V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today... .
Zapečatěný poklad
pověst z knížky O čem si vyprávjajú Karlovjané od Heleny Mičkalové
Už je to dávno, co žíl na Giguli eden gazda. Vědělo sa o něm, že je bohaý, ale aj lakomý. Bylo mulíto každého grejcárku, kerý mosél vydať. Doma odměřávál všecko do kuchyně, zboží na sétí aj kurám. Peníze si schovávál a přemýšlál co s nimi udělá, hdyž bude museť umřít. Hdyž si předsatvíl, že by ich měl hdosi jiný, zdálo a mu, že by to bylo t najhorší, co by sa móhlo sať. Aonec a rozhodnúl íť na Slováky za šamajom. Ten dovél ledasco, poradiť aj poškodiť. Gaza mu donesl pěknú čérnú kuru a prosíl ho, aby mu poradil, co dělať, aby peníze nedostál nihdo po jeho smrti. Šamaj chvílu přemýšlál a potom radu dál. Gazda šél veselejší domů, než šél z domy. Ve stodole na humně, co nihdo nevěděl, si odtrhl desku a nachystal si skrýš pro svoje peníze. Bylo to pěkně suché místo. Tam sa penězom nemohlo nic stať. Přišél aj gazdúch čas rozlúčiť sa se světem. Ochořél. Žena s děcky mu dělaly pomyšléní. Raz v nědělu jích všecky vyhnal do kostela. Sotva odešli, zesúkal sa z loža a šél schovať peníze. Myslel, že je sám. Ale nebýl. Jeden pacholek hlídál. Viděl gazdu vynésť okřínek s penězi. Též viděl, jak sa v penězoch přebírá. Pravíl si, že to edem tak nebude. A už oči z gazdy nespustíl. Gazda oddělál desku, do ďúry vysypál peníze, ďúru zahrabál hlinú, zadělál deskú. Potom si lehnúl na to místo a pravíl: „Jakú pečaťú vás pečatím, edem takú vás móže dostať nehdo ven!" Spokojeno sa odvlékl do jizby a umřél. Pacholek dlúho po gazdovéj smrti nečekál. Šél do stodoly, lehnúl na to místo a poklad odpečatíl. Hdyž peníze vybíral, ozvalo sa z pjatra: „Dobře sa ti odpečaťuje, hdyž si sa dívál." Hdyby pacholek nelehnúl na to místo a chcél si peníze vzíť, ztratily by sa mu v zemi.