Z historie letiště:
Již v roce 1925 vznikla komise, která měla najít vhodné místo pro vybudování státního civilního letiště u Moravské Ostravy. Jako nejvhodnější byl tehdy vybrán a uznán souvislý celek polí v jihozápadní části katastru Hrabůvky a přilehlé Staré Bělé. S jarem 1936 se začalo s pracemi na úpravě letištní plochy, tedy osetí travou cca třiceti hektarů plochy, vybudování příjezdové komunikace a hlavně musela být zasypána bývalá cihelna a potok. Práce šly až překvapivě rychle a tak už 27. května 1936 v 10 hodin a dvacet minut v Hrabůvce přistává dvouplošník firmy Baťa. Kolaudace proběhla 21. července 1936. Letiště se postupem let rozšiřovalo a sloužilo jak Československým státním aeroliniím a Československé letecké společnosti, tak i Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu.
Během druhé světové války zde sídlila Luftwaffe. Po osvobození však kapacita letiště pomalu přestávala stačit, a tak v roce 1956 začalo být budováno letiště další a to u Albrechtiček. Určeno bylo pro smíšený civilní a vojenský provoz. Vzhledem k tomu, že zde měla být umístěna i armáda, vznikla potřeba vybudování ještě letiště záložního a to u Zábřehu. Tím byl vlastně vynesen ortel nad letišti v Dolním Benešově a Hrabůvce. Obě se ocitly přímo v ose přistávání a startování z drah nových letišť. A tak s 16. říjnem 1959, kdy je oficiálně zahájen provoz v Mošnově se smráká nad Hrabůvkou. Na čas se stává ještě letištěm sportovním pro létání SVAZARMU, ale ve druhé polovině šedesátých let bylo zcela zrušeno pro pokračující výstavbu sídliště. Plocha byla postupně zastavěna a budovy buď rozebrány, nebo zbourány.
Toto letiště tak dnes už připomínají vlastně jen tři věci. Ulice U letiště, nedaleká restaurace Dakota a překvapivě i jeden z hangárů, kterému je věnována tato keš. Onen sirotek leží poblíž ulice Václava Jiříkovského a to dost daleko od letiště samotného, protože byl původně plánován jako součást jeho rozšíření. Něž k tomu došlo, bylo letiště zrušeno a osamocený hangár zůstal stát v polích. Dnes v něm sídlí prodejna potravin firmy Hruška (které patří celý objekt), posilovna a kanceláře. Hangár je rozdělen na dvě patra, a ač vypadá z venku poněkud ošuntěle, měl rozhodně mnohem víc štěstí než jeho bratři, po nichž nezbyla vůbec žádná památka.
Ke keši samotné:
Kešku jsem adoptovala od mr.rakosnik a tímto bych mu ráda poděkovala. Parkování je možné přímo u keše. Děkuji a příjemný odlov.