Tak přiznávám, že jsem tady taky hledal ty schránky po Pavlovi. Ale marně, já se v těch zatracenejch stupních fakt nevyznám. Pro mě je prostě buď zima nebo teplo.
Tak když uvidíte, že je to někde trošku vodhrabaný, tak to je asi po mně. Sem to prostě zkoušel, no. Tak se omlouvám, už to nedělám, nechci to zde všechno rozrýt. Vono stačí, co zde udělá ten starej jezevec za nory.
Apropó, vy vlastně ani nevíte, co zde se mnou žije za zvířátka, že jo? Tak vo jezevcovi jsem už říkal, s tím ale není moc velká řeč, jen hrabe nory a pak v nich chrápe.
No bydlí tu i liščí rodinka, ty se furt jen spolu hádaj a stěhujou se a pak se zas usmiřujou, hejno srnek a srnců, ti se staraj zas hlavně o to, co do žaludku no a když jsem u toho jídla, pár divokejch prasat se zde taky najde. Ale to jsou páni, ti maj furt rypák nahoře a čuchaj odkud vítr vane.
Dřív se dalo docela pokecat s veverkama, ale ty se vodcaď vodstěhovali do jinýho lesa, ani nevím proč. Cosi mleli o jedovatým stromu, jakýmsi tisu. Haha, prej jedovatej. Pro mě jsou všechny stromy dobrý, jsou to nejvěrnější kamarádi. I když jsou proti mně docela mladí, že jo.
Pak zde bylo hodně myší, ale ty mi kradly zásoby, tak jsem je vyhnal. Nastěhovali se sem jakýsi norníci, celí rudí, jsou trochu myším podobní, ale jinak jsou v pohodě. S těma vycházím.
Tak to je asi všechno ze zvířátek. Ještě tu lítá spousta ptáčků, hejna, ale v těch se moc nevyznám. Vím, že v dutinách stromů rády bydlej sýkorky, ale těch je moc - koňadry, modřinka, úhelníčci ... Taky zde lítá stromovej pan doktor - velkej strakapoud a ten mi říkal, že ti další ptáčci se jmenujou červenky, budníčci a brhlíci. No a úplně jsem zapomněl na káňata, ty mi pomohly vyhnat ty zákeřný myši. Tak, to je asi tak všechno co jsem vám k nim chtěl říct.
Cestou potkáte naučnou ceduli, tam si počtete víc. Taky si zde můžete odpočinout a dát nějakou tu svačinku. Drobky můžete nechat mravencům a ptáčkům, ale odpadky si prosím odneste domů. Já to nezvládám uklízet. Dík, jste fakt kámoši!
Povídání o praotcích ...
Kdysi, říká se, že je to už fakt dávno, tady bydlel taky velkej krtek. A nebyl to ledajakej krtek, tohle vám byl přímo sám a jedinej Pratatík všech krtků, prostě Pratáta Krtek. Bylo to tak dávno, že tady kolem ještě byla Velká Rovina Hanácká.A když už tady byl tenhle pratáta, to víte, že zde pobýval i náš pratáta, samotný Pratáta Skřítek. Tihle dva se neustále o něco sázeli, hecovali, prostě to byli takovýhle šoumeni. Ale jednou to už trochu přehnali. Vsadili se totiž, kdo z nich je lepší v hloubení děr. My skřítci umíme hloubit chodby docela dobře, ale krtci jsou taky dost dobří. A naši pratátové se rozhodli prubnout, který národ to umí lépe. Opřeli se do toho pořádně, několik dní hloubili a hloubili, razili štoly a mohutnou silou vyhazovali hlínu na povrch. Když se po týdnu vynořili, aby porovnali svou práci, úplně se mi zastavil dech. Rovina už nebyla rovinou. Všude, kam jejich oči dohlédly, byly samé kopce a kopečky, údolí a údolíčka, které vytvořila jejich touha po vítězství v sázce. No, co mohli dělat. Pokrčili rameny a povolali skřetí i krtčí národ a další týden zas všichni rovnali, hrabali a snažili se to uvést do původního stavu. Moc se jim to nepovedlo, tak alespoň vysázeli lesy, aby ty kopečky trochu opticky srovnali. Moc se jim to nepovedlo, žejo. A od té doby je Velká Rovina Hanácká samej VRH, teda vlastně vrch. Pratátové se už raděj nijak nehecovali a oba národy spolu od té doby žijí v pohodě a v podzemí se vždy přátelsky zdravíme ... Z čehož plyne poučení, že ani naši pratátové nebyli neomylní a že představitelé národa nemusí mít vždy ten nejlepší nápad. Stejně tak jako jednotlivci, to bych vám mohl povídat, když si jeden krtek umanul nosit kalhoty a co z toho vzniklo, Ale to už je úplně jinej příběh ... 