Cesky cmelak Mystery Cache

Není snad nikdo, kdo by čmeláky neměl rád. Tito zavalití brundibáři jsou prostě sympaťáci. Létají si z květu na květ, dobromyslně si u toho bzučí a člověka si buď nevšímají, nebo ho prostě obletí. Jen málo lidí ví, že čmeláci mají žihadlo a dokážou ho použít opakovaně stejně jako vosa. Na rozdíl od vosy jej však používají jen pokud ohrozíme jejich hnízdo nebo je vezmeme do ruky.

Čmeláci si svá hnízda staví většinou v opuštěné myší noře, ale mnoho druhů čmeláků hnízdí i pod širým nebem. Mají taky med, ale protože si neshromažďují zásoby na zimu, je jeho množství v čmeláčím hnízdě ne větší než 1 polévková lžíce.

Hnízdo zakládá každý rok matka, která přečkala zimu zahrabaná v zemi. Je veliká a setkáme se s ní většinou pouze na jaře. Navštěvuje kvetoucí jívy, dymnivky a jiné kvetoucí rostliny. Pokud se již zotavila ze zimního spánku, začne si hledat hnízdo, což poznáme podle toho, že létá nízko nad zemí a prolézá různé skulinky.

Jakmile vhodné místo najde, postaví si nejprve medový džbáneček z vosku a pak voskovou misku, do které naklade vajíčka. Z vajíček se za pár dní vylíhnou larvičky, které matka krmí pylem, který každý den přináší. Když už jsou larvy velké, upředou si každá svou vlastní schránku - kokon, ve kterém se bílá, beznohá larva promění v dospělého čmeláka, tak jak ho známe. Tato přeměna, neboli metamorfóza je jedním ze zázraků přírody. Vývoj od vajíčka až k dospělému čmelákovi trvá v průměru 25 dní. Z prvních vajíček, které matka nakladla, se vylíhnou dělnice, které jsou mnohem menší než ona sama.

Po vylíhnutí prvních dělnic už matka hnízdo neopouští a věnuje se pouze kladení vajíček a péči o potomstvo. Zbytek života tak stráví ve tmě. Dělnice jsou velmi pilné a věnují se sbírání potravy i péči o hnízdo. Několik týdnů se v čmeláčím hnízdě líhnou jen dělnice. Můžou být různě veliké. Rozdíl mezi nejmenší a největší dělnicí je někdy až desetinásobný.

Jakmile má hnízdo dostatek dělnic, začnou být všechny larvičky, které pocházejí z oplozených vajíček, krmeny tak, aby se z nich vylíhly mladé matky. Zároveň však matka začne klást vajíčka neoplozená, ze kterých se líhnou trubci. A aby těch změn nebylo málo, dělnice se vzbouří. Zatímco do této chvíle byla matka jediná kladoucí samička v hnízdě, brzy tomu bude jinak. Některým dělnicím dozrají do té doby zakrnělé vaječníky a snaží se klást vlastní vajíčka. Jejich počínání však není přijato s nadšením. Vajíčka, která do této chvíle byla takřka nedotknutelná, se stanou oblíbenou pochoutkou všech kromě autorky. Ta se je snaží bránit a dochází tak k potyčkám jak mezi dělnicemi, tak i s matkou. Dělničí vajíčka nejsou oplozená a vyvíjí se z nich pouze trubci. Toto období chaosu a rivality v hnízdě setrvá až do jeho zániku na sklonku léta nebo na podzim. Stará matka uhyne a postupně i dělnice. Jediný, kdo přežije zimu, jsou mladé matky, které se v létě spářily se samci.

Víte, že se čmeláci dají i chovat? Keš vás zavede do míst, kde před více než třiceti lety vznikl první laboratorní chov čmeláků u nás. Chovají se zde hlavně čmeláci zemní, ale i mnohé další druhy čmeláků. Díky tomuto chovu je možné čmeláky využívat pro opylování meruněk, jabloní, jahod, rajčat a mnoha dalších plodin, ale je možné si zde čmeláky pořídit i na zahrádku, kde vám nejen opýlí vše v okolí, ale zároveň tím podpoříte jejich výskyt. Čmeláků totiž stejně jako včel v přírodě stále ubývá.