a zde zavraždil pana Krále. Nezávidím vám tento případ, nebudete to mít vůbec jednoduché, že Homesi?“ Až nyní Holmes promluvil „Pane Drábku, sejdeme se zde v sídle Králů zítra ráno v 9 hodin a já vám řeknu, kdo je vrahem. Nashledanou.“ Bez dalšího vysvětlení Holmes rychlým krokem zamířil pryč. Watson na Drábka nevěřícně pokrčil rameny a spěchal za Holmesem. „Holmesi, neříkejte mi, že již víte, kdo je vrah! Na to vám neskočím!“
„Nevím, drahý Watsone.“
„Tak jak na to chcete přijít?“
„Přemýšlejte Watsone, je to jednoduché. Musíme navštívit všechna místa, které nám naši podezřelí popsali. Ten, kdo mluvil pravdu, popsal svá místa přesně. Pouze vrah, který na těch místech nebyl a byl v onom čase v pracovně pana Krále, popsal údajně navštívená místa špatně. Až na jedno.“
„Až na jedno? A na které?“
„Na to kde, ukryl vražednou zbraň Watsone! A tu musíme najít!“
Additional Hints
(Decrypt)
Ienmrqan moena: Cbq - ilgnuav cbhmr bofnu, gehoxh arilgnuhw!
Svany: Ilieng